Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti JUDr. K. T., advokátky, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2024 č. j. 26 Co 344/2024-192 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. dubna 2024 č. j. 19 EXE 850/2019-172, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a T-Mobile Czech Republic a.s., sídlem [adresa] Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje zrušení v návětí uvedených rozhodnutí, jimiž obecné soudy zamítly její návrh na zastavení exekuce. Tvrdí, že těmito rozhodnutími soudy porušily její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti setrvala na své argumentaci z řízení před obecnými soudy, že exekuce měla být zastavena, protože společnost Yellow Dragon Enterprise, LLC (dále jen "jiná společnost") nabídla oprávněné úhradu exekucí vymáhané pohledávky. Stěžovatelka poukázala na § 1936 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a požadovala po oprávněné, aby jí před splněním dluhu postoupila svoji pohledávku, a to včetně všech podkladů. Oprávněná údajně odmítla předat jiné společnosti veškeré podklady pro uplatnění dluhu a odmítla přijmout nabídku splnění dluhu. Stěžovatelka dodala, že odmítnutí nabídky plnění za daného stavu je šikanózním výkonem práva v exekučním řízení. Obecné soudy se údajně s jejími argumenty nevypořádaly.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud o obdobné věci týkající se týchž účastníků rozhodoval v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2720/24. Sama stěžovatelka v ústavní stížnosti posuzované v nynějším řízení uvedla, že věc vedená pod sp. zn. III. ÚS 2720/24 se týká stejných účastníků a je skutkově zcela totožná. Usnesením ze dne 18. února 2025 sp. zn. III. ÚS 2720/24 Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud v nyní posuzovaném případu plně odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. Nepovažuje přitom za účelné je zde rekapitulovat, neboť je účastníkům nynějšího případu známé.
5. Stěžovatelka v nyní posuzované stížnosti uvedla pouze jediný argument navíc oproti případu sp. zn. III. ÚS 2720/24, a to odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2015 sp. zn. IV. ÚS 3216/14 (N 218/79 SbNU 503). V citovaném nálezu Ústavní soud dovodil, že podání návrhu na exekuci po vykonatelnosti exekučního titulu za situace, kdy je zcela zřejmé, že povinný je připraven plnit a potřebuje k tomu jen součinnost oprávněného, lze považovat za zneužití práva na soudní ochranu. Takové zneužití práva pak může být důvodem pro zastavení exekuce. Ani odkaz na tento nález však nečiní ústavní stížnost stěžovatelky opodstatněnou. Stěžovatelkou citovaný nález nezpochybňuje závěr obecných soudů v nynější věci, že postup oprávněné (nyní vedlejší účastnice) nebyl šikanózní ani vedený úmyslem způsobit stěžovatelce škodu (viz zejm. bod 11 napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně). Tento závěr je přitom logicky a srozumitelně zdůvodněn a nevybočuje z ústavních mantinelů. Stěžovatelka ostatně k tomuto závěru pouze obecně uvedla, že s ohledem na citovaný nález nemůže obstát, aniž by předložila konkrétní ústavněprávní argumentaci.
6. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu