Plný text
8 Tdo 21/2026-1228
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného Petra Procházky, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 55 To 179/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 71/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Petra Procházky odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 7 T 71/2020, byl obviněný Petr Procházka (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku mu byl za tento zločin v souběhu se zločiny podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 17 T 49/2023, a podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 34 T 152/2021, [pod bodem 1) výroku rozsudku], a přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku spáchaného ve formě účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 34 T 126/2019, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro jeho výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 48 000 Kč, spočívající v 60 denních sazbách po 800 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, prokuristy a zástupce obchodní korporace v trvání pěti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o společném a souhrnném trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 17 T 49/2023, v právní moci dne 29. 11. 2023, dále výrok o souhrnném trestu za zločin podvodu pod bodem 1) výroku rozsudku, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 34 T 152/2021, v právní moci ve výroku o vině a trestu dne 7. 4. 2022, a výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 34 T 126/2019, který byl obviněnému doručen dne 15. 11. 2019 a ve vztahu k němuž nabyl právní moci dne 26. 11. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené České republice, jednající Finančním úřadem pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 7, 460 02 Liberec, IČ: 72080043, škodu ve výši 1 579 233 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci. Odvolání státní zástupkyně směřovalo v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, obviněný brojil proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 55 To 179/2025, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněných skutkových zjištěních uznal vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest sestávající se ze 60 denních sazeb po 800 Kč, tedy v celkové výměře 48 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, prokuristy a zástupce obchodní korporace v trvání pěti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o společném a souhrnném trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 17 T 49/2023, v právní moci dne 29. 11. 2023, výrok o souhrnném trestu za zločin podvodu pod bodem 1) výroku rozsudku, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 34 T 152/2021, v právní moci ve výroku o vině a trestu dne 7. 4. 2022, a výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 34 T 126/2019, který byl obviněnému doručen dne 15. 11. 2019 a ve vztahu k němuž nabyl právní moci dne 26. 11. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Liberecký kraj, IČ: 72080043, se sídlem Liberec, 1. máje 97, škodu ve výši 1 572 313 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání státní zástupkyně bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění se této trestné činnosti dopustil tím, že jako jednatel společnosti Namely Tech, s. r. o., IČ: 05292433, se sídlem Barvířská 479/35, 460 07 Liberec, a osoba fakticky jednající za tento daňový subjekt v letech 2017–2018 vědomě a s cílem získat nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty (DPH) za měsíce říjen 2017 ve výši 110 985 Kč, za prosinec 2017 ve výši 490 560 Kč, za leden 2018 ve výši 226 728 Kč, za únor 2018 ve výši 143 955 Kč, za březen 2018 ve výši 155 295 Kč, za květen 2018 ve výši 192 990 Kč a za říjen 2018 ve výši 258 720 Kč při podání měsíčních daňových přiznání k DPH uvedl fiktivní faktury, vystavené společností KMP TRADE, s. r. o., IČ: 29187559, za zdaňovací období říjen 2017 a za zbývající uvedená zdaňovací období vystavené společností DUROMONT, s. r. o., IČ: 29189632, a na základě nich uplatnil neoprávněný nárok na odpočet daně, ač ve fakturách deklarovaná činnost a plnění, které měly být podle faktur dodány společnosti Namely Tech, s. r. o., nikdy fakticky nebyly provedeny, kdy v měsících říjen 2017, prosinec 2017, březen 2018 a květen 2018 tak neoprávněně snížil svou daňovou povinnost a v měsících leden 2018, únor 2018 a říjen 2018 neoprávněně nárokoval vrácení uplatněného nadměrného odpočtu, když k jeho vrácení ze strany správce daně pro pochybnosti nedošlo, a tímto jednáním způsobil škodu České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Liberecký kraj, územní pracoviště v Liberci, na dani z přidané hodnoty (DPH) v celkové výši 1 579 233 Kč, přičemž usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 4. 2022, č. j. 38 Cm 8/2022-12, v právní moci dne 18. 5. 2022, byla nařízena likvidace společnosti Namely Tech, s. r. o., a ke dni 11. ledna 2023 byla společnost vymazána z obchodního rejstříku.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 55 To 179/2025, obviněný podal prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g) a m) tr. ř. V konkrétní rovině namítl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán, protože rozsudek soudu prvního stupně vyhotovila jiná soudkyně, než která řízení v první stupni vedla, aniž by o tom byl obviněný jakýmkoliv způsobem vyrozuměn, přičemž tento postup nebyl nijak zdůvodněn ani v rozsudku soudu prvního stupně. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opřel o výtku, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu byla učiněna za situace, kdy soudy obou stupňů nedůvodně odmítly provést obhajobou navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spatřoval obviněný v tom, že odvolací soud nesprávně zamítl odvolání podle § 256 tr. ř., když bagatelizoval podstatné procesní pochybení soudu prvního stupně při rozsahu dokazování jako drobný procesní nedostatek bez vlivu na zákonnost a správnost rozhodnutí.
5. V podrobnostech ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný připomněl, že již ve svém odvolání upozornil na skutečnost, že na rozsudku soudu prvního stupně je podepsána soudkyně JUDr. Lenka Zhoufová, která v předmětném období nebyla předsedkyní senátu. Vliv vyhotovení písemného rozsudku jiným soudcem než byl ten, který řízení vedl a rozsudek ústně vyhlásil, se odvíjí od toho, zda bylo při následném sepsání a podepsání písemného vyhotovení postupováno podle výslovných procesních pravidel, zda bylo zajištěno, že písemné odůvodnění beze zbytku odpovídá tomu, co již bylo veřejně vyhlášeno a zda prodlužovaná lhůta k vyhotovení a přidělení věci jinému soudci nezasáhly do práv účastníků podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) ani do zásady předvídatelnosti postupu soudu. Povolený přenos technického sepsání rozsudku na jiného soudce upravuje v civilním řízení § 158 odst. 1 o. s. ř., podle něhož písemné (nebo elektronické) vyhotovení rozsudku podepisuje předseda senátu. Nemůže-li jej podepsat, může je podepsat jiný člen senátu, u samosoudce jiný předsedou soudu pověřený soudce. Důvod substituce se musí na originál poznamenat. Judikatura, byť v civilním řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3578/2017), dovodila, že pokud originál rozsudku není podepsán oprávněnou osobou podle § 158 odst. 1 o. s. ř., listina nemá povahu veřejné listiny a rozsudek není vykonatelný. Nahrazující podpis však procesní vadu zhojí, pokud je proveden v souladu s tímto ustanovením a důvod je na listině vyznačen. Obviněný se domnívá, že zásada předvídatelnosti procesního postupu byla v rámci daného trestního řízení flagrantním způsobem porušena. Předvídatelnost vyžaduje, aby účastníci věděli, kdo o věci rozhodl a proč není schopen listinu vyhotovit. Tak tomu v daném případě nebylo. 6. S oporou o důvod dovolání vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl, že soud prvního stupně v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. zatížil řízení vadou v podobě nedostatečně provedeného rozsahu dokazování, neboť nevyslechl ani polovinu z označených svědků podporující obhajobu. Dále upustil od obstarání důkazů, zejména výslechu svědků, kteří se na výzvu soudu nedostavili, z důvodu nutnosti věc projednat v jiném složení senátu. Nezajímal se o účetnictví jednotlivých společností, ač jej mohl po nich požadovat tím spíše, že směřovalo k objasnění zásadních skutkových otázek rozhodných pro závěr o nevině obviněného v podobě jím namítané reálnosti zdanitelného plnění. Nezamítl je jako nadbytečné, nýbrž z důvodu plánovaného odchodu předsedkyně senátu na stáž k vyššímu soudu. V takovém případě by muselo být v případě provedení těchto důkazů hlavní líčení při změně složení senátu opakováno. Ustanovení § 219 tr. ř. jasně stanoví postup pro odročení a případnou změnu složení senátu, tedy že pokud se senát změní a není dán souhlas se čtením protokolu, musí být hlavní líčení provedeno znovu. Zákon tedy s možností opakování hlavního líčení výslovně počítá a nepřipouští, aby se soud z organizačních důvodů vyhýbal provedení důkazů, které mohou být pro obhajobu zásadní. Odmítne-li soud provést podstatné důkazy obhajoby nikoli z důvodů souvisejících s jejich relevancí či zákonností, ale jen proto, aby se vyhnul možnému opakování hlavního líčení po změně složení senátu, jde o nedovolené kritérium rozhodování o rozsahu dokazování, které nemá oporu v trestním řádu. Obviněný v odvolání upozornil na signifikantní příklad krácení jeho práv na úplné zjištění skutkového stavu věci, o němž by nepanovaly pochybnosti, jakým byl závěr dokazování soudu první instance, který nevyslechl již ani všechny předvolané svědky (u nichž tedy sám předpokládal, že jejich výslech je podstatný pro rozhodnutí) a dokazování narychlo ukončil. Obviněný v odvolání namítal, že krácení jeho práv nemůže být odůvodněno skutečností, že v případě dalšího odročování jednání by muselo dojít ke změně osoby předsedkyně senátu v důsledku přesunu původní soudkyně ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci. Postupem soudu prvního stupně došlo k zásahu do práva obviněného na obhajobu, neboť svým postupem mu upřel, aby bylo rozhodnuto o jeho vině či nevině na základě úplného dokazování. 7. Odvolací soud takový procesní postup soudu prvního stupně hodnotil jako drobný procesní nedostatek, který však nemá vliv na správnost a zákonnost rozhodnutí a bez věcné argumentace, aniž by se s odvolacími námitkami obviněného vypořádal a nezdůvodnil jejich zamítnutí, aproboval rozsah provedeného dokazování. Tím odvolací soud rezignoval na svou přezkumnou povinnost podle § 254 odst. 1 tr. ř. a ignoroval ústavněprávní rozměr námitky porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Neprovede-li soud obhajobou označené klíčové důkazy na její podporu a ani srozumitelně nevysvětlí, z jakého důvodu nebudou provedeny, nelze takový postup považovat za náležité objasnění věci, čímž dochází k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a obhajobu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1104/08, sp. zn. II. ÚS 2564/12).
8. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 55 To 179/2025, a odložil jeho vykonatelnost, a současně zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 7 T 71/2020, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání uvedl, že obviněný jej vystavěl na doslovném opakování svých odvolacích námitek, s nimiž se již odvolací soud beze zbytku a správně vypořádal. S jeho argumenty se státní zástupce ztotožnil. S námitkou podpisu a vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně jinou soudkyní se odvolací soud zabýval v bodě 5 odůvodnění napadeného rozsudku. Z opatření č. 1 k rozvrhu práce na rok 2025 ze dne 14. 1. 2025 vyhotoveného předsedou soudu Mgr. Petrem Hočkem vyplývá, že soudkyně Mgr. Hana Moravová nastoupila ke dni 1. 1. 2025 na dlouhodobou stáž ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci. Do dne 31. 12. 2024 přitom rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 7 T 71/2020, vyhotoven nebyl, což plyne mj. ze žádosti soudkyně o prodloužení lhůty k vyhotovení jeho písemného odůvodnění. V souladu s výše zmíněným opatřením k rozvrhu práce byla proto nyní posuzovaná věc naprosto transparentně přidělena k vyřízení soudkyni JUDr. Lence Zhoufové. Z uvedeného lze dovodit, že procesní postup ohledně vyhotovení rozsudku jiným soudcem namísto soudce, který řízení vedl a vyhlásil napadený rozsudek, plně odpovídá jak ustanovení § 129 odst. 4 tr. ř., tak i rozvrhu práce Okresního soudu v Liberci. Tato skutečnost měla být uvedena v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, avšak jeho absence nezakládá nesprávnost postupu nalézacího soudu při vyhotovení písemné podoby rozsudku. Podstatné totiž je, že v souladu se zákonem a příslušným opatřením k rozvrhu práce rozsudek vyhotovila právě k tomu povolaná soudkyně. Rozhodování Okresního soudu v Liberci vadou, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., zatíženo není. 10. Státní zástupce dále ve vztahu k námitkám obviněného ohledně rozsahu dokazování shrnul, že pokud některá ze stran v průběhu trestního řízení vznesla požadavek na provedení nového důkazu, soudy takový návrh nepominuly. Vyhodnotily ho z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jeho neprovedení rovněž zdůvodnily, a to zjevnou nadbytečností a absencí dostatečné vypovídací hodnoty. Odvolací soud k totožné odvolací námitce obviněného konstatoval pod bodem 5 odůvodnění svého rozsudku, že nalézacímu soudu lze nepochybně vytknout část jeho vyjádření během hlavního líčení, v níž dával do souvislosti upuštění od provedení některých důkazů s poznámkou o plánovaném odchodu předsedkyně senátu na stáž a hrozící potřebou opakování důkazů při změně ve složení senátu pro případ, že hlavní líčení do té doby skončeno nebude. To je bezesporu nejen nevhodně prezentovaný, ale především zcela nepřijatelný důvod pro odmítnutí důkazních návrhů. Podstatné však je, že navzdory výše uvedené nevhodné poznámce byla skutečným důvodem pro zamítnutí důkazních návrhů zejména zjevná nadbytečnost dalšího dokazování a chybějící důkazní potenciál dovolatelem navržených důkazů (viz bod 27. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 5., 6. a 8. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud vysvětlil, z jakých důvodů není nutné důkazní materii doplňovat ani o výslechy dalších osob či o případnou rekonstrukci účetnictví. Z důvodů faktické nadbytečnosti návrhu na doplnění dokazování a jejímu zamítnutí s patřičným odůvodněním úvah, které soud k takovému závěru vedly, nepředstavuje porušení práva obviněného na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny. 11. Co do námitek subsumovaným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. upozornil, že soud druhého stupně odvolání obviněného nezamítl, nýbrž z jeho podnětu rozsudek prvostupňového soudu zrušil a o vině, trestu a náhradě škody rozhodl znovu. Obviněným označená druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. by postrádala opodstatnění i v situaci, kdy by soud druhého stupně odvolání obviněného zamítl. Pokud rozsudek Okresního soudu v Liberci obviněným vytýkanými vadami, jež měly naplnit dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) či g) tr. ř., fakticky zatížen nebyl, nemohlo by být vadné ani rozhodnutí soudu druhého stupně z pohledu případných pochybení, na něž cílí druhá varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 12. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný uplatnil důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), g) a m) tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
15. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých alternativách (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. však v dané věci nepřichází v úvahu, a to v žádné jeho variantě, jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu nebylo odvolání obviněného zamítnuto, ale odvolací soud sám z podnětu jeho odvolání směřujícímu proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, jak bylo rekapitulováno v úvodní části tohoto usnesení. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. 17. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil s odkazem na skutečnost, že rozsudek soudu prvního stupně vyhotovila a podepsala JUDr. Lenka Zhoufová, ačkoli nebyla předsedkyní senátu, která před soudem prvního stupně vedla řízení. O této změně nebyl obviněný vyrozuměn a není ani zdůvodněna v rozsudku soudu prvního stupně. 18. Pojem „soud, který nebyl náležitě obsazen“, nelze podle praxe soudů redukovat jen na zjevné případy, kdy rozhodoval samosoudce namísto senátu, kdy byl senát nesprávně obsazen, pokud byl složen z předsedy senátu a přísedících, ač měl rozhodovat senát složený ze soudců (či opačně), pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle § 197 tr. ř., apod. Pod tento pojem je nutno zahrnout i případy, kdy všichni soudci, kteří věc projednávají a rozhodují, odpovídali kritériím zaručujícím zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny (k tomu př. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 1171/14, ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. III. ÚS 1098/24 aj.). 19. Právo na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny znamená, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Tímto zákonem je zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), který upravuje základní pravidla pro přidělování věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, v § 41 až § 45. Konkrétní pravidla pak stanoví rozvrh práce každého soudu, který vydává předseda soudu po projednání se soudcovskou radou na období kalendářního roku a je veřejně přístupný. Platí zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Judikatura Ústavního soudu opakovaně zdůrazňuje, že mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu. Osoba soudce ve složení senátů musí být jista předem, než obžaloba dojde soudu. Pokud příslušný senát, stanovený rozvrhem práce soudu, projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát toliko tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly, určenými rozvrhem práce (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, aj.).
20. Z předloženého trestního spisu se podává, že soud prvního stupně se k otázce změny v označení předsedkyně senátu z Mgr. Hany Moravové, které věc napadla a byla určena rozvrhem práce Okresního soudu v Liberci jako předsedkyně senátu 7 T, na JUDr. Lenku Zhoufovou v odůvodnění svého rozsudku nijak nevyjádřil. Odvolací soud k totožné odvolací námitce obviněného (i státní zástupkyně) v bodě 5 odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že z opatření č. 1 k Rozvrhu práce Okresního soudu v Liberci pro rok 2025 (založeného v kopii na č. l. 1107 spisu) plyne, že soudkyně Mgr. Hana Moravová nastoupila ke dni 1. 1. 2025 na dlouhodobou stáž ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci. Přitom do 31. 12. 2024 nebyl napadený rozsudek vyhotoven, jak plyne z žádostí soudkyně o prodloužení lhůty k vyhotovení písemného odůvodnění předmětného rozsudku (viz žádosti o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku na č. l. 1103 až 1106 spisu). Pokud předseda senátu ani jiný jeho člen nemůže podle § 129 odst. 4 tr. ř. vyhlášený rozsudek písemně vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz předsedy soudu jiný soudce. Jde-li o samosoudce, vyhotoví rozsudek soudce určený předsedou soudu. Shora zmíněným opatřením k rozvrhu práce byla nyní posuzovaná věc přidělena k vyřízení soudkyni JUDr. Lence Zhoufové. Odvolací soud tudíž považoval procesní postup ohledně vyhotovení rozsudku jiným soudcem za soudce, který vedl řízení a vyhlásil napadený rozsudek, za souladný s rozvrhem práce Okresního soudu v Liberci i trestním řádem. Poznamenal, že pro lepší orientaci účastníků řízení mohlo být na konci vyhotovení rozsudku namísto pouhého označení vyhotovitele rozsudku uvedeno, že rozsudek vyhotovil příslušný soudce namísto soudce, který vedl věc v době vyhlášení napadeného rozsudku. 21. Ve shodě s odvolacím soudem, jakož i vyjádřením státního zástupce je nutno souhlasit s názorem, že lze vytknout soudu prvního stupně, že měl byť jen stručnou poznámkou v odůvodnění svého rozsudku vyložit, z jakých důvodů došlo ke změně v označení předsedkyně senátu. Důvod této změny, jakož i procesní postup tomu předcházející je však transparentně doložen v předloženém trestním spisu. Obžaloba Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 14. 7. 2020 sp. zn. 1 ZT 137/2020 napadla Okresnímu soudu v Liberci dne 15. 7. 2020 (č. l. 284) do senátu 7 T a předsedkyní senátu byla v souladu s rozvrhem práce tohoto soudu určena Mgr. Hana Moravová. Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 7 T 71/2020, byla věc obviněného podle § 221 odst. 1 tr. ř. vrácena státní zástupkyni k došetření. Ke stížnosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci bylo označené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 55 To 177/2021, a soudu prvního stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Předsedkyně senátu č. 7 T Mgr. Hana Moravová dne 3. 12. 2024 v hlavním líčení vyhlásila odsuzující rozsudek (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 3. 12. 2024, č. l. 1097–1100). Posléze opakovaně žádala předsedu soudu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí (č. l. 1103–1106). Opatřením předsedy Okresního soudu v Liberci Mgr. Petra Hočka č. 1 k rozvrhu práce tohoto soudu na rok 2025 ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 55 Spr 40/2025, účinném od 22. 1. 2025 (č. l. 1107), byly z důvodu odchodu dosavadní předsedkyně senátu Mgr. Hany Moravové na dlouhodobou stáž ke dni 1. 1. 2025 pravomocně neskončené věci (tj. nevyřízené a věci vyřízené, ale nepravomocné) ze soudního oddělení 7 T, 7 Nt přiděleny mezi ostatní soudce trestního úseku od časově nejstarší věci postupně po jedné věci každému z fakticky obsazených soudních oddělení daného úseku podle pořadí zástupu stanoveného rozvrhem práce ke dni odchodu Mgr. Hany Moravové na stáž (poznámka Nejvyššího soudu: v důsledku dočasného přidělení k označenému krajskému soudu již nebyla soudkyní Okresního soudu v Liberci) až do vyčerpání přerozdělení všech těchto soudních věcí. Každá konkrétní věc byla transparentně přidělena v přiložené tabulce konkrétnímu soudci, přičemž trestní věc obviněného sp. zn. 7 T 71/2020 (v tabulce s pořadovým číslem 4) byla přidělena právě JUDr. Lence Zhoufové. Takto určená soudkyně v souladu s citovanou změnou rozvrhu práce pak vyhotovila písemnou podobu odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. 22. Lze tak shrnout, že obviněný v dovolání nevěcně uvedl a citoval v souvislosti s určením nové předsedkyně senátu pro případ, že dosavadní předsedkyně senátu nemohla písemně vyhotovit již vyhlášený rozsudek, ustanovení občanského soudního řádu, které se v trestním řízení neuplatní. Jak správně upozornil odvolací soud, takovou situaci předvídá ustanovení § 129 odst. 4 tr. ř., podle něhož pokud předseda senátu ani jiný jeho člen nemůže vyhlášený rozsudek písemně vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz předsedy soudu jiný soudce. Jinou soudkyní určenou příkazem předsedy soudu v podobě předmětného opatření k rozvrhu práce byla podle § 129 odst. 4 tr. ř. pro případ, že Mgr. Hana Moravová nemohla jako dosavadní předsedkyně senátu ani jiný jeho člen jí vyhlášený rozsudek písemně vyhotovit pro překážku delšího trvání, právě JUDr. Lenka Zhoufová. Takovému postupu nelze nic vytknout. Nyní posuzovaná trestní věc dovolatele tudíž nebyla odňata zákonnému soudci, když písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně vyhotovila JUDr. Lenka Zhoufová v souladu s tehdy účinným rozvrhem práce Okresního soudu v Liberci v intencích stanovených trestním řádem. K důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 23. Další obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. 24. Obviněný jej uplatnil v jeho třetí variantě, tedy že se soud prvního stupně nezajímal o účetnictví jednotlivých společností, ač jej mohl po nich požadovat tím spíše, že směřovalo k objasnění zásadních skutkových otázek rozhodných pro závěr o nevině obviněného v podobě obviněným namítané reálnosti zdanitelného plnění, a neprovedl jej jako důkaz. Vytkl též, že nebyly nedůvodně provedeny výslechy svědků navrhované obhajobou z důvodu změny v osobě předsedkyně senátu. 25. Taková argumentace však neobstojí, neboť již z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že se tento soud snažil zajistit účetnictví předmětných společností, avšak s ohledem na postoj obviněného se mu to nezdařilo. Soud prvního stupně v tomto směru s odkazem na relevantní úřední záznamy konstatoval, že obviněný již v hlavním líčení během své výpovědi, jakož i posléze prostřednictvím svého obhájce deklaroval, že nechal provést rekonstrukci celého účetnictví společnosti Namely Tech, s. r. o., a je schopen v řízení před soudem prvního stupně doložit, že se nejedná o fiktivní faktury. Týž soud dále zjistil, že obviněný již v přípravném řízení policejnímu orgánu tvrdil, že účetnictví nepředložil, jelikož měl údajně potíže s účetním programem, což mu znemožnilo snahu jej předložit. Dále předložil flash disk, který měl údajně obsahovat účetnictví v programu S3Money umístěném na č. l. 808, 812, kterým podle informatika Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci mohla být po připojení k soudnímu informačnímu systému založena možnost ovlivnění jeho obsahu (obsahu nosiče) včetně případného vymazání obsahu na flash disku. S ohledem na skutečnost, že soud neměl k dispozici program S3Money, nemohl jej proto otevřít. Poučil tudíž obviněného, že pro případ provedení účetnictví jako důkazního prostředku v trestním řízení, je povinen jej předložit ve formě způsobilé tvrzené skutečnosti ověřit, případně prokázat. Na to již obviněný nereagoval, respektive prostřednictvím obhájce uvedl, že uvedené není schopen zajistit a předložit (bod 36. rozsudku soudu prvního stupně). 26. Obviněný v rámci obhajoby tvrdil, že v souvislosti s jeho trestním stíháním bylo zajištěno účetnictví společnosti Namely Tech, s. r. o., s licencí pro program S3Money příslušným policejním orgánem, a tudíž není schopen předložit jej v potřebném počtu kopií, jak byl soudem vyzván. Navrhl, aby si jej soud prvního stupně vyžádal od Policie České republiky, KŘP Zlínského kraje, SKPV, která jím (účetnictvím společnosti) disponovala pod č. j. KRPZ-29215/TČ-2023-15081, když obviněnému byly zadrženy v citované trestní věci počítače, telefon, disky atd., v nichž měl podklady, kontakty a účetnictví jmenované společnosti. Soud mu vyhověl, avšak ze sdělení tohoto policejního orgánu zjistil, že obviněný sice vydal během domovní prohlídky věci podle přiloženého protokolu o domovní prohlídce, včetně veškerých elektronických předmětů, nicméně policejní orgán provedl jejich zajištění a zálohování a poté byly tyto dne 25. 7. 2023 coby veškerá elektronika obviněnému vráceny, tudíž je měl v dispozici sám obviněný. V záloze elektronických předmětů se však nenacházely dokumenty, doklady, faktury, které by bylo možné považovat za (součást) účetnictví společnosti Namely Tech, s. r. o. (bod 43. rozsudku soudu prvního stupně). I ze sdělení JUDr. Kateřiny Pavlíkové, insolvenční správkyně a likvidátorky společnosti DUROMONT, s. r. o., se podává, že jí nebyly předány žádné dokumenty, daňové podklady či smluvní dokumentace vážící se k období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2018 a činnosti společnosti v tomto období (bod 44. téhož rozsudku). Nalézací soud proto i přes svou snahu vyhovět obviněnému a dopátrat se předmětného účetnictví uzavřel, že obviněný pro celou dobu vedení trestního řízení účetnictví dotčených společností, ve kterých vystupoval jako jednatel (Namely Tech, s. r. o., DUROMONT, s. r. o.), nebo těch, ve kterých fakticky jako osoba oprávněná za společnost jednat vystupoval na základě plné moci (Music Produkce CZ, s. r. o., IČ: 05943981, KMP TRADE, s. r. o.), nepředložil. Soudu prvního stupně se nepodařilo zajistit smluvní podklady k zajišťování či pořádání koncertů, k produkci, manažerské činnosti, služeb ostrahy apod. obviněného, byť se soud tyto snažil zajistit u vícero subjektů, ať již soukromých (společnost XY, s. r. o., Hotel XY, T. O. i za společnost XY, s. r. o., respektive za kapelu XY apod.), tak i veřejnoprávních (Finanční úřad pro Zlínský kraj, likvidátorka společnosti DUROMONT, s. r. o.). Soud prvního stupně i před rozsáhlé a doplňované dokazování nezjistil, že by konkrétně společnosti DUROMONT, s. r. o., a KMP TRADE, s. r. o., poskytly (v obecném významu) jakoukoliv ekonomickou činnost, tj. dodaly zboží, poskytly službu nebo pořídily či dovezly zboží z jiného členského státu EU pro společnost Namely Tech, s. r. o., a na základě takového reálného plnění pro společnost Namely Tech, s. r. o., pak tyto společnosti vystavily faktury, respektive daňové doklady, které byly ze strany společnosti Namely Tech, s. r. o., reálně uhrazeny. V řízení nebyl obstarán, a ani obviněným předložen, byť jen jediný přímý důkaz, ze kterého by bylo možno dovozovat, že konkrétně tyto jmenované společnosti pro společnost Namely Tech, s. r. o., realizovaly cokoliv skutečného, tedy konkrétní deklarovanou činnost (srov. body 3, 36, 43 a 53 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 27. Se závěry soudu prvního stupně se posléze ztotožnil i soud odvolací, který obsáhle zdůvodnil rozsah dokazování zejména v bodě 6 a 7 odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku. Mimo jiné shrnul, že byla plně vyvrácena obhajoba obviněného, jelikož společnosti KMP TRADE, s. r. o., a DUROMONT, s. r. o., nemohly poskytovat zdanitelná plnění v podobě zajištění služeb spojených s pořádáním hudební produkce (ozvučení hudební produkce, pořádkovou službu, postavení aparatury), neboť k tomu neměly odpovídající personální předpoklady. Neplnily své daňové povinnosti, svá účetnictví nepředložily ani v daňovém řízení předcházející této trestní věci. Společnost DUROMONT, s. r. o., jej nepředložila ani insolvenční správkyni ve svém insolvenčním řízení, čímž bylo znemožněno posoudit reálnost její činnosti. S ohledem na skutečnost, že společnosti Namely Tech, s. r. o., DUROMONT, s. r. o., a KMP TRADE, s. r. o., ovládal výlučně obviněný, což do značné míry zkomplikovalo důkazní stav ve věci ve vztahu k charakteru jím páchaného jednání, neboť obviněný výlučně sám disponoval důkazními prostředky, mj. i účetnictvím předmětných společností, a bylo tedy výhradně na něm, zda je poskytne. Bylo zjištěno, že ani na účtech těchto společností nebyly registrovány žádné pohyby, což oba soudy nižších stupňů vedlo k závěru o jejich faktické nečinnosti. Z žádného důkazního prostředku nebylo zjištěno, že by v rámci zajišťování pořádání hudebních produkcí bylo společnosti Namely Tech, s. r. o., dodáno od společnosti KMP Trade, s. r. o., a DUROMONT, s. r. o., jakékoli zdanitelné plnění. Tyto společnosti tedy zcela zjevně sloužily k tzv. papírovému optimalizování daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty, aniž by fakticky poskytovaly reálné zdanitelné plnění zatížené daní z přidané hodnoty na svém výstupu. Pokud obviněný doložil v odvolacím řízení ke společnosti Namely Tech, s. r. o., účetní deník a knihu vystavených faktur, jedná se podle odvolacího soudu o fragmenty řádného účetnictví této společnosti nedosahující předepsaných kvalitativních požadavků podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a shledal proto návrh obviněného na jeho provedení nadbytečným. Z účetního deníku plyne, že žádná ze zde uvedených účetních operací nesouvisela s nyní projednávanou trestní věcí ve vztahu ke společnostem KMP TRADE, s. r. o., či DUROMONT, s. r. o. Kniha vystavených faktur společnosti Namely Tech, s. r. o., nemohla ze své podstaty nikterak dokládat existenci zdanitelných plnění ze strany zbylých dvou společností, neboť evidovala toliko faktury vystavené společností Namely Tech, s. r. o., nikoli faktury společností přijaté od poskytovatelů zdanitelného plnění. 28. Odvolací soud k námitce obviněného o nepředvídatelnosti postupu soudu prvního stupně, který upustil od provedení některých důkazů s odůvodněním, že věc bude jinak přidělena k vyřízení jinému soudci, uvedl, že takový procesní postup je hraniční stran zásady předvídatelnosti procesního postupu soudu prvního stupně, nicméně z důvodů provedeného úplného a postačujícího dokazování soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil, postup soudu prvního stupně stran zajištění a provádění důkazních prostředků v odvolacím řízení aproboval. Tyto procesní nedostatky podle odvolacího soudu nemají žádný vliv na správnost a zákonnost postupu soudu prvního stupně stran písemného vyhotovení vyhlášeného rozsudku a provádění důkazních prostředků, shledal je proto nedůvodnými (viz bod 5. jeho rozsudku). 29. Odvolací soud měl opodstatněně za to, že nemůže obstát v tomto směru ani odvolací námitka obviněného o absenci rekonstrukce účetnictví dotčených společností, neboť pokud by obviněný jakožto osoba ovládající tyto společnosti měl skutečně zájem na tom, aby jejich prostřednictvím obhájil svou skutkovou verzi, dozajista by tato účetnictví orgánům činným v trestním řízení sám předložil. Jeho návrh proto podle odvolacího soudu neměl reálné opodstatnění a byl veden snahou obviněného neúčelně prodloužit trestní řízení s motivem odvrátit od obviněného důsledky trestní odpovědnosti ze stíhané jednání. Soud prvního stupně podle něj učinil dostatečný rozsah dokazování, dovodil z nich skutkové závěry, o nichž nejsou důvodné pochybnosti, nemohlo být proto po soudu prvního stupně požadováno, aby v rozporu se zásadami rychlosti a efektivity řízení nadbytečně dokazování doplňoval dalším výslechem svědků k uskutečněným hudebním produkcím, když bylo nepochybné, že tyto obviněný nejméně prostřednictvím společnosti Music Produkce CZ, s. r. o., fakticky realizoval a v řízení nebyl žádným důkazem rozporován obviněným tvrzený rozsah takových hudebních produkcí. 30. Z uvedených podrobně zdůvodněných argumentů je zřejmé, že se oba soudy nižších stupňů již v předchozím řízení pečlivě vypořádaly se zamítnutím návrhů obviněného na doplnění dokazování v podobě fragmentu účetnictví společnosti Namely Tech, s. r. o., a výslechu některých svědků, pro bezúčelnost, popřípadě nadbytečnost (nikoli z důvodu změny v osobě předsedkyně senátu 7 T Okresního soudu v Liberci). Nejedná se proto o tzv. opomenuté důkazy a v tomto ohledu nemohlo být porušeno ani právo obviněného na obhajobu a spravedlivý proces, neboť napadená rozhodnutí vytýkanými vadami netrpí. K tomu je vhodné připomenout, že právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Ústavní soud tak konstatoval, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit a ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Je zjevné, že odvolací soud těmto požadavkům na odůvodnění neakceptování důkazních návrhů obviněného pro jejich nadbytečnost dostál.
31. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
32. Za této situace dovolací soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odklad výkonu napadeného rozhodnutí, poněvadž dovolatel není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 2. 2026
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu