I. ÚS 2600/24

Odůvodnění

1. Z ústavní stížnosti, přiložených dokumentů a vyžádaných spisů vyplývá, že tento případ se odvíjí od tragické dopravní nehody, při níž zemřeli syn a partner stěžovatelky a ona sama prodělala těžké ublížení na zdraví. K nehodě došlo zjednodušeně řečeno tak, že u nákladního vozidla se zapřaženým návěsem došlo k defektu levé přední pneumatiky, v důsledku čehož se vozidlo stalo neovladatelným a náhle vybočilo do protisměru, kde se střetlo s osobním vozidlem, v němž se nacházela stěžovatelka a členové její rodiny.

2. Napadeným usnesením policejní orgán podezření ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti a těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit řidič nákladního vozidla, odložil podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Policejní orgán konstatoval, že řidič nákladního vozidla nezanedbal žádnou povinnost řidiče jízdní soupravy (s výjimkou neplatné STK na návěsu, což ovšem nemělo na vznik a průběh nehody žádný vliv). Dopravní nehoda měla objektivní příčinu, nepředvídatelný a na vůli řidiče nezávislý defekt pneumatiky tahače. Okresní státní zastupitelství v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní státní zastupitelství") stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu zamítlo. Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "krajské státní zastupitelství") pak odložilo stěžovatelčin podnět k výkonu dohledu jako nedůvodný. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace řízení a napadených rozhodnutí účelná, účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

3. V návětí označená rozhodnutí stěžovatelka napadla ústavní stížností s tvrzením, že neprovedením účinného vyšetřování byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že řidič nákladního vozidla před jízdou řádně nezkontroloval technický stav tahače a že nedodržoval zákonnou pracovní dobu včetně předepsaných přestávek. Napadená rozhodnutí označila za svévolná. Uvedla, že orgány činné v trestním řízení nesplnily náležitou péči při vyšetřování, a vyslovila podezření z manipulace s výsledky objasnění skutku ve prospěch řidiče nákladního vozu. Zopakovala svou námitku, podle níž by se řidič vůbec nenacházel na daném místě, kdyby dodržoval právní předpisy, a její blízcí by tak nezemřeli. Dále upozornila, že nezjištění propadlé STK ze strany řidiče nákladního vozu dokládá, že žádnou kontrolu vozidla před jízdou neprováděl. To je podle stěžovatelky hrubým porušením zákonné povinnosti, která měla vliv na vznik dopravní nehody. Svědeckou výpověď další osoby označila za nevěrohodnou a účelovou. Konečně stěžovatelka namítla, že znalecký posudek byl nedostatečný. Znalec neprovedl žádné laboratorní zkoušky ani rozbory, což bylo podle ní nutné ke zjištění skutečného stavu pneumatiky.

4. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení k ústavní stížnosti. Okresní státní zastupitelství uvedlo, že byl zjištěn skutkový stav, o němž nebyly důvodné pochybnosti. Odkázalo zejména na znalecký posudek, z něhož má plynout, že řidič nákladního automobilu nemohl pouhou optickou prohlídkou odhalit problém s pneumatikou a že v nastalé situaci nemohl střetu vozidel zabránit. Krajské státní zastupitelství odkázalo na vyrozumění o vyřízení podnětu s tím, že stěžovatelka opakuje obdobné námitky. Ústavní soud zaslal vyjádření stěžovatelce na vědomí. Policejní orgán se nevyjádřil.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud předesílá, že si je vědom, že dopravní nehoda tragicky poznamenala život stěžovatelky. Jeho role soudního orgánu ochrany ústavnosti je však limitována na přezkum napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv.

7. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší z podnětu poškozených přezkoumávat samotné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o opodstatněnost a důvodnost zahájení či nezahájení trestního stíhání. V tomto ohledu pouze zkoumá, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování. Požadavek účinného vyšetřování v některých případech, zvlášť v kontextu tvrzeného porušení práva na život, dopadá také na vyšetřování dopravních nehod (usnesení Ústavního soudu ze dne 11. května 2021 sp. zn. III. ÚS 2244/20 nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 31. července 2012, Prynda proti Ukrajině, stížnost č. 10904/05). Lze shrnout, že dojde-li k úmrtí osoby a nelze vyloučit možnost cizího zavinění, byť i ve formě nedbalosti, musí orgány činné v trestním řízení provést účinné vyšetřování daného úmrtí. Povinnost účinného vyšetřování však představuje procesní povinnost náležité péče a nezaručuje konkrétní výsledek. Účinné vyšetřování musí splňovat následující požadavky: musí být a) nezávislé a nestranné, b) důkladné a dostatečné, c) rychlé, d) podrobené veřejné kontrole a e) zahájené z vlastní iniciativy orgánů činných v trestním řízení (např. usnesení ze dne 29. října 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13).

8. S ohledem na výše popsaný skutkový stav nemá Ústavní soud pochyb, že v posuzovaném případě měly státní orgány povinnost provést účinné vyšetřování. Zbývá přezkoumat, zda provedené vyšetřování splňovalo uvedené požadavky. Ze stížnostních námitek lze dovodit, že stěžovatelka rozporovala důkladnost a dostatečnost vyšetřování, jakož i jeho nezávislost a nestrannost.

9. V rovině důkladnosti a dostatečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že orgány činné v trestním řízení provedly dostatečně rozsáhlé a detailní dokazování, z něhož vyvodily závěr, že se jednalo o objektivní příčinu dopravní nehody. Policejní orgán zejména vyslechl řadu osob, včetně svědků a účastníků nehody, řidiče nákladního vozu, majitele autodopravy, pro kterou řidič pracoval, provedl šetření k původu a nájezdu pneumatik tahače a opatřil si znalecký posudek ke zjištění technické stavu tahače se zaměřením na defekt levého předního kola. V konkrétní rovině stěžovatelka upozorňovala na následující nedostatky vyšetřování: tvrdila, že řidič nákladního vozidla před jízdou řádně nezkontroloval technický stav tahače a že nedodržoval zákonnou pracovní dobu včetně předepsaných přestávek, a namítla, že znalecký posudek byl nedostatečný. Stěžovatelka však pouze opakuje námitky, s nimiž se dostatečným a přesvědčivým způsobem již vypořádaly orgány činné v trestním řízení (zejména body 4-8 napadeného usnesení okresního státního zastupitelství a usnesení krajského státního zastupitelství). Ústavní soud neshledává jejich závěry za vybočující z ústavních mantinelů z hlediska logičnosti a přesvědčivosti ani z hlediska důkazního. To platí i o znaleckém posudku, jehož správnost stěžovatelka zpochybňuje. Lze též dodat, že mohla sama opatřit další znalecký posudek a navrhnout jej provést jako důkaz (obdobně citované usnesení sp. zn. I. ÚS 2886/13, bod 23).

10. Ústavní soud neshledal protiústavní nedostatky ani co do nezávislosti a nestrannosti vyšetřování. Stěžovatelka v tomto ohledu pouze zcela obecně uvedla, že napadená rozhodnutí jsou excesem a projevem svévole a libovůle orgánu činných v trestním řízení a že tyto orgány manipulovaly s výsledky objasnění skutku ve prospěch řidiče nákladního vozu. Míře obecnosti námitek nutně odpovídá míra obecnosti jejich vypořádání ze strany Ústavního soudu. V tomto ohledu Ústavní soud neshledal vady poukazující na nedostatek nezávislosti či nestrannosti vyšetřování. Stěžovatelka neuvádí konkrétní tvrzení zpochybňující jeho nezávislost a nestrannost, která by dostatečným způsobem již nevyvrátily orgány činné v trestním řízení. Zdá se tedy, že její výhrady směřují spíše proti výsledku vyšetřování. Ačkoliv má Ústavní soud pochopení pro úsilí stěžovatelky o vyšetření tragické nehody, při níž ztratila své blízké, připomíná, že právo na účinné vyšetřování konkrétní výsledek nezaručuje.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu