Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky VALC real estate, spol. s r.o., sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, zastoupené JUDr. PhDr. Jakubem Valcem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. února 2024 č. j. 14 VSOL 342/2023-344 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2023 č. j. 4 ICm 355/2020-241, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a a) insolvenčního správce Zrůstek a partneři v.o.s., sídlem Arbesovo náměstí 257/7, Praha 5 - Smíchov, b) Statutárního města Brna, sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, a c) KOMETA PS a.s. Brno, sídlem Sportovní 486/7, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výroků II. a III. v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a dále čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se vedlejší účastnice c) a stěžovatelka domáhaly vyslovení neplatnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitého majetku z majetkové podstaty vedlejší účastnice c) (dlužnice) prodejem mimo dražbu. Smlouva byla uzavřena mezi vedlejším účastníkem a) jako prodávajícím a vedlejším účastníkem b) jako kupujícím. Krajský soud současně rozhodl, že vedlejší účastnice c) a stěžovatelka jsou společně a nerozdílně povinny nahradit náklady řízení v celkové výši 74 370 Kč.
3. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"), který však rozsudek krajského soudu potvrdil. Současně rozhodl, že vedlejší účastnice c) a stěžovatelka jsou společně a nerozdílně povinny nahradit náklady odvolacího řízení v celkové výši 20 741,81 Kč.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že krajský soud i vrchní soud rozhodly o náhradě nákladů řízení v rozporu s doktrínou a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť ji zavázaly k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí c). Tím se měly oba soudy dopustit nepřípustné libovůle a porušit tak stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. Postupem soudů mělo zároveň dojít k neoprávněnému zásahu do jejího vlastnického práva.
5. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na jeho usnesení ze dne 9. 8. 2017 sp. zn. 32 Cdo 669/2017 nebo usnesení ze dne 17. 2. 2000 sp. zn. 20 Cdo 2599/98, podle nichž v případě, že na žalované straně vystupuje více osob zavázaných společně a nerozdílně, mají v řízení postavení samostatných společníků podle § 91 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Soudy se tedy podle stěžovatelky odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tím, že ji a vedlejší účastnici c), které netvoří tzv. nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., zavázaly k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
8. V souvislosti s námitkami stěžovatelky proti způsobu, jakým krajský soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, Ústavní soud připomíná, že požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování jednotlivých námitek v ní uvedených. Materiálně nepřípustná je taková námitka obsažená v ústavní stížnosti, která nebyla uplatněna v předcházejícím řízení, ačkoli jejímu uplatnění nic nebránilo, a to způsobem, který by umožnil soudu ji obsahově posoudit [srov. nález ze dne 2. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 377/20, bod 22].
9. Z odvolání stěžovatelky ze dne 22. 8. 2023 vyplývá, že proti společné a nerozdílné povinnosti k náhradě nákladů řízení před krajským soudem žádné námitky neuplatnila. Napadá-li tedy věcně výrok II. a III. napadeného rozsudku krajského soudu až nyní v ústavní stížnosti, jde o materiálně nepřípustnou námitku, kterou se Ústavní soud nemůže zabývat. Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost pouze v rozsahu, ve kterém stěžovatelka napadá nesprávné určení nákladů odvolacího řízení. Na přípustnost ústavní stížnosti jako celku nemá tato skutečnost vliv.
10. Ústavní soud dále upozorňuje, že ústavněprávní rozměr obvykle neshledává ve věcech objektivně méně závažného významu, kterými se rozumí ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Činí tak z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který není (kvalitativně) způsobilý založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1744/21). Tato úvaha se projevuje i na zákonné úrovni např. omezením možnosti podat dovolání [§ 238 odst. 2, potažmo odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Obdobně rezervovaně se nadto Ústavní soud staví i k přezkumu samotného rozhodování o náhradě nákladů řízení, které i za běžné situace podrobuje pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. např. nález ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3281/22). Zásah Ústavního soudu v tzv. bagatelních věcech by byl na místě pouze v případech extrémního pochybení obecného soudu, zřetelně zasahujícího do základních práv stěžovatele [srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89); usnesení ze dne 30. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 2922/19].
11. Pokud by vrchní soud neuložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení stěžovatelce a vedlejší účastnici c) společně a nerozdílně, nýbrž rovným dílem, byla by stěžovatelka povinna nahradit přibližně 10 tisíc Kč méně. V nyní posuzované věci tak lze výši nákladů odvolacího řízení považovat za bagatelní. Stěžovatelka přitom neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že intenzita tvrzeného zásahu dosahuje ústavněprávní úrovně (např. z hlediska jejích majetkových poměrů). Vzhledem k bagatelní výši nákladů odvolacího řízení by tedy ani možné pochybení ze strany odvolacího soudu v této věci nemohlo představovat vadu, jejímž následkem je porušení ústavnosti (tzv. kvalifikovanou vadu), a tedy porušení základních práv stěžovatelky.
12. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů porušení základních práv stěžovatelky neshledal (viz bod 1 tohoto usnesení), a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu