I. ÚS 2750/24

Odůvodnění

Vymezení věci

1. Stěžovatel navrhuje zrušit usnesení Nejvyššího správního soudu (NSS), kterým odmítl jeho kasační stížnost jako vadnou. Není sporné, že kasační stížnost byla vadná (byla blanketní). Sporné je, zda měl být stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě 1 měsíc podle § 106 odst. 3 soudního řádu správního (s. ř. s.), resp. zda mu měla svědčit lhůta k doplnění podání podle tohoto ustanovení. NSS uvedl, že se na stěžovatelův případ použije speciální procesní režim podle § 2 odst. 8 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění od 1. 1. 2024. Podle tohoto ustanovení se nepřihlíží k odstranění vad námitek, odvolání a rozkladu podaných po lhůtě stanovené pro jejich podání právním předpisem, podle kterého se podávají. To platí i pro žaloby proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle věty první i pro opravné prostředky proti rozhodnutím o těchto žalobách. Správní orgán a soud k odstranění nedostatků podání nevyzývá.

2. Pro stěžovatelův případ je významné přechodné ustanovení zákona, který tento speciální procesní režim do liniového zákona zavedl. Podle čl. II bodu 2 zákona č. 465/2023 Sb.: "Řízení a jiné postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona."

3. NSS v napadeném rozhodnutí toto ustanovení vyložil s odkazem na závěr usnesení NSS č. j. 8 As 96/2024-96, podle kterého se § 2 odst. 8 liniového zákona ve znění od 1. 1. 2024 použije na řízení o kasační stížnosti v případě, kdy stěžovatel podá kasační stížnost po 1. 1. 2024. Rozsudek krajského soudu ze dne 19. 6. 2024 byl stěžovateli doručen 28. 6. 2024 a stěžovatel podal blanketní kasační stížnost dva dny před uplynutím dvoutýdenní lhůty, tj. 10. 7. 2024. NSS proto rozhodl, že kasační stížnost nesplňuje náležitosti podle § 106 odst. 1 s. ř. s., v souladu s § 2 odst. 8 k odstranění vad nevyzval a kasační stížnost odmítl podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s.

4. Stěžovatel má za to, že tím NSS porušil jeho základní právo na spravedlivý proces a právo na legitimní očekávání. Přechodné ustanovení lze podle stěžovatele vykládat tak, že určujícím okamžikem pro aplikaci novelizovaného § 2 odst. 8 liniového zákona je okamžik zahájení prvého z řízení, na které se vztahuje liniový zákon. Protože prvostupňové správní rozhodnutí v jeho věci vydal stavební úřad už v září 2023, je zřejmé, že celé řízení mělo být podle stěžovatele dokončeno podle staré právní úpravy.

Posouzení Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Výklad předpisů v oblasti veřejné správy je primárně věcí správních soudů, sjednocování výkladů pak konkrétně Nejvyššího správního soudu.

7. Ústavní soud v posuzované věci neshledal, že by výklad, který zvolil NSS, porušoval základní právo stěžovatele. Odůvodnění interpretace je srozumitelné a nevykazuje znaky protiústavnosti. Výklad, který ostatně NSS zaujal již v usnesení 8 As 96/2024-96, na nějž napadené usnesení navazuje, je jeden z možných výkladů, který neodporuje znění ani účelu zákona a především ani požadavkům plynoucím z ústavního pořádku. To ostatně potvrzuje i fakt, že proti citovanému usnesení Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 2416/24 ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, přestože tamější stěžovatel použil podobné argumenty jako stěžovatel v nynější ústavní stížnosti.

8. Ačkoliv jsou obecné soudy v případě dvou srovnatelných výkladů práva povinny podle čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod zvolit takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v posuzované věci není žádné základní právo stěžovatele zasaženo. Právo na přístup k soudu jakožto součást základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny bylo ve stěžovatelově případě naplněno - stěžovatel mohl podat řádnou kasační stížnost ve dvoutýdenní lhůtě. Základní právo na doplnění kasační stížnosti po lhůtě stanovené k jejímu podání z ústavního pořádku nevyplývá.

9. Nelze ani hovořit o nepřípustných účincích retroaktivity, resp. porušení legitimního očekávání, jak namítá stěžovatel. Individualizované základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, v tomto případě práva na přezkum NSS, se ve stěžovatelově případě zhmotnilo (zkonkretizovalo) až po rozhodnutí (doručení rozhodnutí) krajského soudu v červnu 2024. K nabytí individualizovaného práva stěžovatele na podání kasační stížnosti tak došlo více jak půl roku po účinnosti nové právní úpravy, s níž měl být obeznámen. Žádná právní úprava tedy nezasáhla do už nabytého práva se za stanovených podmínek domáhat svého práva před soudem.

10. Co se týče návrhu stěžovatele na zrušení § 2 odst. 8 liniového zákona v části "i pro opravné prostředky proti rozhodnutím o těchto žalobách", v ústavní stížnosti schází jakékoliv argumenty zdůvodňující požadovaný derogační zásah Ústavního soudu. Ústavní soud každopádně odkazuje na již zmiňované usnesení sp. zn. IV. ÚS 2416/24, kde mimo jiné také shrnuje svou rozhodovací praxi, která se ústavnosti zvláštních procesních režimů podle liniového zákona věnovala, a vysvětluje, proč i toto konkrétní ustanovení z hlediska ústavnosti obstojí (viz zejména bod 15).

11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost i s ní spojený návrh na zrušení zákona podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2025

Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu