Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti L. V., bez právního zastoupení, proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a proti jiným zásahům orgánů veřejné moci, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka v podání označeném jako ústavní stížnost (a v jeho četných doplněních) brojí proti tvrzenému porušování svých základních práv, práv svých synů a práv mnoha dalších osob se zdravotním postižením. Z podání není zřejmé, čeho se stěžovatelka návrhem domáhá, uvádí však, že ze strany řady orgánů veřejné moci dochází k mučení osob se zdravotním postižením a k teroru. Namítá přitom různá pochybení ze strany Veřejného ochránce práv, Nejvyššího státního zastupitelství, České advokátní komory nebo České pošty.
2. Ačkoli byla stěžovatelka v souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem již při podání ústavní stížnosti) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání, opět zvolila nekvalifikovaný postup, kterým pomíjí náležitosti ústavní stížnosti předepsané zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických předchozích případech (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 50/23, II. ÚS 120/23, III. ÚS 1719/23, I. ÚS 1877/23).
4. Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku stále stejného poučení o povinném zastoupení advokátem neefektivním a formalistickým, odmítl soudce zpravodaj návrh za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2024
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj