Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti S. D., zastoupeného JUDr. Adamem Zítkem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. července 2023 č. j. 10 Co 720/2024-207, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a M. N., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovateli byla způsobena škoda na vozidle při dopravní nehodě, kterou zavinil vedlejší účastník. Stěžovatel si vozidlo nechal opravit v autoservisu, za což zaplatil částku 50 483 Kč. Následně se domáhal náhrady ceny opravy po pojišťovně vedlejšího účastníka, která odpovědnost uznala, avšak zaplatila stěžovateli pouze částku ve výši 30 460 Kč. Dospěla totiž k závěru, že páté dveře poškozeného vozidla, které byly součástí oprav v servisu, byly již před nehodou znehodnoceny z důvodu koroze, neměly žádnou hodnotu a musely by být při nejbližší příležitosti beztak vyměněny.
2. Stěžovatel se následně žalobou proti vedlejšímu účastníkovi domáhal zaplacení částky 20 023 Kč s příslušenstvím, a to právě za opravu pátých dveří vozidla. Okresní soud v Tachově nejprve žalobě vyhověl. Krajský soud v Plzni však poté k odvolání vedlejšího účastníka změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl. Považoval ve shodě s okresním soudem za nesporné, že dveře trpěly korozí. Na rozdíl od něj však dospěl k závěru, že vedlejší účastník opravu této části vozidla není povinen hradit. Dveře byly totiž postiženy korozí v takové míře, která vylučovala jejich opravu, a proto neměly žádnou hodnotu, kterou by měl vedlejší účastník nahradit stěžovateli. Podle krajského soudu k poškození dveří nedošlo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, neboť tento díl byl již před nehodou prokazatelně poškozen a určen k výměně.
3. Stěžovatel podává ústavní stížnost proti rozsudku krajského soudu. Tvrdí, že porušil jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vlastnické právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Ústavněprávní rozměr celé věci spatřuje stěžovatel v závěru krajského soudu, že poškozený majetek, který trpěl před škodní událostí opotřebením, nepodléhá náhradě škody a že náhradě škody nepodléhá takový díl poškozeného vozidla, který nelze opravit. Nebylo prokázáno, že by páté dveře byly bez ekonomické hodnoty. Stěžovatel tvrdí, že závěry krajského soudu jsou v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07, I. ÚS 1902/13 a II. ÚS 795/16. Z nich podle stěžovatele plyne, že uhrazení celé ceny opravy by mělo být pravidlem.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Předmětem sporu ve zde posuzované věci je částka ve výši 20 023 Kč, kterou lze označit za bagatelní [§ 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Podle ustálené praxe Ústavního soudu platí, že pokud je žalované plnění bagatelní, zakládá to bez dalšího důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji naopak v ústavní rovině významnou činí (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20 nebo III. ÚS 3725/13).
6. Stěžovatel však ani nevymezil, proč by navzdory bagatelní výši žalované částky měl postup krajského soudu vyvolávat intenzivní (a ústavněprávně relevantní) újmu na jeho základních právech. Ústavní stížnost naopak představuje pouhý nesouhlas se závěry krajského soudu ohledně toho, zda dílčí část oprav, provedených na vozidle, byl povinen hradit stěžovatel, anebo vedlejší účastník. Taková polemika však nepředstavuje porušení základních práv stěžovatele. Závěry krajského soudu (vyjádřené zejména v bodech 14 a 15 napadeného rozsudku) jsou logické, přezkoumatelné a souladné se stěžovatelem citovanou judikaturou Ústavního soudu, která ostatně vychází zejména z předpokladu, že každý případ je nutné posuzovat individuálně. Pokud krajský soud dospěl k závěru, že dveře by bylo potřeba opravit i bez poškození způsobeného dopravního nehodou, pak případ posuzoval dle konkrétních individuálních okolností a není nic protiústavního na závěru, že tyto náklady (resp. náhradu škody) neponese vedlejší účastník, ale stěžovatel, jelikož ten by nebýt dopravní nehody byl beztak povinen k výměně dveří přistoupit. V projednávaném případě tak Ústavní soud nenalezl nic, co by odůvodňovalo jeho zcela výjimečný zásah v bagatelních věcech.
7. Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2025 Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu