I. ÚS 2573/24

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení okresního soudu, jímž bylo rozhodnuto o zničení věci ohrožující bezpečnost lidí či majetku (viz § 81b odst. 1 trestního řádu), a usnesení krajského soudu, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení okresního soudu [viz § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu].

2. Soudce Jaromír Jirsa - člen I. senátu, který je příslušný pro řízení a rozhodnutí věci - následně podal vyjádření, v němž upozornil na to, že stěžovatel namítá jeho podjatost a žádá jeho vyloučení z projednání a rozhodování této věci.

3. Soudce J. F. - předseda IV. senátu, který je příslušný k rozhodování o vyloučení soudců I. senátu - následně podal vyjádření, v němž uvedl, že stěžovatel podal návrh na vyloučení i jeho samotného a že zároveň navrhl vyloučit z posuzování návrhu na vyloučení soudce Jaromíra Jirsy všechny dosud aktivní ústavní soudce jmenované předchozím prezidentem, kteří nadto rozhodovali o jeho ústavních stížnostech. Soudce J. F. k návrhu na jeho vyloučení uvedl, že jej považuje za nedůvodný, neboť stěžovatele ani jeho zástupce osobně nezná a nemá k nim ani k věci žádný poměr.

4. Soudce J. F., o jehož možnou podjatost v tomto rozhodnutí jde, je soudcem IV. senátu, a proto je k rozhodnutí o jeho vyloučení příslušný III. senát Ústavního soudu (viz § 38 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu a § 1 a § 9 odst. 1 rozvrhu práce Ústavního soudu ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozhodnutí).

5. Vyloučení soudce je výjimkou z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci a podle níž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

6. Ústavní soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci (1) "jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti" nebo (2) "jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu" (viz § 36 odst. 1 až 2 zákona o Ústavním soudu). V tomto případě připadá v úvahu první z těchto důvodů.

7. Na nestrannost soudce lze hledět ze subjektivního a objektivního hlediska. Subjektivní hledisko vypovídá o osobním přesvědčení soudce o své podjatosti v daném případě - tedy ve vztahu k předmětu řízení, jejich účastníkům či zástupcům. Objektivní hledisko vypovídá o tom, zda existují skutečnosti, které by mohly objektivně vzbudit oprávněnou pochybnost o nestrannosti soudce (blíže viz např. usnesení ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 19/22, bod 21; nález ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 1811/14, body 17 až 19). Rozhodování o vyloučení soudce se má dít pouze na základě objektivního hlediska (viz např. usnesení ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 14/22, bod 4; ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 19/22, bod 22; ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 28/13, bod 5).

8. Třetí senát Ústavního soudu se seznámil s podáními stěžovatele a neshledal v nich nic, co by mohlo vyvolat důvodné pochybnosti o nestrannosti J. F. při projednání a rozhodování návrhu na vyloučení soudce Jaromíra Jirsy.

9. Skutečnost, že J. F. jmenoval ústavním soudcem prezident Miloš Zeman, v okolnostech této věci důvod k jeho vyloučení nepředstavuje. Pochybnost o jeho nestrannosti nemůže založit ani to, že jej stěžovatel označuje hanlivými výrazy a osobním způsobem jej kritizuje. Soudce Ústavního soudu je profesionál a veřejně činná osoba, která by i z vnějšího pohledu obecně měla být schopna při svém rozhodování odolat i osobní kritice - byť by byla hrubá či nepravdivá (podobně viz např. usnesení ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 100/20 #4, body 10 až 11). Důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci obecně není ani jeho dřívější rozhodování ve stěžovatelových věcech (viz § 14 odst. 4 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu a např. usnesení ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. I. ÚS 2623/21, bod 7).

10. Ústavní soud při svém rozhodování přihlédl i k tomu, že se soudce J. F. sám necítí být podjatý (k významu subjektivního přesvědčení viz např. usnesení ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 2967/16, bod 5), a že nejde o rozhodování o jeho vyloučení z projednání a rozhodování věci samé, ale "pouze" o rozhodování o jeho vyloučení z projednání a rozhodování návrhu na vyloučení jiného soudce (shodně viz usnesení ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. IV. ÚS 862/23).

11. Protože třetí senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že neexistují důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudce J. F. v dané věci, nevyloučil jej z projednání a rozhodování návrhu na vyloučení soudce Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2573/24 (viz § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2024

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením Okresní soud v Prostějově rozhodl o zničení 63,01 g sušené rostlinné hmoty s obsahem 1,4 % tetrahydrokanabinolu (THC), neboť jde o věc, která ohrožuje bezpečnost lidí. Rostliny konopí byly stěžovateli odňaty během domovní prohlídky v rámci trestního řízení, které skončilo pravomocným odsouzením stěžovatele za přečin nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Stížnost stěžovatele proti usnesení o zničení věci zamítl Krajský soud v Brně napadeným usnesením.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení používají nejméně 18 zcela odlišných metod měření obsahu THC v konopí a konopných léčivech, z nichž ani jedna není v souladu se zákonem a mezinárodními smlouvami. Policie naopak nepoužila ani jednu z právně závazných metod. Stěžovatel považuje za nepřípustné, aby měření obsahu THC, od něhož se odvíjí rozhodování o vině a nevině, podléhalo libovůli orgánů činných v trestním řízení. Dále stěžovatel namítá, že novela zákona o omamných látkách nebyla notifikována jako technický předpis evropské Komisi, a poukazuje na negativní dopady trestního řízení na jeho život.

3. V průběhu řízení Ústavní soud obdržel též četná podání od několika zapsaných spolků a stěžovatelovy manželky, která se s ústavní stížností částečně obsahově překrývají a rovněž podrobně rekapitulují všechny dosud podané ústavní stížnosti stěžovatele. K jejich obsahu Ústavní soud nepřihlížel.

4. V doplnění ústavní stížnosti pak stěžovatel rozvedl svoji argumentaci týkající se neprovedení notifikace novely zákona o omamných látkách a obecně vlivu unijního práva na jeho případ a rovněž metod měření obsahu THC v konopí. Rozhodnutí o svých dřívějších ústavních stížnostech považuje stěžovatel za svévolná.

5. Ústavní soud vyhodnotil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Toto ustanovení dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci považuje Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele (ústavní stížnost tedy postrádá ústavněprávní dimenzi). Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

6. Stěžovatelova argumentace se do značné míry míjí s podstatou napadených rozhodnutí. Obecné soudy totiž nerozhodovaly o vině stěžovatele, ale pouze o zničení věci, která ohrožuje bezpečnost lidí (a obsahuje psychotropní látku). Rostlinná hmota, na kterou se napadená rozhodnutí vztahují, byla součástí většího množství odňatého stěžovateli při domovní prohlídce, jež byla oddělena k provedení expertízy ke zjištění obsahu THC. Při ukládání trestu propadnutí věci (zbývající části rostlin odňatých stěžovateli) okresní soud tento vzorek opomenul, a proto bylo namístě rozhodnout o jeho zničení (viz bod 6 napadeného usnesení krajského soudu). Při takovém "dodatečném" rozhodování již soudy vycházely z údajů o obsahu THC zjištěných právě při oné expertíze v rámci trestního řízení, znovu jej nezjišťovaly. Ústavní stížnost proti rozhodnutím trestních soudů o vině stěžovatele Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 14. června 2016 sp. zn. IV. ÚS 1153/19; krom toho v tomto řízení stěžovatel pochybení orgánů činných v trestním řízení při zjišťování obsahu THC v odňatých rostlinách nenamítal.

7. Ústavní soud má stejně jako v usnesení ze dne 5. října 2017 sp. zn. III. ÚS 3354/16 (které se týkalo ochranného opatření zabrání věci v jiném trestním řízení) za to, že metoda při zjišťování obsahu THC v rostlinách konopí není pro výsledek řízení před obecnými soudy určující - respektive stěžovatel netvrdí, jak by jej měla přímo ovlivnit (viz přiměřeně bod 27 citovaného usnesení). Postačí proto jen odkázat právě na citované usnesení (bod 28).

8. K námitkám ohledně notifikace zákona o návykových látkách (respektive jeho konkrétních ustanovení) jako technického předpisu se Ústavní soud podrobně vyjádřil v bodech 29 - 35 výše citovaného usnesení sp. zn. III. ÚS 3354/16, jehož obsah je stěžovateli znám, a tudíž na ně lze pro stručnost odkázat.

9. Stěžovatel s těmito rozhodnutími sice nesouhlasí, nicméně pomíjí, že proti usnesením Ústavního soudu není přípustný opravný prostředek (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud neshledal důvod se od dříve vyslovených závěrů odchýlit.

10. Ústavní soud tedy neshledal namítané porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní soud vede řízení o stěžovatelově ústavní stížnosti proti výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů. Podle rozvrhu práce věc připadla I. senátu ve složení Jaromír Jirsa, Tomáš Langášek (soudce zpravodaj) a Jan Wintr. V průběhu řízení stěžovatel podal návrh na vyloučení soudce Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování jeho ústavní stížnosti, což odůvodnil tím, že tento soudce rozhodoval o jeho předchozích ústavních stížnostech.

2. Soudce Jaromír Jirsa ve vyjádření k návrhu na jeho vyloučení uvedl, že stěžovatele ani jeho zástupce nezná a nemá k věci žádný vztah, a že předchozí rozhodovací činnost nemůže být důvodem pro jeho vyloučení.

3. O návrhu na vyloučení soudců I. senátu Ústavního soudu rozhoduje podle § 9 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2024 (č. Org. 01/24) IV. senát Ústavního soudu.

4. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je soudce vyloučen, lze-li se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce nutno posuzovat ze subjektivního i z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

5. Návrh na vyloučení předložený stěžovatelem je založen na jeho nesouhlasu s podílem soudce Jaromíra Jirsy na rozhodování o jeho předchozích ústavních stížnostech, tj. na poměru soudce k věci. Ústavní soud připomíná, že poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah k výsledku jednání před Ústavním soudem, tj. konkrétní projednávané věci a nelze jej interpretovat takovým způsobem, že procesní postup, s nímž stěžovatel nesouhlasí, či účast na projednání a rozhodování o jeho předchozích ústavních stížnostech, je důvodem k vyloučení soudce z projednání a rozhodování o jiné ústavní stížnosti stěžovatele. Z takového předpokladu Ústavní soud vychází ve své ustálené judikatuře [srov. např. usnesení ze dne 15. 11. 2017 sp. zn. sp. zn. III. ÚS 2267/17, ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 42/17, ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. III. ÚS 3018/20, ze dne 22. 4. 2021 sp. zn. I. ÚS 3/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Podmínka možné pochybnosti o nepodjatosti soudce Jaromíra Jirsy proto není ve stěžovatelově věci splněna.

6. Protože IV. senát Ústavního soudu neshledal v posuzované věci splnění podmínky uvedené v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodl, že soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2573/24.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2024

Josef Fiala v. r. předseda senátu