Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti M. B., zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 59 A 59/2024-89 ze dne 26. 2. 2025 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 54/2025-38 ze dne 21. 11. 2025, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se správní žalobou u krajského soudu domáhal zrušení rozhodnutí vedlejší účastnice č. j. KRPL-45848-10/ČJ-2023-1800DP ze dne 11. 8. 2023, kterým zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila prvostupňové správní rozhodnutí dopravního inspektorátu. Dopravní inspektorát v něm nevyhověl žádosti stěžovatele o obnovu řízení ve věci přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a § 83 odst. 1 písm. p) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Stěžovateli byla dne 12. 6. 2022 na místě uložena pokuta příkazovým blokem, přičemž žádost o obnovu řízení podal poté, co na základě oznámení Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 17. 2. 2023 zjistil, že dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení v registru řidičů.
2. Krajský soud rozhodoval ve věci stěžovatele nadvakrát; jeho první rozsudek byl pro zmatečnost, spočívající v nesprávném obsazení soudu, zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2024 č. j. 5 As 269/2023-39. Druhým, v záhlaví uvedeným rozsudkem, krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podaná kasační stížnost nebyla Nejvyšším správním soudem shledána důvodnou, a soud ji proto v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.
3. Včas podanou ústavní stížností se řádně zastoupený stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních soudů. Zpochybňuje systém rozhodování o návrzích na obnovu řízení, pro jejichž projednání jsou podle závazného pokynu policejního prezidenta příslušné různé útvary krajského ředitelství policie. Současně správním soudům vytýká údajně jednostranné posouzení věci. Opakuje svou argumentaci, že přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu byl zjištěn, ale jeho projednání nebylo předmětem příkazového řízení - v rozsahu přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti se příkazový blok nestal pravomocným a vykonatelným rozhodnutím; stěžovatel měl souhlasit pouze s uložením pokuty za přestupek provozovatele vozidla. Zpochybňuje-li pak stěžovatel svůj souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, musí být při splnění ostatních podmínek prošetřeno, zda tento souhlas skutečně udělil. Správní soudy podle něj věc posoudily disproporčně, zjevně nadržovaly skutkové verzi prosazované policejním útvarem a odbyly svou povinnost vypořádat se s podstatou věci.
4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nelze na něj proto nahlížet jako na další řádnou odvolací instanci. Stěžovatelem předložená argumentace povšechně směřuje především proti skutkovému a právnímu posouzení jeho případu obecnými soudy. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že výklad podústavního práva a jeho následná aplikace na konkrétní případy náleží obecným soudům. Do jejich činnosti zasahuje Ústavní soud toliko tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele.
6. S námitkou tvrzené neústavnosti způsobu (a systému) rozhodování ve věcech dopravních přestupků se dostatečně podrobně vypořádaly už obecné soudy (srov. body 26-30 v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Nelze přitom přisvědčit ani námitkám, které spatřují porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod v postupu obecných soudů při posuzování konkrétní situace stěžovatele. Je úkolem Nejvyššího správního soudu, aby vyložil podmínky pro obnovu příkazního řízení a aplikoval je v konkrétních případech, přičemž napadené rozhodnutí tak řádným způsobem (a s odkazem na judikaturu rozšířeného senátu) činí. Nejvyšším správním soudem formulované východisko (srov. bod 25 napadeného rozsudku), že k možnosti obnovy příkazního řízení je třeba přistupovat tak, aby nebyl zcela popřen smysl tohoto neformálního typu řízení o přestupku a aby se z něj nestal způsob, jak uniknout sankci, nelze považovat za protiústavní. Exces, který by mohl založit porušení práva na soudní ochranu, pak nelze spatřovat ani v konkrétním právním a skutkovém hodnocení věci stěžovatele ze strany správních soudů.
7. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2026
Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu