Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CZT a. s., sídlem Lísková 1513, Čáslav, zastoupené Mgr. Zbyškem Malíkem, advokátem, sídlem Střelecká 672/14, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. března 2024 č. j. 8 Afs 5/2023-96, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, sídlem Horova 17, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že vůči stěžovatelce byly vydány platební výměry na penále za zdaňovací období únor až listopad 2006. Vedlejší účastník vůči stěžovatelce nařídil daňovou exekuci. Stěžovatelka napadla exekuční příkaz před Krajským soudem v Hradci Králové. Ten její žalobu zamítl rozsudkem ze dne 14. 12. 2022 č. j. 31 Af 14/2018-277.
3. Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Usnesením ze dne 18. 1. 2023 č. j. 8 Afs 5/2023-24 ji Nejvyšší správní soud vyzval k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě 1 měsíce. Lhůta k doplnění kasační stížnosti uplynula dne 23. 2. 2023. Stěžovatelka kasační stížnost doplnila až dne 17. 4. 2023 a dne 12. 9. 2023. V doplněních poukázala na (jiný) rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2023 č. j. 8 Afs 60/2021-43 a na něj navazující rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 18. 5. 2023, kterým byl zrušen platební výměr na penále za zdaňovací období únor 2006. Stěžovatelka namítala, že část exekučního titulu tak zanikla.
4. Napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud, mimo jiné, posoudil vznesenou námitku ohledně zániku části exekučního titulu jako nepřípustnou. Dnem, kdy uplynula lhůta k doplnění kasační stížnosti (23. 2. 2023) nastala koncentrace řízení, poté již stěžovatelka nemohla činit nové kasační námitky. Námitka stěžovatelky ohledně zániku části exekučního titulu tak byla uplatněna pozdě. Podle § 109 odst. 5 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží. Nejde přitom o případ, kdy mezinárodněprávní závazky České republiky a práva jimi chráněná mají takový význam, že odůvodňují neaplikovat toto ustanovení, a to navíc jen za situace, kdy se nenabízí jiný způsob, jak by stěžovatelce mohla být poskytnuta účinná soudní ochrana (nález Ústavního soudu z 19. 5. 2020 sp. zn. III. ÚS 3997/19, bod 42).
5. Nejvyšší správní soud zároveň ale zdůraznil, že byl-li zrušen exekuční titul, odpadl ve smyslu § 181 odst. 2 písm. b) daňového řádu důvod exekuce. V takovém případě správce daně na návrh příjemce exekučního příkazu nebo z moci úřední daňovou exekuci zcela nebo z části zastaví. Pokud by správce daně návrh na zastavení daňové exekuce zamítl, je proti takovému rozhodnutí přípustná žaloba ve správním soudnictví.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní soud měl přihlédnout k zániku části exekučního titulu, což dovozuje i z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005 č. j. 2 Afs 81/2004-54 a ze dne 18. 7. 2019, č. j. 2 Afs 249/2017-66. Skutečnost, že k zániku exekučního titulu došlo až po podání kasační stížnosti, nemůže být překážkou pro soudní přezkum. Soud je povinen k této skutečnosti přihlédnout a v tomto rozsahu též připustit rozšíření žalobních bodů a uplatnit § 75 s. ř. s.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v níž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Rozhoduje-li o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, nelze jej považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Platí přitom, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je v zásadě věcí obecných soudů a Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti jen za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
9. V posuzované věci stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní soud pochybil, když její námitku ohledně zániku části exekučního titulu shledal nepřípustnou. Nejvyšší správní soud tento postup odůvodnil tím, že stěžovatelka tuto námitku uplatnila až po koncentraci řízení.
10. Pokud stěžovatelka odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 81/2004-54 a č. j. 2 Afs 249/2017-66 z nichž dovozuje, že Nejvyšší správní soud se měl uplatněnou námitkou věcně zabývat, ani jeden z těchto rozsudků se netýkal situace, kdy stěžovatel uplatnil novou kasační námitku po koncentraci řízení. V rozsudku č. j. 2 Afs 249/2017-66 Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že stěžovatelka v kasační stížnosti namítala neexistenci exekučního titulu. V rozsudku č. j. 2 Afs 81/2004-54 se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda lze rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu napadnout žalobou ve správním soudnictví.
11. Ústavní soud nicméně nepřehlédl, že po podání ústavní stížnosti rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vydal rozsudek ze dne 28. 1. 2025 č. j. 6 Afs 292/2018-39, Město Klatovy, který se týká možnosti soudu zohlednit v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí o penále z prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně skutečnost, že došlo ke zrušení platebního výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně. Jinými slovy, možnosti zohlednit zrušení podmiňujícího rozhodnutí správního orgánu v řízení o kasační stížnosti proti podmíněnému rozhodnutí správního orgánu, a to i po koncentraci řízení.
12. Sám rozšířený senát nicméně uvedl, že "v řadě případů nemusí být na první pohled jasné, zda, případně v jakých ohledech nebo částech či vůči jakým osobám je určité rozhodnutí podmiňujícím ve vztahu k rozhodnutí jinému, tj. nakolik je pro rozhodnutí potenciálně podmíněné podkladem závazným a nepřekročitelným. Bude proto na soudní praxi, aby v konkrétních případech uvedené otázky posuzovala a postupně judikaturou stabilizovala" (bod 38 rozsudku rozšířeného senátu). Stěžovatelka ostatně ani po vydání odkazovaného rozsudku ústavní stížnost nedoplnila v tom smyslu, že odkazovaný rozsudek dopadá i na posuzovanou věc.
13. Otázku, zda by bylo možné rozsudek rozšířeného senátu na posuzovanou věc použít, či nikoli, Ústavní soud ale ani nepovažuje za stěžejní. Z pohledu Ústavního soudu je důležité, zda má stěžovatelka k dispozici prostředky, kterými může dosáhnout toho, aby daňový orgán reflektoval zánik části exekučního titulu, a pokud jej reflektovat nebude, aby měla možnost se proti jeho postupu bránit před soudem.
14. Takové prostředky stěžovatelka v posuzované věci k dispozici má. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku, byl-li zrušen exekuční titul, odpadl ve smyslu § 181 odst. 2 písm. b) daňového řádu důvod exekuce. V takovém případě správce daně na návrh příjemce exekučního příkazu nebo z moci úřední daňovou exekuci zcela nebo z části zastaví. Proti rozhodnutí, kterým správce daně zamítne návrh na zastavení daňové exekuce, je přípustná žaloba. Stěžovatelka tak má k dispozici prostředky, pomocí kterých může dosáhnout zastavení daňové exekuce ve vztahu k penále za daňové období únor 2006, a to včetně soudní ochrany ve správním soudnictví. Její přístup k soudu je tak zachován.
15. Tímto se posuzovaná situace liší např. od trvání zástavního práva po částečném zániku zajištěné pohledávky (např. daňového penále), neboť v takové situaci daňový řád neposkytuje daňovým subjektům žádné prostředky, kterými by mohly vyvolat případnou změnu rozhodnutí o zřízení zástavního práva.
16. Ústavní soud neshledal, že došlo k porušení práva stěžovatelky na přístup k soudu, výsledkem řízení tedy nemohlo být porušeno ani její ústavně zaručené právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny.
Závěr
17. Ústavní soud uzavírá, že z výše uvedených důvodů nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv, a proto její ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2025
Jaromír Jirsa předseda senátu v. r.