Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky N. Z., zastoupené Mgr. Janem Špitzem, advokátem, sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, Čáslav, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 65/2025-472 ze dne 23. června 2025, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) J. Z., t. č. Věznice Světlá nad Sázavou, 2) nezletilého R. Z., 3) M. Š., a 4) R. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Opatrovníkem nezletilého R. Z., se pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti vedené před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 2724/25 jmenuje město K.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (pěstounka nezletilého vedlejšího účastníka) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") č. j. 0 P 54/2022-215 ze dne 31. 5. 2023 byl nezletilý s účinností od 1. 5. 2022 svěřen do pěstounské péče stěžovatelky, jelikož jeho matka [vedlejší účastnice 1)] a tehdejší matrikový otec [vedlejší účastník 4)] byli odsouzeni pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a dne 1. 5. 2022 nastoupili do výkonu trestu odnětí svobody.
3. K návrhu vedlejší účastnice 3) [matky vedlejšího účastníka 4)] byl rozsudkem okresního soudu č. j. 0 P 54/2022-266 ze dne 31. 8. 2023 upraven styk vedlejší účastnice 3) s nezletilým každé pondělí a středu od 12 do 18 hodin a každý lichý měsíc v den, kdy budou vedlejšímu účastníkovi 4) povoleny návštěvy. Rozsudek reflektoval souhlas všech účastníků s takto nastaveným stykem.
4. K návrhu vedlejší účastnice 1) na popření otcovství bylo rozsudkem okresního soudu č. j. 7 Nc 4001/2023-130 ze dne 21. 2. 2024, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. 32 Co 78/2024-172 ze dne 11. 6. 2024, určeno, že vedlejší účastník 4) není otcem nezletilého.
5. Dne 14. 8. 2024 podala vedlejší účastnice 3) návrh na úpravu styku s nezletilým s odůvodněním, že po vydání rozsudku o popření otcovství jí stěžovatelka ve styku s ním brání. Vedlejší účastnice 3) tvrdila, že ke dni právní moci rozsudku o popření otcovství sice pozbyla roli biologické babičky, nicméně nezletilý k ní má citový vztah. Navrhovala styk v každém kalendářním týdnu ve středu od 13 do 18 a v každém třetím kalendářním týdnu od soboty od 9 hodin do neděle do 18 hodin. Dne 13. 9. 2024 podal vedlejší účastník 4) návrh na úpravu styku s nezletilým tak, že se s ním bude stýkat v každém kalendářním týdnu v pondělí od 13 do 18 hodin a v každém prvním víkendu v měsíci od soboty od 9 hodin do neděle do 18 hodin. Usnesením při jednání dne 4. 12. 2024 byla obě řízení o úpravu styku spojena ke společnému projednání. Stěžovatelka, matka nezletilého i opatrovník navrhovali návrhy na úpravu styku zamítnout.
6. Rozsudkem okresního soudu č. j. 0 P 54/2022-387 ze dne 8. 1. 2025 byly návrhy na styk vedlejších účastníků 3) a 4) zamítnuty a rozsudek ze dne 31. 8. 2025 o úpravě styku vedlejší účastnice 3) s nezletilým byl zrušen. Okresní soud zdůraznil, že zásadním hlediskem pro rozhodování o styku podle § 927 občanského zákoníku není citový vztah navrhovatelů k nezletilému, ale naopak citový vztah nezletilého k těmto osobám. Stejně tak újma, která by vznikla neupravením styku, je újmou na straně dítěte, nikoliv osoby, která usiluje o styk. Okresní soud dospěl k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilého je styk neupravovat, neboť nebylo prokázáno, že vedlejší účastníci 3) a 4) mají s nezletilým navázáno takové pouto, které by pro něj v případě jeho zpřetrhání znamenalo újmu. Okresní soud poukázal na skutečnost, že nezletilý se stýká se svým biologickým otcem a jeho rodinou, a je proto v nejlepším zájmu nezletilého utužovat tyto vztahy a nezatěžovat ho vztahy s dalšími osobami, které se navíc v jeho životě objevily pouze na přechodnou dobu.
7. Napadeným rozsudkem změnil krajský soud rozsudek okresního soudu tak, že upravil styk vedlejších účastníků 3) a 4) s nezletilým vždy v pořadí třetí sobotu v každém kalendářním měsíci od 9 hodin do neděle do 18 hodin. Krajský soud neshledal žádný důvod, pro který by nezletilému nemělo být dopřáno stýkat se s vedlejšími účastníky 3) a 4). Ani popření otcovství není podle krajského soudu samo o sobě způsobilým důvodem ke zpřetrhání již vybudovaných pozitivních vazeb. Krajský soud dospěl k závěru, že vztah nezletilého k vedlejším účastníkům 3) a 4) má smysl rozvíjet, neboť otcovství k nezletilému není určeno a osobní poměry jeho matky jsou z důvodu výkonu trestu odnětí svobody značně neutěšené.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že nezletilý nemá k vedlejším účastníkům 3) a 4) vytvořeno citové pouto, neptá se po nich, proto mu absence styku s nimi nemůže být na újmu. Zdůrazňuje, že nezletilý navázal silné citové pouto se svým biologickým otcem a jeho rodinou. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že z napadeného rozsudku není patrné, na základě jakých skutečností vzal krajský soud za prokázané, že by nedostatek styku nezletilého s vedlejšími účastníky 3) a 4) pro něj představovalo újmu. Upozorňuje, že matka nezletilého neměla možnost reagovat na videozáznam, na základě něhož dospěl krajský soud k závěru o citovém poutu nezletilého k vedlejším účastníkům 3) a 4). Dále namítá, že rozsah stanoveného styku je nepřiměřený, neboť nezletilý dosud u nikoho jiného nepřespal, v období pravidelného styku pobýval s vedlejší účastnicí 3) pár hodin v rámci jednoho dne a po vydání rozsudku o popření otcovství vedlejší účastnice 3) možnost styku s nezletilým v místě bydliště stěžovatelky nevyužila. Stěžovatelka též odkazuje na vyjádření opatrovníka v řízení před obecnými soudy, který navrhoval návrhy vedlejších účastníků 3) a 4) zamítnout.
9. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a dále ve spojení s § 892 odst. 3 a § 943 občanského zákoníku, nemůže-li dítě (z důvodu střetu zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, jmenuje soud dítěti opatrovníka, který ho bude v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat.
10. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilý postavení vedlejšího účastníka. Protože by mohlo dojít ke střetu zájmů stěžovatelky a nezletilého vedlejšího účastníka, ustanovil Ústavní soud nezletilému kolizního opatrovníka. Vybral jej s ohledem na jeho obeznámenost s napadeným rozhodnutím a předcházejícím řízením před obecnými soudy, jakož i s ohledem na jeho znalost rodinné situace.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu