Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Humplíka, zastoupeného advokátem Mgr. Zdeňkem Machem, sídlem Dr. Skaláka 10, Přerov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. března 2022 č. j. 40 Co 107/2022-97 a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 9. února 2022 č. j. 32 EXE 2176/2021-34, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, a Antonína Charváta, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel (povinný) navrhl zastavení exekuce. Okresní soud tento návrh zamítl (napadené usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 2. 2022 č. j. 32 EXE 2176/2021-34). Stěžovatel se odvolal a Krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu (napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2022 č. j. 40 Co 107/2022-97). Stěžovatel podal proti rozhodnutí krajského soudu dovolání. Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2025 č. j. 20 Cdo 1091/2025-310). Rozhodnutí okresního a krajského soudu napadá stěžovatel ústavní stížností.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že postupem soudů došlo k porušení jeho práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3. Ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Stěžovatel ve svém dovolání vymezil otázku, o které podle něj dovolací soud rozhoduje rozdílně. V této otázce spatřoval přípustnost dovolání (dle § 237 občanského soudního řádu). Tuto otázku však krajský soud neřešil, a jeho rozhodnutí na ní tedy nespočívalo. Navíc tuto námitku stěžovatel vznesl nově až v dovolacím řízení, takže k ní Nejvyšší soud nemohl přihlížet.
5. Vymezit, v čem stěžovatel spatřuje přípustnost dovolání, je nutnou podmínkou jeho přípustnosti (srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16). Rozhodnutí Nejvyššího soudu ovšem stěžovatel svou ústavní stížností nenapadá. Ústavní soud se dále zabýval ústavní stížností v rozsahu, ve kterém napadá rozhodnutí krajského a okresního soudu. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V citovaném stanovisku pléna Ústavní soud uvedl: "Požadavek vyčerpat procesní prostředek tedy není splněn již tím, že řízení o něm bylo zahájeno, ale zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, což u dovolání v první řadě předpokládá, aby obsahovalo řádnou argumentaci o své přípustnosti." Stěžovatel procesní prostředek (dovolání) nevyčerpal, protože řádně nevymezil přípustnost dovolání. Ústavní stížnost je tedy nepřípustná, protože napadá rozhodnutí obecných soudů, proti kterým stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k obraně jeho práva poskytuje.
6. Na tomto závěru nic nemění ani rozsáhlá argumentace stěžovatele (nikoli prostřednictvím právního zástupce) v doplnění ústavní stížnosti, doručeném 27. února 2026. Nepřípadný je také podnět stěžovatele, aby Ústavní soud sám formuloval relevantní dovolací otázku pro Nejvyšší soud. Takovou kompetenci Ústavní soud nemá a takový návrh stěžovatele, byl-li by vskutku formálně vznesen, by musel být pro nepříslušnost Ústavního soudu odmítnut.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2026
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj