Nejvyšší správní soud

5 Ads 33/2003

Na rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, které při rozhodování o dávce důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem občana plně vychází z posudku lékaře příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, nelze nahlížet jako na takové, jež by nemělo oporu ve spisu ve smyslu požadavku § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

5 Azs 5/2003

Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání (§ 51 s. ř. s.) poučena v jazyce, jemuž rozumí.

1 A 629/2002

Správní orgán je při novém rozhodování po zrušení původního rozhodnutí vázán právním názorem, který byl vysloven jako důvod kasace (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Je proto povinen nové rozhodnutí řádně odůvodnit. Nestačí, uvede-li správní orgán důvody rozhodnutí až ve svém vyjádření k žalobě.

5 A 121/2002

Důvodem k propuštění ze služebního poměru podle § 107 a § 152 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, není, jestliže příslušník hasičského záchranného sboru po vyslovení nesouhlasu služebního funkcionáře s podnikatelskou činností pouze prodléval s oznámením o přerušení či ukončení živnosti.

4 As 27/2003

I. V řízení o dodatečném povolení změny stavby, vedeném ve spojení s postupem podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, se správní orgán znovu pokusí dosáhnout dohody mezi účastníky ohledně jejich občanskoprávních a jiných námitek. Nedojde-li k dohodě, je na místě postup podle § 137 odst. 2 stavebního zákona. II. Žaloba ve správním soudnictví je přípustná pouze po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zákon [§ 68 písm. a) s. ř. s.]. Žalobu, která jim předchází, správní soud odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. To platí i tehdy, jestliže účastníku správního řízení příslušné rozhodnutí nebylo doručeno.

4 Azs 6/2003

I. Manželství s občanem České republiky pojmově vylučuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu, neboť občanu České republiky nemůže být v České republice azyl udělen. Trvalý pobyt cizince, který uzavřel manželství s občanem České republiky, je upraven v § 65 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o pobytu cizinců. II. Manželství s občanem České republiky samo o sobě nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možno udělit humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu.

5 A 156/2002

Není-li v odůvodnění rozhodnutí o zániku nároku na příspěvek za službu vysvětlen vztah mezi § 116 odst. 4 a § 118 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, přičemž dikce těchto ustanovení nasvědčuje jejich vzájemnému rozporu, je to důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

5 As 3/2003

Úkon celního orgánu, kterým se určuje celní prostor dle § 102 odst. 2 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, nesměřuje proti individuálně určeným osobám, ale vymezuje se jím prostorová působnost závazného režimu celního prostoru vůči všem osobám, které do takto vymezeného prostoru vstoupí či vjedou. Jedná se o organizační úkon, jímž se vytvářejí podmínky pro výkon správní činnosti celního orgánu. Vztahy mezi vlastníkem či jiným oprávněným uživatelem těchto prostorů na straně jedné a celním orgánem na straně druhé jsou vztahy soukromoprávní a spory z nich plynoucí projedná a rozhodne soud v řízení podle části třetí občanského soudního řádu.

28 Ca 218/2001

Zajišťovací příkaz podle § 71 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím předběžné povahy, neboť jde o dočasný prostředek k zajištění účelu daňového řízení.

52 Ca 25/2003

Účastníky řízení, v němž stavební úřad podle ustanovení § 86 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, nařizuje provedení údržby balkonu u jednoho z několika bytů, jsou vlastníci všech bytů v domě jako spoluvlastníci společných částí domu, neboť rozhodnutím vydaným v tomto řízení mohou být dotčena jejich práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti vyplývající ze spoluvlastnického vztahu (§ 97 odst. 1 téhož zákona). Balkon, i když je přístupný pouze z jednoho bytu, je součástí vnějšího pláště domu, jelikož je konstrukčně spojen s obvodovou zdí domu. Účastníkem řízení není toliko vlastník bytu, který balkon užívá.

5 A 37/2002

Oznámení skutečností nasvědčujících podjatosti kontrolního pracovníka podle § 10 odst. 3 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, je nejen právem, ale zároveň i povinností kontrolované osoby. Nelze je interpretovat jako právo kontrolované osoby účelově sdělit pochybnosti o nepodjatosti kontrolního pracovníka teprve v rámci přezkumného řízení poté, co kontrolovaná osoba vyčká, zda rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro ni bude představovat negativní zásah, či nikoliv.

7 A 123/2002

Vyjde-li silniční správní úřad při svém rozhodování podle § 31 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ze stanoviska Policie ČR, neporušuje § 3, § 32 odst. 1 ani § 47 spr. ř., neboť správní orgán je tímto stanoviskem vázán; nemůže do něho zasahovat, resp. nutit Policii ČR jeho obsah měnit.

7 A 178/2002

I. Územní rozhodnutí se nevyžaduje jenom pro stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby [§ 32 odst. 2 písm. a) a § 139b odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona]. Takovou stavební úpravou však není stavba protihlukové stěny u dálnice, neboť jí dochází ke změně výškového ohraničení stavby dálnice. II. Námitka omezení užívání reklamního zařízení v důsledku výstavby protihlukové stěny u dálnice nemůže nikterak ovlivnit realizaci této stavby, a proto není na místě přerušit stavební řízení podle § 137 odst. 2 stavebního zákona. III. Platná právní úprava neurčuje minimální počet účastníků řízení podmiňující možnost doručovat veřejnou vyhláškou. To, kdy je počet účastníků velký ve smyslu § 61 odst. 4 a § 64 odst. 1 a 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, je zcela ponecháno na volné úvaze stavebního úřadu.

2 A 1164/2002

Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. mohl vzniknout i osobě se statusem československého politického vězně, protože tohoto statusu podle § 2 odst. 1 bodu 5 zákona č. 255/1946 Sb. nabývaly nejen osoby vězněné a internované (jimž nárok na jednorázovou částku – odvíjející se od doby věznění nebo internace – vznikl již podle zákona č. 217/1994 Sb.), ale mohly jej nabýt a také nabývaly i osoby „jinak“ omezené na osobní svobodě, tedy i osoby z rasových nebo náboženských důvodů soustředěné do vojenských pracovních táborů nebo ukrývající se. U této skupiny osob, kterou § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. vymezil skutkovými znaky a nikoli právním statusem, proto není vyloučeno, aby nárok vznikl i tomu, kdo byl v rozhodné době účastníkem národního boje za osvobození jako československý politický vězeň.

5 A 56/2002

Byl-li žalobce propuštěn ze služebního poměru podle ustanovení § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem a za totéž jednání je proti němu vedeno trestní stíhání, nelze dospět k názoru, že propuštěním ze služebního poměru byla porušena presumpce

7 A 504/2002

Byl-li žadatel o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. vzhledem ke svému věku (šestnáct let) namísto trestu odnětí svobody omezen na osobní svobodě institutem ochranné výchovy podle § 71 trestního zákona z roku 1950, který však splňoval veškeré aspekty pojmu "věznění", je třeba na takové omezení osobní svobody pohlížet jako na věznění a nárok podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. lze při splnění ostatních zákonných náležitostí žadateli přiznat.

2 A 1114/2002

Plynou-li v řízení před správním orgánem ze soustředěných důkazů (kopií listin) rozpory a neúplnosti, které brání potřebnému zjištění skutečného stavu věci, nebyly-li v řízení předloženy originální doklady a nebyl-li ani učiněn pokus o jejich zjištění a předložení, trpí takové řízení vadami, pro které je zpravidla třeba napadené rozhodnutí zrušit [§ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.].

6 A 160/2002

Za „nenahraditelnou újmu“ ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. lze považovat hrozící výkon rozhodnutí o uložení pokuty fyzické osobě ve výši, která výrazně přesahuje prokázaný celoroční příjem její rodiny se dvěma nezletilými dětmi.

2 A 1503/2002

Umístění vojáka Wehrmachtu, zajatého při bojových operacích v době II. světové války, v zajateckém táboře v bývalém SSSR, nelze považovat za „odvlečení“ ve smyslu zákona č. 172/2002 Sb.

1 Ads 18/2003

Právo podat kasační stížnost podle § 129 odst. 3 s. ř. s. se vztahuje pouze na případy, kdy bylo před účinností soudního řádu správního podáno odvolání směřující proti rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku, tedy na rozhodnutí soudu, jímž bylo napadené správní rozhodnutí buď potvrzeno, nebo rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, popřípadě jímž bylo jiným zákonem stanoveným způsobem rozhodnuto o skončení přezkumného řízení. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka rozhodnutím ve shora uvedeném smyslu není.

5 A 122/2002

I. Vstoupí-li společnost do likvidace, nezaniká funkce statutárních orgánů. Na likvidátora však přechází v mezích § 72 obchodního zákoníku jejich působnost jednat jménem společnosti, tj. vykonávat úkony směřující k likvidaci. Pouze pokud likvidátor svoji funkci nevykonává, dochází k "oživení" působnosti statutárních orgánů (§ 68 odst. 5 obch. zák.), nicméně jen v rozsahu omezeném na účel likvidace. II. Vykonává-li likvidátor svoji funkci, toliko on je oprávněn převzít rozhodnutí o pozastavení obchodování s registrovanými cennými papíry (§ 91 odst. 1 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech). Takové doručení likvidátorovi je v souladu s § 25 odst. 1 správního řádu.

6 A 167/2002

Ve lhůtě čtyř měsíců stanovené v § 80a odst. 1 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, musí emitent registrovaného cenného papíru uveřejnit výroční zprávu způsobem předepsaným v § 77 odst. 1 téhož zákona. Výroční zpráva musí být publikována v Obchodním věstníku nejpozději 30. dubna; byla-li zveřejněna ve formě brožury bezplatně poskytované v sídle emitenta, musí ji emitent doručit ve stejné lhůtě organizátorovi veřejného trhu.

6 A 62/2002

Lihovarem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, je provozovna vyrábějící líh, ve které se může zároveň provádět i úprava lihu. Vymezení provozovny zákonem o lihu je užší než její vymezení živnostenským zákonem. Proto jen taková provozovna ve smyslu živnostenského zákona, která současně naplňuje znaky lihovaru, stanovené zákonem o lihu, může být lihovarem.

7 A 52/2001

Sankci podle ustanovení § 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, lze za porušení povinností uvedených v § 17a tohoto zákona uložit jen tehdy, jde-li o činnost v souvislosti s výkonem podnikání – kolektivního investování investičního fondu.

5 Ads 9/2003

Byl-li důchod žadatelce přiznán neoprávněně, tj. i přesto, že podmínky nároku na něj nesplňovala, může jí být podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňat, přestože po jeho přiznání nedošlo na straně žadatelky k žádné změně skutečností, které tu byly v době jeho přiznání a které v žádosti o něj uvedla.

2 Afs 2/2003

I. Okolností, ke které je správce daně povinen přihlédnout jako k výhodě pro daňový subjekt ve smyslu § 46 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nemůže být výběr srovnatelného subjektu jako pomůcky pro stanovení daně. II. Je-li daň stanovena podle pomůcek (§ 31 odst. 5 a 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), nemůže se k prokázaným nákladům daňového subjektu přihlížet jako k okolnosti, z níž pro něj vyplývají výhody ve smyslu § 46 odst. 3 téhož zákona.

2 Azs 3/2003

I. Není porušením práva žadatele o azyl na úplné vyjádření podle § 22 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, pokud byl pohovor na jeho žádost veden v ruském jazyce, jestliže důvody žádosti o azyl uvedené při pohovoru odpovídaly jeho vlastnímu vyjádření v mateřském arménském jazyce. II. Pokud žadatel o azyl v průběhu celého správního a soudního řízení neuvedl, že důvodem žádosti o azyl je skutečnost, že by v zemi původu mohl být pronásledován či vězněn z důvodu své homosexuality, nelze k této skutečnosti podle § 109 odst. 4 s. ř. s. přihlížet v řízení o kasační stížnosti. III. O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. není nutné rozhodovat tam, kde Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti věcně rozhodne bez prodlení, tedy ihned poté, co je mu předložena, a po nezbytném poučení účastníků řízení, neboť za této situace nemohou skutečnosti tvrzené jako důvod pro přiznání odkladného účinku ani nastat.

6 A 42/2001

Rozhodnutí úřadu práce o vyřazení uchazečky o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, odůvodněné pouhým poukazem na to, že nedoložila potvrzení o pracovní neschopnosti za dobu pěti dnů, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

6 As 23/2003

Kasační stížnost proti rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení ve věcech volebních je nepřípustná (§ 104 s. ř. s.).

6 A 562/2002

I. Uplatní-li žalobce nárok své matky na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb., o němž dovozuje, že na něho přešel jako na pozůstalého syna osoby, která sama žádné nároky z titulu své účasti v národním boji za osvobození neuplatnila, není tento nárok totožný s nárokem dítěte účastníka národního boje za osvobození podle § 1 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., který žalobce uplatnil v dřívější žádosti, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto. II. Jestliže správní orgán rozhodne o jiném nároku, než jakého se žalobce domáhal a jaký listinami dokládal, byl za základ rozhodnutí vzat skutkový stav, jenž je v rozporu se správním spisem [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]; soud proto napadené rozhodnutí zruší bez nařízení jednání.

4 Azs 9/2003

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout (§ 106 odst. 2 s. ř. s.). Obsahuje-li opožděně podaná kasační stížnost žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti, soud usnesením kasační stížnost odmítne jako opožděně podanou [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti se zabývá toliko v odůvodnění tohoto usnesení.

2 A 1053/2002

Jestliže rozhodnutí o věznění nebylo zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ani podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, protože odsouzený vzal návrh na rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. zpět, nevznikl mu nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb.

5 A 126/2001

I. Ustanovení § 3 odst. 8 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, podle něhož ředitele útvaru ochranné služby, který zajišťuje ochranu prezidenta České republiky a ochranu objektů, v nichž pobývá prezident České republiky, jmenuje a odvolává ministr vnitra se souhlasem prezidenta České republiky, má nejen kompetenční, ale i hmotněprávní charakter. Jednou z nutných podmínek pro jmenování či odvolání z funkce ředitele uvedeného útvaru je udělení souhlasu se jmenováním do této funkce či odnětí souhlasu při odvolání z funkce prezidentem České republiky; je-li tedy souhlas s výkonem funkce prezidentem České republiky odvolán, je výkon takové funkce pro konkrétní osobu znemožněn. II. Odvolání souhlasu se jmenováním do uvedené funkce prezidentem České republiky je zvláštním důvodem pro převedení na jinou funkci, a to vedle důvodů uvedených v ustanovení § 17 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. III. Nikdo nemá subjektivní právo, a tedy ani právní nárok, na ustanovení do zmíněné funkce. Odvolání z takové funkce proto není zkrácením subjektivních práv, která by byla pod soudní ochranou; soud proto žalobu proti rozhodnutí o odvolání z funkce jako nepřípustnou odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) s. ř. s.].

5 A 517/2002

Bylo-li manželství politického vězně rozvedeno, nevznikl jeho bývalé manželce nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb.

7 A 170/2002

Proces vedoucí k vydání vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 431/2002 Sb., o rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně, jejímž výsledkem je zařazení konkrétních zaměstnavatelů do přílohy vyhlášky, není správním řízením sui generis

7 A 74/2002

Rozhodnutí, jímž Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítne odvolání žalobce a potvrdí rozhodnutí úřadu práce, kterým byl udělen předchozí souhlas s rozvázáním pracovního poměru dle § 50 zákoníku práce, není po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., protože se jím pojmově nezkracují práva žalobce.

2 A 1132/2002

I. Jednorázovou peněžní částku podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. lze osobám oprávněným přiznat jen za dobu prokázaného věznění. II. Jestliže ze stanoviska Správy vojenských soudů Federálního ministerstva obrany vyplynulo, že žalobce byl ve vazbě od 1. 2. 1953 do 11. 12. 1953, a ze stanoviska Zboru väzenskej a justičnej stráže Slovenské republiky vyplynulo, že od 14. 2. 1953 do 16. 12. 1953 byl žalobce umístěn ve věznici v Trenčíně, kam byl převezen z Krajského vojenského velitelství Ostrava, a žádný doklad potvrzující délku předchozího věznění či vyšetřování se ve spise nevyskytuje, nelze bez dalšího vycházet toliko ze žalobcova původního prohlášení, že byl zatčen vojenskou rozvědkou v Ostravě v listopadu 1952 a po předběžném výslechu byl převezen do civilní věznice v Ostravě, ve které strávil asi tři měsíce v samovazbě. To platí tím spíše, pokud žalobce sám návazně uvádí, že není v jeho silách dopátrat se doby zatčení, jakož ani zjistit vyšetřovací dobu, kterou strávil ve věznici v Ostravě.

2 A 1071/2002

Zemřela-li matka žadatelky o jednorázovou částku podle zákona č. 261/2001 Sb. až v roce 1986, je tím žadatelka vyloučena vůbec z nároku (§ 1 odst. 2 zákona). Není pak důvod zkoumat, zda ostatní předpoklady vzniku nároku jsou splněny.

5 A 116/2001

I. S ohledem na princip předvídatelnosti zákona a na princip minimalizace zásahů státu do soukromé sféry fyzických a právnických osob je nutno usilovat o takový výklad právních předpisů, který směřuje k jasnému vymezení věcné působnosti jednotlivých správních orgánů tak, aby se tyto kompetence II. Z ustanovení § 3 zákona ČNR č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění zákona č. 458/2000 Sb. vyplývá, že finančnímu ředitelství je svěřena obecná věcná působnost v oblasti cenových kontrol a při ukládání pokut za porušení cenových předpisů a Státní energetická inspekce je příslušná k provádění kontroly dodržování cenových předpisů v energetice a k ukládání pokut za porušení cenových předpisů v oblasti cen energie. Účinností zákona č. 458/2000 Sb. tedy došlo k přenesení věcné působnosti z finančních ředitelství na Státní energetickou inspekci a nikoliv k rozšíření okruhu subjektů oprávněných tuto působnost vykonávat. Rozhodne-li o pokutě za porušení cenových předpisů v energetice finanční ředitelství, je takové rozhodnutí nicotným právním aktem z důvodu absolutního nedostatku věcné příslušnosti rozhodujícího orgánu; soud rozsudkem vysloví nicotnost rozhodnutí (§ 76 odst. 2 s. ř. s.).

2 Azs 6/2003

Jestliže cizinec v řízení o udělení azylu vůbec netvrdil, že je pronásledován či diskriminován ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, není posouzení politické situace a stavu dodržování lidských práv ve státě, jehož občanství cizinec má, nezbytné.

5 A 159/2002

Žádá-li senátor ministra o poskytnutí informací a vysvětlení potřebných pro výkon své funkce podle § 12 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, nevystupuje v tomto vztahu ministr jako vedoucí ústředního orgánu státní správy, který poskytuje informace o činnosti vztahující se k působnosti ministerstva, nýbrž jako člen vlády (ústavní činitel). V této situaci není ministr povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

2 Azs 5/2003

Pojem "projíždí" příslušnou zemí ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v původním znění je nutno vykládat zúženě, a to z důvodu podstaty a smyslu celého azylového řízení, do značné míry založeného na principu, že cizinec pronásledovaný za uplatňování politických práv a svobod ve své vlastní zemi má o azyl požádat vždy již v první zemi, v níž má reálnou příležitost tento status

2 A 1099/2002

Podle § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. se pro nárok na jednorázovou dávku počítá jen rozdíl mezi trestem původně uloženým a trestem přiměřeným, který byl stanoven v rehabilitačním řízení. Námitka uplatněná v žádosti o dávku a později ve správní žalobě a spočívající v tom, že se žadatel nedopustil ani obecně trestného činu, za který mu byl přiměřený trest stanoven, je právně irelevantní, nebyl-li tento přiměřený trest pravomocně zrušen.

2 A 1089/2002

Podstatným porušením ustanovení o řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., pro které soud napadené rozhodnutí zruší bez nařízení jednání, je také to, že správní orgán rozhoduje o jiném nároku, než který účastník řízení uplatnil (zde:

2 Afs 9/2003

Neprokáže-li žalobce vznik daňového přeplatku ve smyslu § 64 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze tento daňový přeplatek vrátit. Výši daňové povinnosti tak, aby pro vrácení daňového přeplatku byl dán právní důvod, může finanční úřad změnit pouze ve vyměřovacím řízení, a to za předpokladu, že již neuplynula prekluzívní lhůta podle § 47 téhož zákona.

6 A 558/2002

Soustředění Židů do terezínského ghetta v době II. světové války nelze podřadit pod pojem „soustředění do vojenských pracovních táborů na území Československa“ ve smyslu § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb.

5 A 129/2002

V případě výplaty odměn zaměstnanci za delší období než kalendářní čtvrtletí se podle ustanovení § 17 odst. 1 a 9 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, do průměrného výdělku započte pouze poměrná část této mzdy (odměny), připadající na dané čtvrtletní období.

6 A 540/2002

Podmínku českého státního občanství v ustanovení § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 39/2000 Sb., nelze považovat za diskriminující, a to ani s přihlédnutím k ustanovením čl. 2 a 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (český překlad uveřejněn pod č. 120/1976 Sb.).

6 A 96/2000

I. Při ukládání sankce za správní delikt podle § 80 a § 86 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, mohla Komise pro cenné papíry přihlédnout také ke kritériím ovlivňujícím výši uložené sankce, třebaže taková kritéria nebyla výslovně uvedena v zákoně; to proto, že jejich zákonný výčet byl demonstrativní. Jestliže správní orgán důsledně respektoval zákonná i tato další kritéria volného správního uvážení a jejich užití v důvodech vydaného rozhodnutí řádně a přesvědčivě zdůvodnil, nelze mu vytýkat překročení mezí správního uvážení (§ 78 s. ř. s.). II. O zjevně nepřiměřenou výši sankce (§ 78 odst. 2 s. ř. s.) nejde v případě, kdy pokuta byla uložena těsně nad spodní hranicí zákonného rozmezí.

5 A 522/2002

Za situace, kdy byl politický vězeň protiprávně vězněn dvakrát po dobu dvou samostatných časových úseků, je nutno ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. celkovou dobu opakovaného věznění sečíst, částku 120 000 Kč přiznat jen jedenkrát za první rok takto sečtené doby věznění a pak ji zvýšit o 1000 Kč za každý další měsíc věznění.