Plný text
8 Tdo 54/2026-560
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný I. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 31 To 291/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 42/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 5 T 42/2025, byl obviněný I. L. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) zločiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2) přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let a 2 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 4 roků. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to: 1 ks plynové pistole značky EKOL Firat Magnum, ráže 9 mm, výrobní číslo EF-1213591, 20 ks nábojů se zelenou špičkou ráže 9 mm, 11 ks nábojů se žlutou špičkou ráže 9 mm, 1 ks vystřeleného náboje se žlutou špičkou, 2 ks prázdného zásobníku, 1 ks krabice na zbraň a doklady ke zbrani, jakožto věcí, které byly obviněným vydány Policii České republiky dne 18. 11. 2024 na podkladě protokolu o vydání věci č. j. KRPL-108360-14/TČ-2024-180520, a dále 1 ks loveckého nože s pevnou čepelí značky SOLOGNAC, o délce čepele 10 cm s látkovým pouzdrem, jakožto věci, která byla poškozenou K. L. Š., vydána Policii České republiky dne 18. 11. 2024 na podkladě protokolu o vydání věci č. j. KRPL-108360-32/TČ-2024-180571. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že: 1) v XY a v Moldavské republice, v blíže nezjištěné době od září 2019 do 17. listopadu 2024, v bytech společně obývaných s družkou a později manželkou K. L. Š., vyjma období cca osmi měsíců, kdy se K. L. Š. vrátila sama v období covidu z Moldávie zpět do České republiky, zejména pod vlivem alkoholu, se záměrem uplatňovat svou moc, ovládnout a kontrolovat život K. L. Š., se zvyšující se četností, zpočátku jednou měsíčně, v letech 2023 a 2024 jednou týdně a poslední měsíc před zadržením obviněného denně, ji fyzicky napadal, a to údery pěstí do ramenou a bicepsů, fackoval ji zejména přes uši, do tváře, kopal ji do nohou a žeber, házel po ní různé předměty, a to např. skleněnou misku, kterou jí ze vzdálenosti cca pěti metrů trefil do pravé tváře a obočí, které jí rozsekl, v listopadu 2024 po ní hodil talíř, protože jídlo v něm nebylo správně ohřáté, talířem ji trefil nad horní ret, vulgárně jí nadával a ponižoval slovy typu: „kurvo, píčo“, opakovaně jí vyhrožoval zabitím, uříznutím ruky, kdy jí přikládal na ruku či na krk lovecký nůž, sděloval jí, že na ni zbraň nebude muset ani použít, neboť ona vyskočí z okna sama, a to hlavou napřed, že má rád, když ona má z něho strach, vyhrožoval jí zabitím jejích dcer, před spaním jí opakovaně vyhrožoval, že ona umře, že umře sama, což vnímala jako výhrůžku a měla strach, vyhrožoval jí, že i když bude vyhoštěn nebo bude sedět ve vězení, vrátí se, najde si je a všechny zabije, když telefonovala s dcerami, sednul si naproti ní, na zápěstí ruky jí přiložil sekyru, a to ostřím k ruce se slovy: „Ty nikam telefonovat nebudeš“, tahal ji za vlasy, až jí je vytrhal, po cestě z koncertu před XY v XY ulici jí po cestě švihal koženou bundou po těle tak, až jí spadly brýle a upadla na zem, v některých případech na ní vykonal vaginální či anální pohlavní styk, a to proti její vůli, když mu řekla, že sex nechce, jí řekl: „Buď dáš, nebo si to vezmu sám“, „ať si ji nastartuje, že ho bude poslouchat“, kopal do ní, vulgárně jí nadával, vaginální či anální pohlavní styk na ní vykonal i přesto, že ona v jeho průběhu dávala najevo svůj nesouhlas slovně a pláčem a pohlavnímu styku se podrobila ze strachu z obviněného a jeho předchozího dlouhodobého násilného jednání vůči ní, během pohlavního styku jí říkal, že by si to měla spíše užívat a ne brečet, že je kráva pitomá, nebo ji přitom chytil za vlasy se slovy: „Drž“, v případě, že nevyvrcholil, řekl jí, že je kráva pitomá, kopl do ní se slovy: „že si to vezme ráno“, omezoval ji v sociálních kontaktech, kdy z práce musela chodit rovnou domů a nikde se nezdržovat, nadměrně ji kontroloval telefonáty do práce, pokud se jí do práce nedovolal, telefonicky kontaktoval kolegyni z práce, dne 17. listopadu 2024 pod vlivem alkoholu K. L. Š. vyhrožoval zabitím, že vytáhne zbraň, kterou měl u sebe, a to plynovou pistoli značky EKOL Firat Magnum, ráže 9 mm, výrobní číslo EF-1213591, že ona ale stejně sama vyskočí z okna hlavou napřed, poté, co poškozená z bytu utekla ven, schovala se do křoví a telefonicky přivolala na pomoc dcery, vyhrožoval zabitím, pokud K. L. Š. z domu odejde, že se policistů nebojí, že se stejně jednou vrátí a všechny je podpálí, najde si způsob, jak je všechny zabije, přičemž popsané dlouhodobé jednání vyznačující se vyšší mírou hrubosti a bezcitnosti vnímala K. L. Š. jako intenzivní a těžké příkoří; 2) dne 17. listopadu 2024 po 18. hodině v XY, pod vlivem alkoholu, vyhrožoval M. Š., a D. Š., které si přijely pro matku K. L. Š., a její osobní věci za účelem jejího odstěhování ze společného bydliště s obviněným v XY, zabitím jejich matky, pokud s nimi matka odjede z bytu v XY a ony jí poskytnou zázemí, sděloval, že ji zapálí, tahal z ruky M. Š. tašku s osobními věcmi, které si sbalila K. L. Š., a poté, co jim přestal v odjezdu bránit, odhrnutím vesty poškozené M. Š. a poškozené D. Š. ukazoval, že je ozbrojený noži a plynovou pistolí značky EKOL Firat Magnum, ráže 9 mm, výrobní číslo EF-1213591, které měl pod vestou za opaskem, a po jejich odjezdu z XY jim zasílal hlasové zprávy, ve kterých jim vulgárně nadával, vyhrožoval zabitím a tím, že se stanou špatné věci, přičemž D. Š. brala jeho výhrůžky vážně, měla strach, M. Š. tyto výhrůžky obviněného nebrala vážně, ale bála se pistole.
3. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci i obviněný. Státní zástupkyně odvolání podané v neprospěch obviněného zaměřila proti výroku o trestu, obviněný brojil proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 31 To 291/2025, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 2 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a to: 1 ks plynové pistole značky EKOL Firat Magnum, ráže 9 mm, výrobní číslo EF-1213591, 20 ks nábojů se zelenou špičkou ráže 9 mm, 11 ks nábojů se žlutou špičkou ráže 9 mm, 1 ks vystřeleného náboje se žlutou špičkou, 2 ks prázdného zásobníku, 1 ks krabice na zbraň a doklady ke zbrani, jakožto věcí, které byly obviněným vydány Policii České republiky dne 18. 11. 2024 na podkladě protokolu o vydání věci č. j. KRPL-108360-14/TČ-2024-180520, a dále 1 ks loveckého nože s pevnou čepelí značky SOLOGNAC, o délce čepele 10 cm s látkovým pouzdrem, jakožto věci, která byla poškozenou K. L. Š., vydána Policii České republiky dne 18. 11. 2024 na podkladě protokolu o vydání věci č. j. KRPL-108360-32/TČ-2024-180571. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání státní zástupkyně podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 31 To 291/2025, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a také dovolací důvod, jímž je podle obviněného porušení ústavně zaručených práv dovolatele, jakožto zvláštního dovolacího důvodu ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu (například jeho nálezy ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18, a ze dne 10. 7. 2014. sp. zn. III. ÚS 888/14). 5. Obviněný v konkrétní rovině namítl, že odvolací soud měl na základě jeho odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně pro podstatné vady v řízení zrušit v celém rozsahu a věc měl vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, doplnění dokazování a učinění nového rozhodnutí. Obviněný znovu popřel spáchání jednání, jímž byl uznán vinným, měl za to, že trestní stíhání proti němu bylo vedeno neoprávněně. Zjištěné skutečnosti jemu kladené za vinu nemají podklad v provedeném dokazování. Nesouhlasil s tím, že oba soudy nižších stupňů zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování jako nadbytečné. Jednalo se o výslech svědků L. L. (matky obviněného), V. L. (jeho sestry) a D. D. (jeho spolupracovníka), kteří byli všichni bezprostředně přítomni pobytu dovolatele s poškozenou K. L. Š. v Moldavsku, mohly vnést zásadní vhled do řízení a přesně popsat soužití obviněného a poškozené K. L. Š. v době uváděné ve výrokové části napadeného rozsudku a mohly ověřit míru věrohodnosti poškozené a její výpověď vyvrátit, což by mělo zásadní vliv na skutkové i právní posouzení věci. Obviněný jako časově i ekonomicky hospodárnější alternativu jejich výslechu navrhoval doplnění dokazování předložením písemných vyjádření těchto osob a navrhl zajistit jejich úřední předklad, což bylo pro nadbytečnost soudy taktéž nesprávně zamítnuto. Soud prvního stupně vyslechl prakticky celou rodinu poškozené, její přátele a spolupracovníky (D. Š., M. Š., R. B. a J. K.), kteří mohli mít zájem na výsledku trestního řízení. Obviněný nesouhlasí s tím, že pro zjištění průběhu jeho soužití s poškozenou postačovaly výpovědi poškozené a jejích dvou dcer, kterým se měla svěřovat o charakteru soužití s obviněným. Tyto osoby nebyly přímými účastníky jejich soužití v Moldávii, nemohly jej dostatečně věrohodně popsat a mohly toliko interpretovat zážitky poškozené. Obviněný dále přímo v dovolání citoval pasáže napadených rozhodnutí obsahující důvody, proč byly jeho návrhy zamítnuty. Soudy tak nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., porušily jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“), konkrétně porušením právní zásady rovnosti účastníků řízení, kdy součástí této zásady je i tzv. právo rovnosti zbraní, a práva na obhajobu tím spíše, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně připustil, že návrhy obviněného na doplnění dokazovaní mohly být velmi podstatné pro prověření věrohodnosti výpovědi jak obviněného, tak poškozené. 6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 31 To 291/2025, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání, doplnění dokazování a rozhodnutí. 7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k podanému dovolání nejprve vymezila obsah obviněným uplatněných dovolacích důvodů a konstatovala, že námitky uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze pod něj podřadit, jelikož prostřednictvím nich pouze konstatoval, že se vytýkaného jednání nedopustil. Druhý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho třetí variantě, maje za to, že nebyly bezdůvodně provedeny jím navrhované důkazy. Shrnula, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka tak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také, pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93) z hlediska práva na spravedlivý proces, musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). Pokud tímto způsobem soud postupuje, musí se jednat o neprovedení navrhovaných podstatných důkazů, které se jeví nezbytným k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz například rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. 2. 2008, věc Dorokhov proti Rusku, stížnost č. 66802/01). K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. 8. Podle mínění státní zástupkyně se soudy v posuzované trestní věci náležitě vypořádaly s důkazními návrhy obviněného na doplnění dokazování, přičemž v uvedeném směru odkázala na bod 41 rozsudku soudu prvního stupně a body 12 až 13 rozsudku odvolacího soudu. Nalézací soud neignoroval důkazní návrhy obhajoby na doplnění dokazování výslechem svědků L. L., V. L. a D. D., k jejich provedení však nepřistoupil, a to pro nadbytečnost těchto důkazů, což zde dostatečně zdůvodnil. Odvolací soud pak nepovažoval za nutné v namítaném směru dokazování doplnit, jelikož pobyt poškozené s dovolatelem v Moldávii tvořily jen velmi krátkou výseč projednávaného období (cca tři měsíce), když obviněný byl odsouzen za období od září 2019 do 17. 11. 2024. Správně přitom odvolací soud přihlédl k tvrzení K. L. Š., která uvedla, že takové chování je v Moldavsku považováno za normální a běžné. Validita výpovědi navrhovaných svědků by tak mohla být subjektivně ovlivněna kulturními rozdíly, vnímáním vztahu mezi mužem a ženou. Soudy obou stupňů proto nepochybily, pokud důkazní návrhy obviněného zamítly. 9. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. 13. Obviněný naplnění tohoto důvodu dovolání spatřoval v tom, že nalézací a posléze i odvolací soud nevyhověly jeho návrhu na výslech svědků L. L. (matky obviněného), V. L. (jeho sestry) a D. D. (jeho spolupracovníka), kteří měli být bezprostředně přítomni pobytu dovolatele s poškozenou K. L. Š. v Moldávii, popřípadě neprovedly jako důkaz alespoň jejich písemná sdělení k nyní projednávané věci. 14. Z rozhodnutí napadených dovoláním plyne, že již oba soudy nižších stupňů dostatečně vysvětlily, proč nevyhověly návrhům obviněného na doplnění dokazování ohledně těchto svědků, přičemž k odvolací námitce obviněného tak učinil i soud odvolací. Soud prvního stupně tak učinil v bodě 41 odůvodnění napadeného rozsudku nalézacího soudu, kde dostatečně osvětlil, proč výslechy těchto tří svědků považoval za nadbytečné a návrh na jejich výslech jako nadbytečný zamítl. Soužití obviněného s poškozenou K. L. Š. měl za prokázaný výslechem samotné poškozené a dalších svědkyň D. a M. Š. (dcerami poškozené), s nimiž udržovala častý telefonický kontakt i během svého pobytu v Moldávii, a svědkyní J. K. (její spolupracovnicí), jíž se poškozená o soužití s obviněným po svém návratu do České republiky žití svěřovala. Písemná vyjádření těchto osob pak byla soudem zamítnuta z důvodu jejich procesní nepoužitelnosti ve vztahu k jejich obsahu. 15. Odvolací soud se posléze částečně ztotožnil s těmito závěry nalézacího soudu, přičemž se zdůvodněním nevyhovění návrhu obviněného na výslech svědků obšírněji zabýval zejména v bodech 12 a 13 odůvodnění rozsudku napadeného dovoláním. Nejprve shrnul, jaké důkazy lze považovat za opomenuté a kdy zakládají porušení zásady spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny. Zrekapituloval důvody soudu prvního stupně, které jej vedly k zamítnutí důkazních návrhů obviněného jako nadbytečných, což náležitě v odůvodnění svého rozsudku zdůvodnil. Svědkyně D. a M. Š. a J. K. nebyly přímými účastnicemi soužití obviněného s poškozenou K. L. Š., tedy pouze reprodukovaly sdělení poškozené, avšak současně zmínily známky viditelných poranění poškozené v případě videohovorů. Navrhovaní svědci obviněným mohli být přímými pozorovateli průběhu celého soužití obviněného s poškozenou v Moldávii, jejich výpovědi by tedy mohly být relevantnější a v obecné rovině by se mohlo jednat o důkazy velmi podstatné pro prověření věrohodnosti výpovědi jak obviněného, tak poškozené. Odvolací soud přesto zamítnutí návrhu na jejich výslech nepovažoval za projev nezákonnosti řízení z důvodu porušení práva obviněného na obhajobu, nebo že by mělo jeho zamítnutí mít zásadní vliv na správnost skutkových zjištění. Takový postup nelze považovat za podstatnou procesní vadu v podobě opomenutých důkazů, což by odvolací soud mohl vyhodnotit jako důvod ke zrušení napadeného rozsudku pro podstatné procesní vady či nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Rozsah dokazování umožnil nalézacímu soudu zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Pobyt obviněného s poškozenou K. L. Š. zahrnoval jen velmi krátkou výseč projednávaného období, podle poškozené asi tři měsíce. Jednání obviněného v Moldávii podle jejího výslechu začalo nabývat na intenzitě a eskalovalo teprve až po návratu zpět do České republiky, což potvrdily dcery poškozené a plyne to i z popisu skutku. Navrhovaní svědci se tak stýkali s obviněným a poškozenou v Moldávii výrazně kratší dobu. Z výpovědi obviněného, ani poškozené nevyplynulo, k čemu by se měli vyjádřit, když nebylo patrné, že by měli být svědky jejich konfliktů i s ohledem na charakter skutku popsaného pod bodem 1) v tzv. skutkové větě výroku o vině kvalifikovaného jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jenž zpravidla probíhá mezi pachatelem a obětí v soukromí v prostorách společného obydlí bez přítomnosti třetích osob. 16. Za relevantní důkazy lze proto podle odvolacího soudu považovat výpovědi obviněného a poškozené, ostatní výpovědi mohou jen ověřit míru spolehlivosti a věrohodnosti té které výpovědi. Sama poškozená toliko vypověděla, že když spala s obviněným u jeho matky, kde měli proti její vůli pohlavní styk, zatímco rodiče spali dole, není zřejmé, že by tito navržení svědci mohli podat nějakou relevantnější výpověď k věci. Odvolací soud dále zmínil kulturní rozdíly mezi Moldávií a Českou republikou a možný odlišný náhled moldavských svědků na konflikty mezi partnery, popřípadě násilí ve vztahu mezi mužem a ženou, což by mohlo ovlivnit validitu jejich výpovědí. Odvolací soud uvedené dovodil z výpovědi poškozené, která uvedla, že takové chování je v Moldavsku považováno za normální a běžné, sama matka obviněného jí měla říci, že žena se musí vždy podvolit sexu. Obdobně dcera poškozené M. Š. vypověděla, že po její snaze pomoci matce prostřednictvím Moldavské ambasády se od nich dozvěděla, že je tam normální, pokud muž bije ženu. Zdůraznil, že soud není povinen provést veškeré navržené důkazy, pokud je zřejmé, že zbylými důkazy je skutkový děj dostatečně prokázán, což se v nyní posuzovaném případě bezezbytku naplnilo, když nalézací soud dostál své povinnosti provést dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a pro zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle § 2 odst. 5 tr. ř. 17. K tomu lze připomenout, že Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) vyložil požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí, a konstatoval, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit a ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Z dříve uvedených podrobně zdůvodněných argumentů je zřejmé, jak oba soudy nižších stupňů již v předchozím řízení soudy vysvětlily, proč odmítly vyslechnout navrhované svědky L. L. a V. L. a D. D., případně zamítly i přečtení jejich písemného prohlášení podle § 216 odst. 1 tr. ř. pro jejich nadbytečnost, a rovněž náležitě zdůvodnily, proč se nejedná o tzv. opomenuté důkazy. Z toho plyne, že se beze zbytku vypořádaly s nyní znovu uplatňovanou námitkou obviněného o existenci opomenutých důkazů, ačkoli odmítnutí provést navrhované výslechy těchto svědků oba soudy nižších stupňů dostatečně podrobně vysvětlily již v předchozím řízení. O opomenuté důkazy tedy nemohlo jít a vadami tvrzenými v dovolání proto napadená rozhodnutí v tomto směru netrpí. Nedošlo tedy ani k porušení práv obviněného na spravedlivý proces, na obhajobu, ani k porušení zásady rovnosti účastníků řízení či principu rovnosti zbraní coby esenciálních součástí práva na spravedlivý proces.
18. Obviněný v dovolání zmínil další podle něj samostatný dovolací důvod, jímž má být porušení jeho ústavně zaručených práv, jakožto zvláštní dovolací důvod ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu (například jeho nálezy ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18, a ze dne 10. 7. 2014. sp. zn. III. ÚS 888/14). K tomu lze pouze přičinit poznámku, že Nejvyšší soud si je vědom své povinnosti zabývat se v rámci řízení o dovolání věcí i z hlediska respektování práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny. Jak uvedl Ústavní soud ve svém stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14: „Dovolací řízení se nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je v této fázi řízení povinen při posuzování příslušného dovolacího důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud“. Trestní řád upravuje dovolací důvody v ustanovení § 265b odst. 1 písmena a) až m), odst. 2, přičemž se jedná o uzavřený taxativní výčet dovolacích důvodů, kdy dovolatel je povinen vedle dalších obsahových náležitostí dovolání v něm podle § 265f odst. 1 tr. ř. výslovně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) nebo § 265b odst. 2 tr. ř. Jiný dovolací důvod v dovolání uplatnit nelze. Velká část závěrů plynoucích z citované judikatury Ústavního soudu vedla právě k rozšíření dovolacích důvodů, což našlo svého odrazu v tom, že s účinností od 1. 7. 2021 byl zákonem č. 220/2021 Sb. (kterým byl mimo jiné novelizován trestní řád) nově formulován důvod dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle něj, jak již bylo uvedeno, dovolání lze podat, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný v dovolání tento dovolací důvod uplatnil, avšak učinil tak zjevně neopodstatněně. 19. V pořadí druhý uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 20. Dovolatel pod něj nepodřadil žádný relevantní právní argument. Námitka spočívající v tvrzení, že stíhané jednání nespáchal, tudíž trestní stíhání proti němu bylo vedeno neoprávněně, je námitkou skutkovou, popřípadě procesní, kterou nelze s úspěchem subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Správností právního posouzení skutků obviněného se proto dovolací soud nezabýval a ani tak nemohl učinit.
21. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného se v části míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve zbytku je zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 2. 2026
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu