Plný text
8 Tdo 68/2026-1189
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného D. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2025, sp. zn. 7 To 103/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 105/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. B. odmítá.
Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 4 T 105/2024, byl obviněný D. B. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za což byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným škodu, a to J. J. ve výši 440 000 Kč, M. K. ve výši 300 000 Kč, Z. K. ve výši 300 000 Kč, J. Ř. ve výši 250 000 Kč, M. R. ve výši 340 000 Kč, J. R. ve výši 290 000 Kč, J. S. ve výši 200 000 Kč, P. C. ve výši 230 000 Kč, A. C. ve výši 220 000 Kč a J. P. ve výši 250 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Z. Š. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného D. V.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a poškození J. J. a M. R. Obviněný odvolání zaměřil proti výroku o vině a tím i všem na něj navazujícím výrokům, jmenovaní poškození proti výroku o náhradě škody, nebyl-li k náhradě škody zavázán i obviněný D. V. s tím, že oběma obviněným měla být uložena solidární povinnost k náhradě škody. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 7. 2025, sp. zn. 7 To 103/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného a poškozených M. R. a J. J. zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný D. B. dopustil zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku tím, že v období od 22. 4. 2022, z místa připojení k internetu v obci XY, případně i odjinud, v zištném plánu svého neoprávněného obohacení, inzeroval na internetovém serveru moravacars.cz a prostřednictvím sociální sítě YouTube nabízel dodání osobních motorových vozidel za výhodnou cenu, přičemž byl předem srozuměn s tím, že nabízeným zbožím nedisponuje, toto potencionálním zákazníkům nezprostředkuje ani nedodá, a takto jednal v důsledku své tíživé finanční situace, zatížen vícero exekucemi s celkovou dlužnou částkou 1 498 328,21 Kč, pro kterou sledoval toliko získání finančních prostředků ke svému neoprávněnému profitu, kdy vzhledem ke své trestní minulosti a ve snaze eliminovat vlastní odpovědnost přiměl D. V., aby si založil související živnost, aby jeho jméno figurovalo na souvisejících listinách, a aby založil bankovní účet k inkasování vylákaných finančních prostředků, v návaznosti na což v níže uvedených případech přijal na bankovní účet č. XY vedený u bankovní společnosti Československá obchodní banka, a. s., který podle jeho pokynů založil D. V., finanční částky v celkové výši 3 170 000 Kč, a to za nabízená vozidla, která podle uvedeného plánu nedodal, poskytnuté finanční prostředky nevrátil a podle svého plánu je naopak užil ke svému profitu a profitu D. V., přičemž takto činil v následujících případech:
1. dne 22. 4. 2022, kdy od poškozeného M. R., vylákal částku ve výši 340 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Volkswagen Touran, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši,
2. dne 30. 5. 2022, kdy od poškozeného J. P., vylákal částku ve výši 250 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Ford Mondeo, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši, 3. dne 8. 6. 2022, kdy od poškozeného M. K., vylákal částku ve výši 300 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Volkswagen Golf, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši, 4. dne 22. 6. 2022, kdy od poškozeného Z. Š., vylákal částku ve výši 350 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Audi A6, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši, 5. dne 12. 7. 2022, kdy od poškozeného J. Ř., vylákal částku ve výši 250 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Seat Leon, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši, 6. dne 25. 7. 2022, kdy od poškozeného P. C., vylákal částku ve výši 230 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Škoda Superb II, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši, 7. dne 1. 8. 2022 a 2. 8. 2022, kdy od poškozeného J. J., vylákal celkovou částku ve výši 440 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Škoda Octavia 3 RS, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši, 8. dne 9. 9. 2022 a 10. 10. 2022, kdy od poškozeného Z. K., vylákal celkovou částku ve výši 300 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Škoda Superb Combi, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši, 9. dne 26. 9. 2022, kdy od poškozeného J. R., vylákal částku ve výši 290 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Jeep Grand Cherokee, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši, 10. dne 27. 9. 2022, kdy od poškozeného A. C., vylákal částku ve výši 220 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. Peugeot 508, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši, 11. dne 27. 9. 2022, kdy od poškozeného J. S., vylákal částku ve výši 200 000 Kč, a to za nabízené vozidlo zn. BMW, které mu do dnešního dne nedodal, peníze nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž mu tak způsobil škodu v téže výši.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2025, sp. zn. 7 To 103/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5. Konkrétně obviněný nesouhlasil se skutkovými zjištěními soudů, že byl předem srozuměn s tím, že poptávané automobily potencionálním zákazníkům nezprostředkuje ani nedodá, získané peníze nevrátí a tyto použije ke svému profitu. Polemizoval zejména s tím, že by on měl být za takové jednání odpovědný, když D. V. podnikal na své jméno a on neměl přístup k jeho soukromému ani podnikatelskému účtu, na který chodily finanční prostředky poškozených, a konečně zcela odmítl, že by D. V. byl jen ,,nastrčenou figurkou,, resp. bílým koněm, v jeho podnikání. Zdůraznil, že se vždy věnoval reklamě a faktické dodávce aut v rámci projektu Moravacars v letech 2021, 2022, nicméně finanční stránka věci, a to zejména celková výše obdržených finančních prostředků a jejich pohyb, mu nebyly známy, když dané měl ve faktické i právní dispozici právě D. V., jelikož peněžní prostředky vždy byly poukazovány ve prospěch jeho bankovních účtů, a to nejprve jeho soukromého a následně již podnikatelského. Dovolatel k těmto účtům nikdy neměl dispoziční právo, a tedy s nimi nemohl svévolně nakládat, neměl ani výpisy z bankovního účtu D. V. a těmito nedisponovala ani účetní S.
6. Soudy podle názoru dovolatele opomněly zcela stěžejní důkaz, který byl proveden, a to vzájemnou korespondenci mezi ním a D. V. ze dne 17. 10. 2022, ze které je patrné, že má D. V. doma v hotovosti částku 2,4 milionu Kč. Z uvedeného podle dovolatele vyplývá, že nemohl vědět, že D. V. touto částkou nedisponuje, když navíc z výpisu bankovního účtu D, V. za rok 2022 je rovněž zřejmé, že si tento již dříve pro své soukromé účely z podnikatelského účtu na svůj soukromý účet průběžně naposílal celkem částku cca 900 000 Kč. Tím je podle dovolatele zcela vyloučeno, že podvedl klienty tím, že by pod záminkou koupě aut od nich vylákal zaplacení zálohy na kupní cenu, kterou využil jiným způsobem, tj. pro své obohacení, když o jiném čerpání a spotřebování poukázaných záloh od poškozených neměl tušení, jelikož on sám finanční prostředky využíval k účelu, pro který byly od klientů zasílány. Právě on sám vyzval D. V. k vrácení finančních prostředků dne 17. 10. 2022 a po jeho mlčení a vymlouvání se na něj podal trestní oznámení. Z provedených důkazů a v rozporu se skutkovými závěry soudů obou stupňů je podle jeho názoru zcela zřejmé, že projekt Moravacars fungoval před jeho zastřešením ze strany D. V. a fungoval i v době vedeného trestního řízení proti dovolateli. Uvedl, že v rámci provedeného dokazování prokázal, že i v době působení D. V. on sám nakupoval pro klienty auta a těmto je dodával, tedy úbytek finančních prostředků a škodu, jež vznikla ze strany D. V. poškozeným, nezaznamenal. Peněžní prostředky, které od D. V. obdržel či vybral kartou, vždy investoval do nákupu či oprav aut, jak je zřejmé z doložené dlouhodobé komunikace s D. V.
7. Soudu prvního stupně dále vytkl, že bez patřičného důvodu zamítl provedení důkazu bankovními výpisy z účtů D. V. za období roku 2021 a 2022. Odvolací soud k tomuto jen poznamenal, že soud prvého stupně měl svůj postup odůvodnit, nicméně v zamítnutí daného důkazního návrhu nespatřoval pochybení, jelikož byl stejně jako soud prvého stupně přesvědčen, že provedení tohoto důkazu by bylo nadbytečné. Dovolatel však tento důkazní návrh považoval za zcela stěžejní a důvodný ku prospěchu obhajoby, jelikož tímto mohlo být prokázáno, že obdržené finanční prostředky od klientů, které byly poukázány na koupi automobilů ve prospěch bankovního účtu D. V., k němuž dovolatel neměl přístup, sám D. V. poukazoval ve prospěch svého soukromého bankovního účtu již v roce 2021, což se projevilo až v roce 2022, kdy finanční prostředky na nákup automobilů došly, o čem se následně dozvěděl dovolatel až poté, kdy začal řešit stížnosti klientů, kteří se dožadovali dodání aut či vrácení peněz.
8. Obviněný tvrdil, že nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu, jelikož finanční prostředky byly zasílány na bankovní účet D. V. a neměl o nich přehled. V rozporu s účelem jejich poukázání s nimi nenakládal, neměl a nemohl mít přehled o tom, že D. V. s obdrženými finančními prostředky nakládal v rozporu s uzavřenou smlouvou, a tedy tyto ani nemohly být poškozeným vráceny.
9. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2025, č. j. 7 To 103/2025-1132, v části zamítnutí odvolání obviněného D. B. zrušil a podle § 265m tr. ř. obviněného zprostil obžaloby, případně věc podle § 265l odst. 1 t. ř. přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i rozhodnutí, jež na zrušené rozhodnutí obsahově navazují, zejména rozhodnutí o povinnosti obviněného nahradit státu náklady řízení.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného po připomenutí zákonného a teoretického vymezení dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a podstaty dovolací argumentace konstatoval, že dovolatel nevytkl žádný nedostatek v hodnocení důkazů, který by měl povahu jejich protismyslného výkladu či zcela nelogického začlenění informace získané z těchto důkazů do komplexu ostatních důkazů, které by zakládaly uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státního zástupce soudy své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Za zásadní označil body 36–38 odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Vedle věrohodně vyznívající, dalšími důkazy podpořené výpovědi spoluobviněného D. V., kterou učinil v rámci prohlášení viny ve smyslu § 206a odst. 1 tr. ř., bylo jeho jednání prokázáno především výpověďmi poškozených fyzických osob, z nichž naprostá většina uvedla, že jednala s jistým „D.“, tedy nepochybně právě s obviněným. Tvrzení spoluobviněného D. V. o nikoli podřízené roli obviněného v jejich „podnikatelském“ vztahu a (naopak) o určující (vedoucí) roli obviněného nejen v jednání s jednotlivými poškozenými nepřímo potvrdili i svědkové M. K. a L. H., kteří spolupráci s obviněným ukončili poté, co se sami přesvědčili o podvodném charakteru činnosti obviněného. Ostatně i sám obviněný připustil účast v projektu Moravacars, jehož podstatou byl nákup a prodej motorových vozidel s tím, že to byl právě on, kdo měl „na starosti“ většinu činnosti. Stejně tak připustil dispozice s bankovní kartou k účtu založenému spoluobviněným D. V., jakož i svoji neutěšenou majetkovou situaci, zatížení exekucemi a dluhy přesahujícími 1 milion Kč. To byl také důvod, proč nemohl podnikat a proč potřebné živnostenské oprávnění bylo vždy vedeno na jinou osobu.
11. Soud podle jeho názoru dospěl ke správnému závěru, že obviněný, nacházející se ve špatné majetkové situaci, byl srozuměn s tím, že poptávané automobily potencionálním zákazníkům nezprostředkuje ani nedodá, získané peníze nevrátí a ke škodě poškozených se obohatí o částku převyšující 1 milion Kč, jak se také stalo. Tento závěr vychází z logického, přesvědčivého, přiléhavého a dostatečně podrobného hodnocení důkazů, se kterým se ztotožnil a v bodě 16 odůvodnění usnesení je dále rozvedl soud druhého stupně. Za tohoto stavu podle státního zástupce nelze dovozovat existenci okolností podřaditelných pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. K námitce dovolatele, která měla zakládat existenci třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce uvedl, že nedostatečné odůvodnění nepřipuštění důkazu opatřením bankovních výpisů z účtů D. V. za období roku 2021 a 2022 soudem prvního stupně bylo napraveno soudem odvolacím, který se ke zřejmé nadbytečnosti tohoto důkazu přesvědčivě vyjádřil v bodě 18 odůvodnění usnesení. Dodal, že opačný postup by nanejvýš zřejmě nemohl změnit skutková zjištění učiněná na základě ostatních důkazů tak, jak tyto důkazy hodnotily soudy. Ostatně odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů hodnotil jako nadmíru přesvědčivá a splňující požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. a jejich postup jako souladný s pravidly stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Citované důkazy podle jeho názoru nestojí osamoceně a ve svém souhrnu vytvářejí důkazní komplex, který netrpí žádnými podstatnými rozpory, které by vytvářely prostor pro důvodné pochybnosti, a bezpečně vyvracejí obhajobu obviněného.
13. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatoval, že dovolání obviněného neobsahuje výtky, které by zde byly podřaditelné, když obviněný zpochybnění správnosti právní kvalifikace skutku činí na podkladě polemiky se skutkovými zjištěními soudů. Podle státního zástupce pak není pochyb o tom, že právní kvalifikace skutku koresponduje s rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků základní a kvalifikované skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Konstatoval, že v otázce zavinění je třeba se ztotožnit se závěrem soudů o jednání obviněného přinejmenším v úmyslu nepřímém, kterýžto závěr má oporu v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, jak na ni přiléhavě nalézací soud odkázal v bodě 40 odůvodnění rozsudku.
14. Závěrem státní zástupce uvedl, že opodstatnění postrádá taktéž námitka obviněného, kterou vtělil pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Jelikož rozsudek Městského soudu v Brně žádným z nedostatků podřaditelným pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. zatížen není, logicky tak nemůže být vadné ani usnesení Krajského soudu v Brně z pohledu nedostatků, na které cílí druhá varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
15. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný uplatnil důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
18. Předně nutno konstatovat, že s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých alternativách (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (tzv. prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (tzv. druhá alternativa). Dovolatel v rámci vymezení uplatněných dovolacích důvodů uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání, čímž uplatnil variantu druhou. Nejvyšší soud tak posoudí opodstatněnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve vztahu k dovolacím důvodům, které obviněný v dovolání uplatnil, tj. k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
20. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil. Neshledal ani žádný zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího, který se se skutkovými závěry soudu prvního stupně po doplnění dokazování ztotožnil (viz zejména body 36.–38. rozsudku soudu prvního stupně, body 13.–16., 18. usnesení odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nelze nevidět, že námitky, jež obviněný uplatnil ve svém dovolání, jsou opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, a soudy nižších stupňů se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly, proto není třeba její opodstatněnost opakovaně zevrubně rozebírat. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly. K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
21. S ohledem na opakování námitek dovolatelem lze jen ve stručnosti k jeho námitkám poznamenat, že skutek tak, jak byl popsán soudem prvního stupně v tzv. skutkové větě výroku o vině, byl bez důvodných pochybností prokázán provedenými důkazy, kterýmižto byla zároveň vyvrácena verze předestíraná dovolatelem. Ten se i ve svém mimořádném opravném prostředku stavěl do role podřízené spoluobviněnému D. V., který měl podle jeho tvrzení odpovídat za finanční stránku podnikání, když na jeho účet byly zasílány finanční prostředky poškozených klientů, zatímco sám dovolatel nemohl vědět a ovlivnit, jak spoluobviněný s těmito prostředky naloží, zatímco on nakupoval a obstarával vozidla, která byla slíbena klientům. Taková skutková verze je však zcela v rozporu s provedenými důkazy a nekoresponduje ani s částmi výpovědi samotného obviněného. Ten totiž sám potvrdil, že s ohledem na své exekuce nemohl podnikat na základě živnostenského oprávnění, proto si toto oprávnění vždy musela opatřit jiná osoba. Prvně to byla jeho předchozí přítelkyně, svědkyně M. K, následně spoluobviněný D. V. U obou byla jak jejich výpověďmi, tak výpověďmi jejich spolupracovníků (viz výpověď svědka M. K. a L. H.) potvrzena role spíše nějaké výpomoci pro obviněného D. B. Svědek M. K. rovněž vypověděl, že D. V. pracoval na základě pokynů dovolatele, rovněž mu na základě jeho pokynů zanechával v kanceláři peníze, které z účtu, na který klienti zasílali peníze, vybíral. Ty obviněný v části případů využil nezjištěným způsobem, z části pro zakoupení vozidel pro jiné klienty. I poškození pak v naprosté většině vypověděli, že buďto komunikovali přímo s obviněným D. B., kterého označovali i jako „D.“, či že alespoň měli za to, že komunikují právě s ním. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že obviněný ve své výpovědi uvedl, že měl k dispozici platební kartu k bankovnímu účtu, který pro účely podnikání zakládal D. V. Za dané situace je irelevantní, že dovolatel neměl dispoziční právo k účtu, a není pravdou, že s financemi nemohl svévolně nakládat. Peníze z účtu mohl kartou vybírat, především však, jak již bylo uvedeno, k vybírání finančních prostředků a jejich předání právě do své vlastní dispozice instruoval D. V. Je tedy vyvráceno, že by k financím neměl žádný přístup. Všechny tyto skutečnosti zcela potvrzují právě tu skutečnost, že to byl dovolatel, kdo celé podnikání vedl, zatímco D. V. měl toto podnikání zastřešit formálně z důvodu nemožnosti dovolatele držet příslušné živnostenské oprávnění. Byl to tedy právě dovolatel, kdo jednal s klienty a rozhodoval, která vozidla a kdy se nakoupí, a rovněž dával pokyny spolupracovníkům k tomu, aby psali e-maily klientům, ve kterých byli klamáni o tom, že jsou vozidla pro ně již zakoupena a servisována, jak potvrdil i svědek M. K. Za dané situace je tedy nepochybné i to, že to byl právě obviněný D. B., kdo věděl, že vozidla, která inzeroval a na která s poškozenými uzavíral smlouvy a nechal za ně zaplatit kupní cenu, zakoupená ani předsjednaná nejsou, o čemž je uváděl v omyl. Za dané situace si musel být i vědom toho, že s velkou pravděpodobností slíbená vozidla ani nezakoupí, když finanční prostředky užíval jinak, zejména na zakoupení jiných vozidel. Pokud přesto sliboval další vozidla potenciálním zákazníkům, aniž by jeho podnikání v daném období (období předcházejících let je v tomto ohledu zcela nevýznamné) skutečně a řádně fungovalo a vozidla byla řádně zakoupena či sjednána, pak musel být i smířen s tím, že ani další vozidla dalším zákazníkům nedodá.
22. Podle dovolatele soudy ignorovaly stěžejní důkaz, za nějž považoval vzájemnou korespondenci s D. V., v níž D. V. dovolateli tvrdil, že má doma částku 2,4 milionu Kč. Kdyby tomu tak skutečně bylo, k žádnému problému s klienty by podle dovolatele nedošlo, přičemž sám nemohl vědět, že tomu tak není. Z předmětné korespondence mezi obviněnými se podává, že tato se odehrála dne 17. 10. 2022, tedy v rozmezí necelých šesti měsíců od spáchání prvního skutku, a to více než dva týdny po posledním skutku (viz č. l. 1082). Je tedy nepodstatné, zda D. V. v daný moment předmětnou částkou disponoval, když dovolatel zjišťoval, zda vůbec D. V. nějaké finanční prostředky doma má, až dávno poté, co od poškozených vylákal částky jako kupní ceny na vozidla, jimiž nedisponoval a která už měla být z jeho strany dávno poškozeným dodána. Pokud mu pak D. V. nosil finanční hotovost na základě jeho žádostí, měl již peníze na daná vozidla poškozených dávno mít u sebe (nehledě na to, že i vozidla samotná už měla být dávno zakoupena, jak ostatně sám tvrdil poškozeným, že bylo učiněno). I ze samotné komunikace, na kterou dovolatel odkazoval, není zjevné, že míní řádně dostát všem svým závazkům, nýbrž že vyžaduje finanční hotovost na to, aby koupil pouhá dvě další auta (když přitom dlužil finanční prostředky po odstoupení od smluv či samotná auta minimálně 11 poškozeným), neboť klienti již byli „naštvaní“. O vrácení peněz poškozeným, kteří odstoupili od kupních smluv, se však žádným způsobem nezmínil. Dovolatel tedy nevedl své podnikání, které formálně zaštiťoval D. V., řádně a důsledně, neplnil své závazky, ale ani se o to reálně nesnažil, resp. rozhodně ne v míře, v jaké se k nim dále i přes vědomí své situace dále zavazoval. Pokud jde o částku cca 900 000 Kč, pak je pravdou, že tuto si pro sebe z předmětného účtu neoprávněně opatřil sám D. V., k čemuž se také přiznal. To však nikterak nevylučuje podvodné jednání ze strany dovolatele, když podstata trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku nespočívá ve způsobu, jakým je s prostředky následně naloženo, nýbrž (v alternativě, pro niž byl obviněný uznán vinným) v uvedení v omyl jiné osoby, čímž způsobí škodu na majetku jiného. V případě obviněného je tedy podstatné, že uváděl poškozené v omyl ohledně toho, že dostojí svému závazku a za zaplacenou kupní cenu jim předá slibovaná vozidla, ohledně nichž společně uzavřeli smlouvu, zatímco věděl, že své podnikání nevede řádně, slibovaná vozidla k dispozici nemá a nemohl se za dané situace ani důvodně spoléhat na to, že vozidla, nadto včas, kupujícím předá, ani že jim v opačném případě vrátí v řádné lhůtě peníze, když tyto využíval pro nákup jiných vozidel, případně jiným způsobem. Je tedy zcela vyloučeno i tvrzení dovolatele, že projekt fungoval, jak vyvrátili i svědci (M. K. i M. A. S., která pro obviněného evidovala účetnictví).
23. Pochybení neshledal Nejvyšší soud ani v neprovedení dovolatelem navrhovaného důkazu, a to bankovního výpisu z účtů D. V. za období roku 2021 a 2022. K tomu je vhodné předeslat, že právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit a ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
24. Je sice pravdou, že soud prvního stupně nevyhověl důkaznímu návrhu na zajištění a provedení výpisu z účtů D. V. za rok 2021 (přičemž za rok 2022 tento proveden byl), přičemž nevyhovění tohoto důkazního návrhu nikterak neodůvodnil, toto pochybení však již bylo napraveno soudem odvolacím. Odvolací soud pod bodem 18. odůvodnění svého usnesení zcela v souladu s výše uvedenými kritérii vymezenými Ústavním soudem v jeho judikatuře vysvětlil, že navrhovaný důkaz se jeví nadbytečným, když trestná činnost obviněného započala v dubnu roku 2022 a výpis z účtu za rok 2021 by ji nikterak neozřejmil. Ani Nejvyšší soud neshledal důkaz výpisem z účtu D. V. za rok 2021 pro rozhodnutí o vině obviněného podstatným. Jak již bylo uvedeno, ohledně viny dovolatele je totiž zásadní, že tento v době, kdy uzavíral smlouvy s poškozenými, nedisponoval vozidly, k jejichž dodání se zavázal, ani jejich obstarání v blízké době nemohl důvodně předpokládat, když k tomu vlastně ani nečinil kroky, a naopak s velkým zpožděním a s velice laxním přístupem zařizoval vozidla pro předchozí klienty. Ani sám dovolatel netvrdil a ani z provedeného dokazování (např. komunikace mezi obviněnými) se nepodává, že by řádný nákup vozidel pro klienty byl zpožděn či nečiněn z důvodu, že by mu D. V. na jeho žádost neposkytoval klienty zasílané peníze na nákup vozidel. Není tak důvodu se domnívat, že by se snad dovolatel zavázal k obstarání vozidel, přičemž by věřil, že takovému závazku jistě dostojí, k čemuž by nedošlo pouze z důvodu, že by mu D. V. neposkytoval peníze, které na to potřeboval.
25. S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu.
26. Dovolatel uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze uplatnit, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž vytkl nesprávné právní posouzení jeho jednání jako trestného činu podvodu. Tuto námitku odůvodnil tím, že finanční prostředky byly zasílány na bankovní účet D. V., přičemž on sám o těchto neměl přehled ani nad nimi kontrolu. „Navíc s nimi v rozporu s účelem jejich poukázání nenakládal, když on sám i v letech 2021 a 2022 klientům objednaná auta dodával, a tedy neměl a nemohl mít přehled o tom, že D. V. s obdrženými finančními prostředky nakládá v rozporu s uzavřenou smlouvou, a tedy tyto ani nemohou být poškozeným vráceny“. Dovolatel tak své námitky proti právnímu posouzení skutku postavil výlučně na vlastní verzi skutkových zjištění, odlišné ovšem od té, k níž dospěly soudy nižších stupňů. Žádnou konkrétní námitku hmotněprávní povahy, jež by zakládala povinnost Nejvyššího soudu se přezkumem naplnění znaků skutkové podstaty označeného trestného činu zabývat, ve svém mimořádném opravném prostředku nevznesl. Je tak zřejmé, že obviněný, jde-li o tuto námitku, uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. toliko formálně, ačkoliv jeho výtky směřovaly proti dokazování samotnému, a nikoliv právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení stojícímu na skutkových závěrech, které vyplynuly z provedeného (a správně a logicky vyhodnoceného) dokazování.
27. Nad rámec již řečeného dovolací soud ve shodě se státním zástupcem poznamenává, že nemá pochybnosti o správnosti právního posouzení skutku zjištěného a popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jako zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025). V obecné rovině je vhodné připomenout, že trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Způsobí-li takovým činem značnou škodu, naplní znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se pro účely trestního zákona značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč. Objektem trestného činu je tu cizí majetek. Podvodné jednání, tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Omyl se může týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl se může stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci, zvláště když v běžném životě není zvykem si ověřovat pravdivost podávaných informací. V žádném případě se nevyžaduje nějaká zvláštní rafinovanost. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda. Po subjektivní stránce je třeba ve vztahu k základní skutkové podstatě zavinění ve formě úmyslu podle § 15 tr. zákoníku, byť i úmyslu nepřímého, eventuálního, ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby postačuje ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku nedbalost (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2050–2058). Soudy správně vyvodily naplnění znaků skutkové podstaty označené skutkové podstaty jak po stránce objektivní, tak i subjektivní. Důvodně shledaly v jimi zjištěném jednání obviněného naplnění zákonných znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spočívajících v tom, že sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil takovým činem značnou škodu. Co do zavinění obviněného učiněná skutková zjištění opodstatňují úsudek o prokázání nejméně úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (body 40., 41. rozsudku soudu prvního stupně, bod 17. usnesení odvolacího soudu).
28. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., konkrétně dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podané s odkazem na tyto důvody dovolání zjevně neopodstatněné, platí totéž i z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
29. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného D. B. je zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 2. 2026
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu