Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti NARGAM, s.r.o., sídlem Pomořanská 471/3, Praha 8, zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem se sídlem Novotného lávka 200/5, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 193/2024-380 ze dne 27. 11. 2024 a usnesení Okresního soudu Praha - západ č. j. 5 C 140/2024-137 ze dne 26. 8. 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - západ jako účastníků řízení a Mgr. Bc. Jana Spáčila, LL.M., sídlem V Boroví 2305, Černošice, a Deloitte Legal s.r.o., advokátní kancelář, sídlem Italská 2581/67, Praha 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka je obchodní společností brojící proti usnesením obecných soudů, které jí nepřiznaly osvobození od soudních poplatků. Má za to, že napadenými rozhodnutími soudy porušily její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Protiústavnost spatřuje především v tom, že soudy neumožnily stěžovatelce vyjádřit se ke složitějším odborným účetním a daňovým otázkám, nezaslaly jí vyjádření vedlejší účastnice, rozhodly na základě nezpůsobilých důkazů a zcela pominuly mimořádné okolnosti a důvody nemajetnosti stěžovatelky způsobené protiprávním výkonem advokacie ze strany vedlejších účastníků. Navrhuje proto napadená rozhodnutí zrušit.
2. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
3. Rozhodování o osvobození od soudních poplatků je primárně věcí obecných soudů. Je na nich, aby stanovily kritéria, podle kterých budou rozhodovat o osvobozování od soudních poplatků ve specifických případech právnických osob. Ústavní soud s ohledem na svou roli jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti zasahuje do rozhodovací praxe obecných soudů v této otázce jenom výjimečně - v případě porušení práva na spravedlivý proces či práva na přístup k soudu. V zásadě mu ale nepřísluší závěry ohledně důvodnosti uplatněného nároku přehodnocovat. To plyne i z obdobně výjimečné povahy institutu osvobození od soudních poplatků, jehož účelem je zmírňování nepřiměřeně tvrdých dopadů zákona, spočívajících v odepření soudní ochrany [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3229/23, bod 15 a tam citovaná rozsáhlá judikatura; blíže také Husseini, F. a Kopa, M. Čl. 36 (Právo na soudní a jinou právní ochranu). In: Husseini, F. a kol. Listina základních práv a svobod. Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 48].
4. V případě osvobození od soudních poplatků obchodních společností nelze jejich postavení a poměry vnímat izolovaně od dalších souvislostí, zejména od finanční síly jejich společníků či členů. Ústavní soud v minulosti uvedl, že soud může "zohlednit zejména formu a obchodní či neziskový účel dotčené právnické osoby, jakož i finanční poměry jejích společníků nebo akcionářů a jejich možnost obstarat částky nezbytné pro uplatnění nároku u soudu" (nález sp. zn. IV. ÚS 3229/23, bod 24 a tam citovaný rozsudek Soudního dvora věci DEB, C-279/09, bod 62).
5. Obecné soudy stěžovatelce v posuzované věci srozumitelně vysvětlily, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokazování svých majetkových poměrů a nezpůsobilosti zaplatit soudní poplatek leží na tom, kdo o osvobození od soudního poplatku žádá. Zdůvodnily, že stěžovatelka nedostatečně doložila své majetkové poměry, zejména finanční situaci svých společníků. Z předložených listin podle obecných soudů nevyplývá, že by částkou k zaplacení soudního poplatku nedisponovali; naopak z nich vyplývá, že společníci aktivně provozují podnikatelskou činnost a mají z této činnosti příjmy. Obecné soudy podotkly, že stěžovatelka byla založena jako dceřiná společnost svého hlavního společníka NAGRAM, S.A., který do jejího podnikání v minulosti investoval a který v současné době také financuje stěžovatelkou vedené soudní spory.
6. Stěžovatelka tento závěr obecných soudů v ústavní stížnosti nezpochybňuje; pouze namítá, že o požadavku doložit finanční situaci svých společníků nevěděla a dále poukazuje na nemožnost se vyjádřit k některým listinám. Pokud však stěžovatelka ani v ústavní stížnosti nezpochybnila uvedené závěry obecných soudů, není z ústavněprávního pohledu významné, zdali došlo či nedošlo k některým procesním pochybením. Řízení, posuzované jako celek, nevykazuje znaky nespravedlivého procesu. Stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pročež obecné soudy neshledaly důvod k uplatnění výjimečného institutu osvobození od soudního poplatku. Tyto závěry řádně odůvodnily i s odkazy na judikaturu Ústavního soudu.
7. Důvod k zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů proto není dán. Ústavní soud tak ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2025 Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu