Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové ve věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (pseudonym), zastoupeného právním zástupcem Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 47 Rod 7/2024, o dovolání, které za dítě mladší patnácti let podal jmenovaný právní zástupce, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 14 Rodo 3/2024, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
- I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní státní zastupitelství v Ostravě podalo dne 12. 3. 2024 k Okresnímu soudu v Ostravě, soudu pro mládež, v právní věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (dále též jen „nezletilý”, popř. „dítě mladší patnácti let“) návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“ nebo též „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“), a to napomenutí s výstrahou podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m.
2. Návrh odůvodnilo tím, že policejní orgán usnesením ze dne 30. 1. 2024 podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. odložil trestní stíhání nezletilého pro trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, neboť je nepřípustné z důvodu nedostatku věku nezletilého. Předmětného činu jinak trestného se měl nezletilý dopustit tím, že dne 11. 11. 2023 v blíže nezjištěné době od 15:00 hod. do 20:00 hod. v Ostravě , ul. XY, v bytě vykonal oboustranně dobrovolný vaginální pohlavní styk s nezletilou BBBBB (pseudonym), a to i přesto, že tato v předmětném období nedovršila věku 15 let, čímž byla způsobena újma nezletilé BBBBB.
3. Okresní soud v Ostravě, soud pro mládež, o tomto návrhu okresního státního zastupitelství rozhodl rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 47 Rod 7/2024, tak, že nezletilému AAAAA uložil napomenutí s výstrahou (výrok pod bodem I.). V dalším rozhodl, že opatrovník má právo na náhradu nákladů řízení, kterou hradí stát (výrok pod bodem II.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III.) a že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok pod bodem IV.).
4. Proti tomuto rozsudku podal právní zástupce nezletilého Mgr. René Gemmel odvolání, v němž především namítl, že skutkový a právní závěr okresního soudu, že se nezletilý dopustil činu jinak trestného pohlavního zneužití, nemá oporu v provedeném dokazování a je nesprávný. V závěru svého podání proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a návrh státního zástupce (pozn. Nejvyššího soudu: správně státního zastupitelství) zamítl.
5. Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, jako odvolací soud rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 14 Rodo 3/2024, rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. vyjma odstavce II. výroku, potvrdil (výrok pod bodem I.). Dále vyslovil, že se státu nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III.). V odůvodnění tohoto rozsudku mimo jiné zdůraznil, že u dětí, které nejsou trestně odpovědné, nelze hovořit o trestním řízení nebo přípravném řízení, čemuž odpovídají i jejich procesní práva. V řízení pak soud uplatňuje zásadu vyšetřovací a postupuje jako ve věcech péče o nezletilé děti, přičemž dokazování se provádí podle § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), kdy listiny a vyjádření na rozdíl od trestního řízení jsou listinnými důkazy. Odvolací soud neměl pochybnost o tom, že se skutek popsaný v návrhu okresního státního zastupitelství stal a že se jej dopustil právě nezletilý.
- II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 14 Rodo 3/2024, za dítě mladší patnácti let podal jeho právní zástupce včas dovolání, v němž namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obsahem dovolání pak byly zejména výtky proti učiněným skutkovým závěrům a porušení procesních práv nezletilého.
7. Měl za to, že závěr soudu prvního stupně, že skutek jinak trestný úmyslně spáchal nezletilý, je excesivní a neodpovídá řádnému hodnocení důkazů provedených před soudem při zachování procesních práv nezletilého a jeho ústavního práva na spravedlivý proces. Konkrétně vytkl, že před soudy nebyl proveden žádný jiný důkaz než důkaz spisem Policie České republiky č. j. KRPT-323260-40/TČ-2023-070772, z něj pak zejména úřední záznamy o podání vysvětlení nezletilého AAAAA, nezletilé BBBBB, CCCCC (pseudonym) a M. H. U žádného z těchto podání vysvětlení nebyl a ani nemohl být přítomen advokát, který by dohlížel na řádný průběh výslechu, na správnou protokolaci podání vysvětlení a kterému by bylo umožněno klást otázky. Na základě těchto úředních záznamů nelze podle dovolatele činit žádné skutkové závěry, přičemž soud žádnou z osob podávajících vysvětlení nevyslechl. Tímto postupem soudu byl podle jeho názoru porušen čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), který je nutno analogicky aplikovat i na řízení ve věcech nezletilých o skutcích jinak trestných. V této souvislosti upozornil na novelizaci zákona o soudnictví ve věcech mládeže zákonem č. 165/2024 Sb., v němž zákonodárce mimo jiné zakotvil, že nezletilý musí mít zástupce již od počátku v objasňovací fázi řízení před policejním orgánem, přičemž tímto zástupcem může být pouze advokát, který má právo účastnit se všech úkonů, kterých by se mohl účastnit obhájce v případě, pokud by bylo řízení vedeno proti mladistvému.
8. Dovolacímu soudu tak předložil dovolatel právní otázku, zda je v poměrech projednávané věci postup soudu podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže ve znění před novelou č. 165/2024 Sb., spočívající v tom, že při důkazním hodnocení vycházel z podání vysvětlení osob před policejním orgánem, u kterých nebyl a nemohl být přítomen jeho zástupce z řad advokátů, aniž by tyto osoby soud sám vyslechl u jednání, v souladu s ústavním právem. Měl za to, že jde o otázku doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou, tudíž zakládající důvod přípustnosti dovolání.
9. Zdůraznil, že procesní práva nezletilého vždy musí být zajištěna v tom směru, aby měl kvalifikované právní zastoupení advokátem, který bude řádně hájit jeho práva od samotného počátku i v procesní fázi prověřování před policejním orgánem, který bude oprávněn účastnit se podání vysvětlení jednotlivých osob včetně podání vysvětlení nezletilého, dohlížet na zákonnost těchto úkonů, správnost protokolace a kterému bude umožněno klást osobám otázky. Pokud jednoduché právo takový postup neumožňuje, nemůže soud v soudní fázi z podání vysvětlení těchto osob vycházet, nýbrž je musí sám vyslechnout u jednání a umožnit advokátovi hájícímu zájmy nezletilého v pozici opatrovníka, aby těmto osobám mohl klást dotazy. Jelikož je porušení ústavního práva vždy také nesprávným právním posouzením věci, je podle jeho názoru tato otázka otevřena dovolacímu přezkumu.
10. Podle dovolatele by skutkový závěr, že projednávaný čin spáchal právě nezletilý, nemohl být učiněn z provedeného dokazování, ani kdyby bylo možno z podání označených vysvětlení vycházet. Způsob, jakým soudy podání vysvětlení hodnotily, je totiž excesivní, svévolný a spekulativní, což představuje porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Z podání vysvětlení nezletilé BBBBB lze podle jeho názoru dospět pouze k závěru, že nezletilá měla projednávaného dne pohlavní styk, ale nikoliv, že to bylo právě s nezletilým. Slovní spojení „ten, o kterém se tady bavíme“ neznamená, že by šlo o pohlavní styk s nezletilým, ale jen o pohlavní styk, k němuž mělo dne 11. 11. 2023 dojít. Navíc nezletilá vypověděla, že si na událost v důsledku své opilosti vůbec nepamatuje, takže na uskutečnění pohlavního styku lze objektivně soudit jen z faktu, že otěhotněla. Podle dovolatele nelze vycházet ani z podání vysvětlení matky nezletilého, neboť se nejedná o přímé svědectví a nelze z něj dovodit, že by měl mít pohlavní styk s nezletilou BBBBB právě nezletilý. Pokud oba uvedli, že se opili a že si to nepamatují, pak nemá žádnou validitu jejich tvrzení, že „na to došlo“. Přímým svědkem nebyl ani CCCCC, který zprostředkovaně uvedl, že mu sami nezletilí poté, co spolu byli sami asi půl hodiny v jednom z pokojů, řekli, že to spolu „dělali“. Podle dovolatele je takové vyjádření neurčité a nemusí znamenat pohlavní styk, když nezletilí před svým kamarádem mohli jen chtít být zajímaví. V této souvislosti dovolacímu soudu předložil právní otázku, zda v poměrech projednávané věci způsob hodnocení důkazů je či není v souladu s ústavním právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
11. Závěrem dovolatel vytkl, že soudy se v řízení vůbec nezabývaly mírou, v jaké byl nezletilý ovlivněn alkoholem, potažmo do jaké míry byly zachovány jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti, tedy subjektivní stránkou činu jinak trestného, bez níž nelze přezkoumat závěr o odpovědnosti nezletilého. Zdůraznil, že absence přezkoumatelné právní úvahy je vždy také nesprávným právním posouzením věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3243/2014).
12. Navrhl, aby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným i důvodným a aby napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 14 Rodo 3/2024, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 47 Rod 7/2024, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
13. Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím jeho státního zástupce ve vyjádření k dovolání právního zástupce dítěte mladšího patnácti let předně uvedlo, že se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu. Vyslovilo se především k výhradě dovolatele, že umožňoval-li zákon o soudnictví ve věcech mládeže před novelizací postup, při kterém bylo možno vycházet z podání vysvětlení nezletilých osob před policejním orgánem, u kterých ale nebyl přítomen právní zástupce z řad advokátů, aniž tyto vyslechl sám soud u jednání, pak tento byl v rozporu s právem na spravedlivý proces a byl jím porušen čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Reagovalo i na jeho poznámku, že uvedenou neústavnost si zákonodárce již uvědomil a prostřednictvím novely zákonem č. 165/2024 Sb., v § 89c odst. 1 ve spojení s § 89e zákona o soudnictví ve věcech mládeže s účinností od 1. 7. 2024 stanovil, že nezletilý musí mít zástupce z řad advokátů již od počátku v objasňovací fázi řízení před policejním orgánem.
14. K tomu státní zastupitelství poukázalo na judikaturu Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 8 Tdo 443/2020, v němž Nejvyšší soud upozornil v obdobné situaci na to, že soud pro mládež postupuje v řízení podle hlavy třetí z. s. m. podle předpisů upravujících občanské soudní řízení, v jehož rámci lze použít jako důkaz i listiny opatřené policejními orgány při prověřování okolností spáchání činu jinak trestného, tedy nejen opatřené protokoly o svědeckých výpovědích, ale i úřední záznamy o podaných vysvětleních, aniž by k takovému procesnímu postupu (tj. k jejich přečtení) potřeboval souhlas účastníků řízení. Dovolatel se tak podle státního zástupce mýlí, pokud tvrdí, že jde o právní otázku v rozhodovací praxi dosud neřešenou. Tato otázka tak nemůže založit přípustnost dovolání.
15. I pokud by snad Nejvyšší soud dospěl k opačnému závěru, že jde o otázku dosud v judikatuře dovolacího soudu neřešenou, státní zastupitelství se nemohlo ztotožnit s řešením, jak je navrhoval dovolatel. Upozornilo na judikaturu Ústavního soudu, který měl již v minulosti příležitost se této otázce věnovat a konkrétně se zabýval námitkami rozporu s ústavním pořádkem, pokud soud pro mladistvé „při svém rozhodování vycházel i z úředních záznamů o podání vysvětlení některých osob, jichž se sám stěžovatel či jeho právní zástupce nemohl zúčastnit, resp. nemohl těmto osobám klást otázky“, přičemž vadu v použití těchto úředních záznamů jako listinných důkazů neshledal (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 2376/20). Podle státního zastupitelství je napadené rozhodnutí se závěry Ústavního soudu v souladu. Přisvědčilo i argumentaci krajského soudu, že u dětí, které nejsou trestně odpovědné, nelze hovořit o trestním řízení nebo přípravném řízení, čemuž odpovídají i jejich procesní práva, kde dokazování se v tomto řízení provádí podle § 125 o. s. ř., kdy listiny a vyjádření na rozdíl od trestního řízení jsou listinnými důkazy (bod 17. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Státní zástupce dovolateli přisvědčil, že od 1. 7. 2024 je zastoupení nezletilého advokátem již v objasňovací fázi povinné, poukázal však na čl. II. části první zákona č. 165/2024 Sb., který stanoví, že důkazy získané úkony provedenými přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ve fázi řízení odpovídající objasňovací fázi řízení podle § 89 písm. a) z. s. m. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou použitelné v řízení před soudem, i když dítě mladší patnácti let při jejich provádění nebylo zastoupeno právním zástupcem (viz také důvodová zpráva). V tomto směru je i s ohledem na reakci zákonodárce na rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ze dne 20. října 2020 ve věci International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice (č. 148/2017) současně významné, že v nyní posuzovaném případě nedošlo k uložení opatření omezujícího osobní svobodu nezletilého, které by odpovídalo trestním opatřením ukládaným mladistvým, ale toliko napomenutí s výstrahou.
16. Výhrady proti hodnocení provedených důkazů podle státního zastupitelství zásadně postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit. Připomnělo judikaturu Ústavního soudu, podle které skutková otázka je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. jen ve výjimečných případech, a to s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15). Podle státního zastupitelství však o takový výjimečný případ nejde. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu pak konstatovalo, že v případech, kdy dovolatel v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá vlastní verzi skutkového děje, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je ústavně nekonformní, resp. v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1521/2021). Soudy obou stupňů náležitě odůvodnily, proč dospěly k závěru, že předmětný návrh byl podán důvodně. Současně konstatovalo, že se dovolatel mýlí, pokud důvod přípustnosti této části dovolání spatřuje v tom, že jde o právní otázku doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou, proto ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání.
17. Pokud jde o subjektivní stránku, poukázalo státní zastupitelství na to, že na základě provedeného dokazování okresní soud v odůvodnění svého rozsudku v této souvislosti konstatoval, že má bez všech pochybností za prokázané, že nezletilý vykonal s nezletilou vaginální pohlavní styk, přestože věděl, že nezletilá je mladší 15 let (bod 12. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Z rozhodnutí soudů vyplývá i to, že tyto neměly na základě provedeného dokazování pochybnosti o příčetnosti nezletilého. Uvedlo, že ze svědeckých výpovědí se sice podává, že nezletilý v době před spácháním činu jinak trestného pil alkohol, ale současně z nich také vyplývá, že nezletilý s ostatními komunikoval, resp. výpovědi popisující skutkový děj neobsahují indicie o nepříčetnosti nezletilého způsobené konzumací alkoholu. Dovoláním napadené rozsudky tak nejsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, týkající se požadavku na přezkoumatelnost právních úvah soudu, jak zřejmě dovolatel naznačoval poukazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 30 Cdo 3243/2014, které se ovšem v databázi judikatury dovolacího soudu nenachází). K těmto námitkám také doplnilo, že dovolatel je vznáší poprvé až nyní ve svém dovolání, ačkoliv pro jejich uplatnění byl prostor již v předchozím řízení.
18. Nejvyšší státní zastupitelství navrhlo, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. V případě, že Nejvyšší soud shledá dovolání přípustné, navrhlo, aby dovolání jako nedůvodné zamítl.
- III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř., § 89a odst. 3 z. s. m.) shledal, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení, § 89c odst. 3 z. s. m.) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
20. Dovolání shledal dovolací soud přípustným, poněvadž dovolatel vymezil právní otázku, zda je „postup soudu dle zákona č. 218/2003 Sb., ve znění před novelou č. 165/2024 Sb., spočívající v tom, že při důkazním hodnocení vycházel z podání vysvětlení osob před policejním orgánem, u kterých nebyl a nemohl být přítomen jeho zástupce z řad advokátů, aniž by tyto osoby sám vyslechl u jednání, v souladu s ústavním právem“ (na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny) a taktéž čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či nikoliv. Jde o procesněprávní problém, který dosud explicitně a v souvislosti s novelou zákona o soudnictví mládeže provedenou zákonem č. 165/2024 Sb. nebyl v judikatuře Nejvyššího soudu řešen.
- IV. Důvodnost dovolání
22. Dovolatel v mimořádném opravném prostředku nesouhlasil s postupem okresního soudu, který při hodnocení důkazů vycházel z protokolů o výslechu svědků – osoby mladších 18 let dle § 158 odst. 9 tr. ř., věta druhá, a podání vysvětlení dalších svědků před policejním orgánem, u kterých ale nebyl přítomen právní zástupce z řad advokátů, aniž by tyto osoby soud sám vyslechl u jednání, a označil jej za neústavní. Měl za to, že uvedenou neústavnost si zákonodárce uvědomil, a proto se nyní již, prostřednictvím novely zákonem č. 165/2024 Sb., v § 89c odst. 1 ve spojení s § 89e zákona o soudnictví ve věcech mládeže, s účinností od 1. 7. 2024, stanoví, že nezletilý musí mít zástupce z řad advokátů již od počátku v objasňovací fázi řízení před policejním orgánem. Jeho názoru ale Nejvyšší soud nepřisvědčil.
23. Není od věci ve shodě s Nejvyšším státním zastupitelstvím zmínit judikaturu Nejvyššího soudu, ve které dovolací soud již dříve posuzoval případ, v němž soud pro mládež v řízení o návrhu podle § 90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění do 1. 7. 2024, opřel odůvodnění svého rozsudku o úřední záznamy osob, které byly vytěženy na počátku celého řízení bez jakékoliv účasti nezletilého a – jak z kontextu odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá – i bez přítomnosti jeho právního zástupce, a to aniž si soud vyžádal ke čtení těchto úředních záznamů souhlas. V této již dříve posuzované věci Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 8 Tdo 443/2020, dospěl k závěru, že soud pro mládež postupuje v řízení podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže podle předpisů upravujících občanské soudní řízení (srov. § 96 citovaného zákona). V jeho rámci pak lze použít jako důkaz i listiny opatřené policejními orgány při prověřování okolností spáchání činu jinak trestného, tedy nejen opatřené protokoly o svědeckých výpovědích, ale i úřední záznamy o podaných vysvětleních, aniž by k takovému procesnímu postupu (tj. k jejich přečtení) potřeboval souhlas účastníků řízení (srov. § 122 a násl. o. s. ř.).
24. K uvedené otázce se v minulosti ve své judikatuře v návaznosti na dříve zmíněné usnesení Nejvyššího soudu vyjádřil i Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 2376/20. Konkrétně se zabýval námitkami rozporu s ústavním pořádkem, pokud soud pro mladistvé „při svém rozhodování vycházel i z úředních záznamů o podání vysvětlení některých osob, jichž se sám stěžovatel či jeho právní zástupce nemohl zúčastnit, resp. nemohl těmto osobám klást otázky“. Ústavní soud v uvedeném případě dospěl k závěru, že v řízení podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže se postupuje podle předpisů upravujících občanské soudní řízení, což vyplývá z § 96 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, nicméně předcházející řízení sloužící ke shromažďování a zajišťování podkladů pro případný návrh státního zástupce na zahájení řízení podle § 90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže pochopitelně probíhá podle trestního řádu. Okresní soud v rámci občanského soudního řízení použil protokoly o svědeckých výpovědích a úřední záznamy o podaných vysvětleních jako listinné důkazy. Stěžovatel, resp. jeho právní zástupce měl možnost se k obsahu těchto listinných důkazů vyjádřit. Pokud by považoval za nezbytné dokazování doplnit např. o výslechy osob, jejichž výpovědi a vysvětlení byly zachyceny v uvedených listinných důkazech, mohl jejich výslech navrhnout, přičemž obecné soudy by byly povinny se s těmito jeho důkazními návrhy vypořádat. Ústavní soud proto neshledává žádnou vadu v tom, že obecné soudy při svém rozhodování vycházely mj. z uvedených listinných důkazů. Ústavní soud také uvedl, že pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení § 96 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, řízení ve věcech dětí mladších patnácti let sice vykazuje určitou quasitrestní povahu, jež vyplývá z toho, že v něm uložené opatření má rovněž povahu sankce, nicméně nejde o řízení trestní, nýbrž o zvláštní druh nesporného občanského soudního řízení, pro který se subsidiárně použijí ustanovení občanského soudního řádu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 916/13). Jeho předmětem je zcela specifická skutečnost, totiž reakce na spáchání činu jinak trestného, a proto jej konají specializované soudy pro mládež. Použití ustanovení občanského soudního řádu v řízení před soudem pro mládež má za situace, kdy soud rozhoduje o přijetí opatření ve vztahu k dítěti mladšímu patnácti let, své opodstatnění. Jestliže totiž dítě nemohlo spáchat trestný čin (resp. provinění) pro nedostatek trestní odpovědnosti, pak z povahy věci vyplývá, že řízení s ním vedené podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže nemůže probíhat podle trestního řádu (…). Ostatně je věcí zákonodárce, jaký právní režim nastaví pro ten který typ právního řízení, jestliže ovšem toto nastavení nevybočí z limitů stanovených ústavním pořádkem. A občanské soudní řízení jako celek odpovídá požadavkům vyplývajícím z předpisů tvořících ústavní pořádek.
25. S uvedeným závěrem Ústavního soudu je dovoláním napadený rozsudek krajského soudu v souladu. Krajský soud se v něm věnoval odvolací námitce právního zástupce nezletilého, spočívající v tom, že pokud „svědka soud u jednání nevyslechl a vyšel jen z jeho výpovědi na policii, u které nebyl přítomen žádný zástupce nezletilého, aby mohl klást svědkovi otázky, pak je zde potřeba analogicky aplikovat článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Krajský soud v souvislosti s touto námitkou dospěl k závěru, že „u dětí, které nejsou trestně odpovědné, nelze hovořit o trestním řízení nebo přípravném řízení, čemuž odpovídají i jejich procesní práva. V řízení pak soud uplatňuje zásadu vyšetřovací a postupuje jako ve věcech péče o nezletilé děti. Rovněž dokazování se v tomto řízení provádí dle ust. § 125 o. s. ř., kdy listiny a vyjádření, na rozdíl od trestního řízení, jsou listinnými důkazy“ (bod 17. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
26. Třebaže podle Nejvyššího státního zastupitelství z označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že listiny opatřené policejními orgány při prověřování okolností spáchání činu jinak trestného bylo možné před účinností novely zákonem č. 165/2024 Sb. použít jako důkaz v řízení o návrhu podle § 90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže i pokud byly získány bez přítomnosti právního zástupce nezletilého z řad advokátů, v důsledku čehož tato dovolatelem předložená otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť nejde o právní otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, Nejvyšší soud zaujal názor, že se o takovou otázku jedná. Důvodem je přece jenom odlišná právní situace navozená novelou zákona o soudnictví ve věcech mládeže zákonem č. 165/2024 Sb., účinným od 1. 7. 2024. Ani ta ale nevede k závěru o protiústavnosti postupu soudů či kolizi jejich postupu s právem na spravedlivý proces či garancemi zaručenými čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, podle něhož každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě.
27. Dovolateli lze přisvědčit, že od 1. 7. 2024 je zastoupení nezletilého advokátem již v objasňovací fázi povinné. Tvrdí-li však dovolatel v této souvislosti, že si přijetím novely zákonem č. 165/2024 Sb. domnělou neústavnost předmětné právní úpravy uvědomil sám zákonodárce, zcela tím přehlíží čl. II. části první uvedeného zákona. Tam se v rámci přechodných ustanovení v odstavci 1. totiž stanoví, že: „Důkazy získané úkony provedenými přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ve fázi řízení odpovídající objasňovací fázi řízení podle § 89 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou použitelné v řízení před soudem, i když dítě mladší patnácti let při jejich provádění nebylo zastoupeno právním zástupcem.“ V důvodové zprávě k citovanému přechodnému ustanovení je pak konkrétně uvedeno, že: „Vzhledem k tomu, že i na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije nová právní úprava, za účelem právní jistoty se navrhuje, byť je tato otázka řešena soudní judikaturou, výslovně zakotvit použitelnost důkazů, které byly opatřeny před nabytím účinnosti této novely v "trestní" fázi řízení, i když dítě mladší 15 let nebylo v této fázi zastoupeno právním zástupcem - takové důkazy byly opatřeny zákonným způsobem podle tehdy platné právní úpravy a nic tedy nebrání jejich použitelnosti.“
28. Nadto nutno uvést, že k předmětné změně – tzn. ke garanci práva na právní pomoc advokátem u dětí mladších patnácti let v obdobném rozsahu jako u trestně odpovědných nezletilých – došlo podle důvodové zprávy k zákonu č. 165/2024 Sb. v reakci na rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ze dne 20. října 2020 ve věci International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice (č. 148/2017). Zajištění procesních práv účastníka řízení ve věcech dětí mladších patnácti let o činu jinak trestném bylo předmětem kolektivní stížnosti International Commission of Jurists proti České republice a rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva (dále „Výbor“) ze dne 20. října 2020, č. 148/2017, podle jehož závěrů děti musejí požívat odpovídající úrovně ochrany bez ohledu na formální označení a povahu řízení (trestní nebo občanskoprávní) ve vnitrostátním právu. S ohledem na specifickou a mnohovrstvou zranitelnost dětí mladších patnácti let je zdůrazňován zásadní význam poskytnutí vhodné ochrany trestně neodpovědným dětem jak v předprocesní, tak i procesní fázi řízení. I když trestně neodpovědné děti nemohou být trestně stíhány, je třeba jim poskytnout vhodnou zákonnou procesní ochranu, protože toto řízení pro ně může mít významné důsledky v kontextu jejich sociální a hospodářské ochrany. Mezi tyto důsledky může patřit uložení opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, jako jsou ochranná výchova a ochranné léčení. Výbor také mimo jiné akcentoval, že nezajištěním právního zastoupení trestně neodpovědným dětem v předprocesní fázi řízení a neposkytnutím alternativ (odklonů) k formálnímu soudnímu řízení v případech řízení ve věcech dětí mladších patnácti let o činu jinak trestném porušuje Česká republika článek 17 Evropské sociální charty (dále „Charta“), který zaručuje právo matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu. Tato novela byla tedy přijata nikoliv proto, aby byla původní právní úprava uvedena do souladu s čl. 6 Úmluvy, s nímž v kolizi ani nebyla, ale aby byla posílena sociální a hospodářská ochrana dětí, a to v souladu s článkem 17 Charty.
29. V důvodové zprávě k zákonu č. 165/2024 Sb. je k tomu dále konstatováno: „Byť jsou povaha a cíle prověřování u trestně neodpovědných dětí a mladistvých odlišné, přesto zejména s ohledem na skutečnost, že trestně neodpovědnému dítěti lze v navazujícím řízení na základě důkazů opatřených v rámci prověřování činu jinak trestného uložit i opatření spojená s omezením jeho osobní svobody (tedy optikou Výboru opatření, jež odpovídají trestním opatřením ukládaným mladistvým), Evropský výbor pro sociální práva konstatoval, že mladiství požívají v rámci fáze prověřování vyšší míru ochrany než děti mladší 15 let, což je podle názoru Výboru v rozporu s čl. 17 Charty (Evropská sociální charta publikovaná pod č. 14/2000 Sb. m. s.).“ V tomto směru je proto současně významné, že v nyní posuzovaném případě nedošlo k uložení opatření omezujícího osobní svobodu nezletilého. Naopak soudy přistoupily k uložení napomenutí s výstrahou, které je nejmírnějším druhem výchovného opatření, jímž soud pro mládež nezletilému důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na konkrétní důsledky, jež mu hrozí v případě, že by v budoucnu páchal další trestnou činnost (§ 20 zákona o soudnictví ve věcech mládeže). Nezletilému rozhodně nebylo uloženo a ani mu nehrozilo uložení žádného opatření, které by se dotklo jeho osobní sféry, proto také není namístě uplatňovat všechny záruky článku 6 odst. 3 Úmluvy stejným způsobem jako v klasickém trestním řízení.
30. Ačkoliv nezletilý neměl v tzv. předprocesní fázi řízení právního zástupce k poskytnutí odborné právní pomoci, při jednání soudu prvního stupně však byla odborná právní pomoc zajištěna prostřednictvím opatrovníka, jímž soud pro řízení ustanoví advokáta [poznámka Nejvyššího soudu: podle čl. II odst. 2 přechodných ustanovení opatrovník ustanovený dítěti mladšímu patnácti let ve fázi řízení odpovídající soudní fázi řízení podle § 89 písm. c) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění účinném od 1. 7. 2024, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za právního zástupce podle části první hlavy III dílu 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění účinném od 1. 7. 2024]. Není žádných pochybností o tom, že nezletilý jako účastník řízení měl právo zajistit si účast a výslech svědků před soudem a mohl je uplatnit jak on, tak případně i další účastník řízení. Právu účastníka řízení navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 2376/20). Žádný takový důkazní návrh ale nebyl před soudy učiněn (č. l. 63, 64, 71, zvukový záznam o jednání č. l. 81). Otázku, zda je nutno svědka vždy znovu slyšet jako svědka v ústním jednání v rámci občanského soudního řízení, je nezbytné řešit individuálně ad hoc, případ od případu, v závislosti na vyjádření účastníků řízení k obsahu takového důkazu; v posuzovaném případě nezbytnost osobního výslechu svědků v ústním jednání aktuálně nevyvstala (viz ŠÁMAL P., VÁLKOVÁ H., SOTOLÁŘ A., HRUŠÁKOVÁ M., ŠÁMALOVÁ M.: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, 3. vydání. Praha: 2011, s. 988).
31. Dovolatel v mimořádném opravném prostředku polemizoval s tím, jakým způsobem soudy hodnotily podaná vysvětlení. Skutkový závěr, že čin jinak trestný spáchal nezletilý, označuje dovolatel za excesivní, svévolný a v rozporu s pravidly důkazního hodnocení, tedy ve svém důsledku představující porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny.
32. K tomuto okruhu dovolacích námitek je namístě především upozornit, že jde o výhrady proti hodnocení provedených důkazů, které zásadně postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale paušálně proti skutkovým závěrům (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4486/2017). Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu tudíž dovolatel zpravidla nemá k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 570/2018). Tvrdí-li dovolatel, že porušení ústavního práva – které v této souvislosti namítá – je vždy nesprávným posouzením věci a tato otázka je proto otevřena dovolacímu přezkumu, Nejvyšší státní zastupitelství k tomu přiléhavě připomenulo judikaturu Ústavního soudu, podle které skutková otázka je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. jen ve výjimečných případech, a to s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
33. I zde lze souhlasit s Nejvyšším státním zastupitelstvím, že v posuzované věci o takový výjimečný případ nejde; dovolatel v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů toliko předkládá vlastní verzi skutkového děje, z čehož nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je ústavně nekonformní, resp. v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1521/2021). Soudy obou stupňů v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů náležitě odůvodnily, proč dospěly k závěru, že předmětný návrh byl podán důvodně, že se předmětný skutek stal a že se jej nezletilý dopustil, a bylo by zbytečné a neproduktivní jejich hodnotící úvahy a skutkové závěry znovu opakovat (body 18. a 19. odůvodnění rozsudku krajského soudu a bod 12. odůvodnění rozsudku okresního soudu). V tomto kontextu lze jen připomenout, že ani jeden ze soudů nepustil ze zřetele, že jak nezletilý, tak poškozená BBBBB tvrdili, že se na relevantní jednání nepamatují, nicméně především krajský soud (který nikterak nepřecenil vypovídací hodnotu sdělení CCCCC) soustředil svoji pozornost k logickým souvislostem informací a jednání nezletilého, ale především poškozené (č. l. 7) a M. H., matky nezletilého (č. l. 30).
34. Konečně dovolatel vytkl, že se soudy nezabývaly mírou, v jaké byl nezletilý obviněn alkoholem, resp. do jaké míry u něj byly zachovány jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti, neřešily tedy subjektivní stránku činu jinak trestného.
35. Jde-li o subjektivní stránku, okresní soud v odůvodnění svého rozsudku v této souvislosti zmínil, že na základě provedeného dokazování má bez všech pochybností za prokázané, že nezletilý vykonal s nezletilou vaginální pohlavní styk, přestože věděl, že nezletilá je mladší patnácti let (bod 12. odůvodnění rozsudku okresního soudu).
36. Vznáší-li dovolatel otázku příčetnosti v souvislosti s požitím alkoholu nezletilým, z napadených rozhodnutí vyplývá, že oba soudy neměly na základě provedeného dokazování pochybnost o příčetnosti nezletilého. Ze svědeckých výpovědí se sice podává, že nezletilý v době před spácháním činu jinak trestného pil alkohol, ale současně z nich také vyplývá, že nezletilý s ostatními komunikoval, resp. výpovědi popisující skutkový děj neobsahují indicie o nepříčetnosti nezletilého, způsobené konzumací alkoholu. Matka nezletilého M. H. potvrdila, že v minulosti nezaznamenala příchod nezletilého, s nímž jinak neměla výchovné problémy, domů pod vlivem alkoholu (č. l. 30), CCCCC (výslech proveden za přítomnosti orgánu sociálně právní ochrany dětí) k tomu specifikoval, že vliv alkoholu se na nezletilém a poškozené projevoval tak, že se jim „motaly nohy a jazyk“, žádné nápadnosti v chování nezletilého ale před společným odchodem s poškozenou do pokoje a posléze i po jejich návratu nepopisoval (č. l. 12), poškozená BBBBB (výslechu svědka – osoby mladší 18 let dle § 158 odst. 9 tr. ř., věta druhá přítomen orgán sociálně právní ochrany dětí) potvrdila, že nezletilý požíval alkohol, dále pak uvedla, že na ni „působil v náladě, nevybavuje si, že by byl ve stavu, že by padal, byl agresivní“ (č. l. 6). Dovoláním napadené rozsudky tak nejsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, týkající se požadavku na přezkoumatelnost právních úvah soudu. K těmto obecným námitkám dovolatele k subjektivní stránce a příčetnosti nezletilého nadto lze ve shodě s Nejvyšším státním zastupitelstvím podotknout, že dovolatel je vznáší poprvé až nyní v dovolání, ačkoliv prostor na jejich uplatnění měl již v předchozím řízení.
37. Protože Nejvyšší soud shledal rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 14 Rodo 3/2014, správným, dovolání zamítl [§ 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
38. Pro úplnost zbývá dodat, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b ve spojení s § 151 a § 142 o. s. ř.; dovolatel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo (netýká se však odměny za poskytnutí právních služeb při výkonu funkce právního zástupce ve smyslu § 89h zákona č. 218/2003 Sb.), ostatním účastníkům řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 7. 2025
- JUDr. Věra Kůrková
- předsedkyně senátu