Usnesení ze dne 3. 6. 2026
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra v řízení o ústavní stížnosti a) M. B. a b) Ing. J. H., obou zastoupených Mgr. Janem Hálkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3782/2023 ze dne 14. 5. 2024, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 24 Co 975/2023 ze dne 25. 9. 2023 a usnesení JUDr. M. U., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9 č. j. 098 EX 00529/16-346 ze dne 2. 8. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a JUDr. M. U., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9 jako účastníků řízení a 1) BULANA, společnosti s ručeným omezeným (spol. s r.o.) se sídlem [adresa] Nový Jičín, 2) AGRO 2000 s.r.o. se sídlem [adresa] jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Právní předchůdce stěžovatelů Ing. L. H. (povinný, původní stěžovatel) se bránil proti příklepu soudního exekutora, kterým byly vydraženy nemovité věci (přesněji spoluvlastnický podíl id. 1/6, resp. 1/12 na těchto nemovitostech) v rámci exekuční věci první vedlejší účastnice (oprávněné). Jejich novou vlastnicí má být druhá vedlejší účastnice, která v dražbě uspěla s nejvyšším podáním 178 000 Kč. Povinný ústavní stížností dne 21. 10. 2024 napadl rozhodnutí soudního exekutora, Krajského soudu v Českých Budějovicích i Nejvyššího soudu s tvrzením o porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Po smrti původního stěžovatele Ústavní soud nejprve usnesením ze dne 5. 2. 2025 řízení o ústavní stížnosti přerušil. Po určení jeho právních nástupců Ústavní soud usnesením ze dne 2. 4. 2026 rozhodl o pokračování v řízení s nynějšími stěžovateli jako jeho procesními nástupci (jeho dědici).
2. Napadené usnesení o příklepu soudního exekutora krajský soud k odvolání původního stěžovatele potvrdil podle § 219 o. s. ř. rovněž napadeným usnesením. Za podstatnou označil odvolací námitku, že exekutor dražil, ačkoliv v té době nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu povinného na odklad exekuce. Rozhodoval podle § 54 odst. 2 písm. b) a odst. 3 exekučního řádu, podle nichž exekutor neprovede exekuci do rozhodnutí o návrhu na odklad, ledaže jde o návrh svévolný či zřejmě neúspěšný nebo uplatnil-li účastník okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto. Vyšel z toho, že ačkoliv po vydání usnesení o příklepu již nelze výkon rozhodnutí zastavit, soudy se musejí zabývat tím, zda v době dražby neexistovaly důvody pro zastavení exekuce, o nichž měl exekutor nebo soud vědět bez ohledu na podání návrhu; samotné podání návrhu vede k odročení dražby jen tehdy, je-li pravděpodobné, že mu bude vyhověno. Krajský soud proto přezkoumal dříve podaný návrh na zastavení exekuce, jímž povinný namítal nevykonatelnost a věcnou nesprávnost exekučního titulu pro promlčení a nedostatek aktivní legitimace. Tyto námitky však byly vypořádány již v usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 10 EXE 4047/2016-292 ze dne 17. 12. 2019 a v potvrzujícím usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 24 Co 1138/2020-464 ze dne 5. 10. 2021. Exekutor proto podle krajského soudu správně dovodil, že důvody dosud nerozhodnutého návrhu na zastavení exekuce k jejímu zastavení vést nemohly, takže nařízení a provedení dražby nebylo v rozporu se zákonem.
3. Dovolání původního stěžovatele odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením jako nepřípustné. Připomněl, že v exekučním řízení obecně nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, s výjimkou zcela výjimečných případů dovozených judikaturou Nejvyššího či Ústavního soudu. Exekuci lze zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, pokud by vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu se samotnými principy demokratického státu. Oprávněná je v exekučním řízení povinna prokázat, že na ni byla vedle exekučního titulu v podobě směnečného platebního rozkazu převedena indosamentem (s úředně ověřeným podpisem) i samotná směnka. Soudy nižších stupňů se postoupením práv ze směnky zabývaly a uzavřely, že přechod práv byl prokázán, byť na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Podle Nejvyššího soudu jde proto o pravomocně vyřešenou otázku. Překážka věci rozhodnuté přitom nastává i tehdy, posoudil-li soud skutek v původním řízení po právní stránce nesprávně nebo neúplně. Nejvyšší soud si také vyžádal originál směnky od první vedlejší účastnice, o čemž byl původní stěžovatel informován.
4. Původní stěžovatel v ústavní stížnosti (včetně doplnění ze dne 18. 11. 2024) formuloval tři okruhy námitek. Zaprvé upozorňoval, že v exekučním řízení nebyl prokázán převod samotné směnky. Nejvyšší soud si sice směnku vyžádal, ale učinil úřední záznam o tom, že na ní schází rubopis. Původní stěžovatel zpochybňoval i originalitu této směnky, neboť dříve oprávněná tvrdila, že směnku nemá a že byla nejspíš skartována. Zdůraznil, že současnému exekučnímu řízení předcházelo exekuční řízení vedené pod sp. zn. 10 EXE 3513/2015, pravomocně zastavené proto, že oprávněná (první vedlejší účastnice) neprokázala přechod pohledávky z dřívější oprávněné (společnosti Slovnaft Moravia, spol. s r. o., dnes MOL Česká republika s. r. o.). Zadruhé byl původní stěžovatel přesvědčen, že spoluvlastnický podíl k pozemku v katastrálním území [k.ú.] neměl být exekučně postižen, neboť k uspokojení pohledávky postačovala hodnota ostatních spoluvlastnických podílů. Exekutor vymohl více než 5,6 milionu korun, z nichž měl původnímu stěžovateli vrátit přes 1,1 milionu korun. Zatřetí původní stěžovatel namítl, že mu napadené usnesení Nejvyššího soudu nebylo vůbec doručeno.
5. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
6. Před vlastním posouzením stížnostních námitek Ústavní soud zdůrazňuje, v jaký moment exekučního řízení byla napadená rozhodnutí vydána, což vymezuje mantinely přezkumu i Ústavnímu soudu. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudního exekutora o příklepu vydražených nemovitých věcí a soudním rozhodnutím na toto rozhodnutí navazujícím. Ústavní soud si pro účely posouzení ústavní stížnosti ze soudního spisu vyžádal usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 10 EXE 4047/2016-292 ze dne 17. 12. 2019 a potvrzující usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 24 Co 1138/2020-464 ze dne 5. 10. 2021. Vyžádaná rozhodnutí jsou důležitá pro posouzení prvního okruhu stížnostních námitek, jimiž povinný zpochybnil převod vymáhané pohledávky ze směnky a aktivní legitimaci první vedlejší účastnice jakožto oprávněné. Právě jejich závěry totiž byly pro obecné soudy v nynější věci klíčové: podle obecných soudů nic nebránilo potvrzení příklepu v dražbě, i když se původní stěžovatel před nařízením dražby domáhal odkladu exekuce. Důvody, o které původní stěžovatel opřel svůj návrh a odvolání proti rozhodnutí, jímž návrhu nebylo vyhověno, totiž podle obecných soudů byly v exekučním řízení již vyřešeny ve vyžádaných rozhodnutích. Tudíž obecné soudy v nyní napadených rozhodnutích nepovažovaly námitky původního stěžovatele ze překážky nařízení a konání dražby, jejíž výsledek stěžovatel v nyní řešeném řízení zpochybnil. Ústavní soud se s obecnými soudy po seznámení se s vyžádanými rozhodnutím shoduje.
7. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením z prosince 2019 zamítl návrh původního stěžovatele na zastavení exekucí vedených soudním exekutorem pod sp. zn. 98 EX 529/16 (exekuce, v níž proběhla dražba) a sp. zn. 98 EX 1187/15. Povinný namítal mimo jiné nedostatek aktivní legitimace oprávněné a překážku věci rozhodnuté, protože již dříve byla exekuce týkající se téže pohledávky zastavena. Okresní soud se ve vyžádaném usnesení zabýval mimo jiné osudem sporné směnky, především ale provedl důkaz dodatky ke smlouvě o postoupení pohledávky ze směnečného platebního rozkazu vydaného na základě směnky. Dospěl ke skutkovému závěru, že exekučním titulem je směnečný platební rozkaz z roku 1999 a rozsudek Krajského soudu v Brně z roku 2011 ve prospěch Slovnaft Moravia spol. s r. o. (resp. Slovnaft Česká republika, spol. s r. o.). Pohledávka z exekučního titulu byla postoupena na první vedlejší účastnici smlouvou z roku 2001 ve znění dvou dodatků z let 2002 a 2016. Převod práv z exekučního titulu na první vedlejší účastnici považoval tehdy okresní soud za prokázaný. Důvodem dříve zastavené exekuce bylo neúčinné doručování směnečného platebního rozkazu, ale vady předchozích řízení byly podle okresního soudu již zhojeny. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením z října 2021 usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil.
8. Ústavní soud nahlíží na vyžádaná rozhodnutí v nynějším řízení stejně, jako k nim přistoupily obecné soudy v nyní napadených rozhodnutích: jde o pravomocná rozhodnutí, která postavila na jisto, že první vedlejší účastnici svědčilo právo, jehož se exekučně domáhala. Za této situace považuje Ústavní soud jako ústavně konformní, že napadenými rozhodnutími obecné soudy příklep ve prospěch druhé vedlejší účastnice potvrdily, protože návrh na odklad exekuce podaný před nařízením dražby nemohl být úspěšný - povinný jej opíral o tytéž důvody jako své námitky vypořádané ve vyžádaných rozhodnutích. Proti vyžádaným rozhodnutím původní stěžovatel dále nebrojil a Ústavní soud je nyní přezkoumat nemůže. Lze také plně odkázat na bod 10 napadeného usnesení Nejvyššího soudu, kde soud shrnuje svou judikaturu k potřebě prokazovat v exekučním řízení nejen existenci přechodu práv ze směnečného platebního rozkazu jako exekučního titulu, ale také směnky samotné. Vzhledem k vyžádaným rozhodnutím - bez ohledu na jejich správnost - už tato otázka ale nebyla a nemusela být pro obecné soudy překážkou pro potvrzení příklepu v dražbě. Obecné soudy se tak nemusely v této fázi exekuce zabývat existencí či pravostí směnky.
9. Druhým okruhem stížnostních námitek se Ústavní soud nezabýval, protože v řízení před obecnými soudy obdobná výtka nezazněla. Sám původní stěžovatel v doplnění své ústavní stížnosti tuto námitku opřel o sdělení exekutora o vyúčtování exekuce, datované až po podání ústavní stížnosti (konkrétně dne 29. 10. 2024). Ústavní soud znovu připomíná, že nynější řízení se týká potvrzení příklepu v dražbě, ne návrhu na částečné zastavení exekuce, třeba právě v rozsahu spoluvlastnického podílu k pozemku v katastrálním území [k.ú.].
10. Zjevně neopodstatněná je třetí stížnostní námitka o nedoručování napadeného usnesení Nejvyššího soudu. Tato tvrzená vada nemá vliv na hmotněprávní posouzení obecných soudů ani na výsledek řízení před obecnými soudy. Ostatně to původní stěžovatel ani netvrdil. Jediný praktický dopad by tato vada mohla mít na posouzení včasnosti ústavní stížnosti. Protože však na vyžádání Ústavního soudu nebyla předložena doručenka k napadenému usnesení Nejvyššího soudu původnímu stěžovateli, Ústavní soud vycházel z toho, že se původní stěžovatel s napadeným usnesením skutečně seznámil až při nahlížení do spisu dne 21. 8. 2024. Ústavní stížnost tedy Ústavní soud posoudil jako včasnou a projednal ji.
11. Ústavní soud shrnuje, že neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Proto odmítl jejich ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
12. Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti, se kterým svoji ústavní stížnost spojil původní stěžovatel. O ústavní stížnosti totiž rozhodl v co nejkratší době poté, co nynější stěžovatelé doložili plné moci pro svého advokáta k zastupování v řízení o ústavní stížnosti. Pro odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí stejně od doby doplnění ústavní stížnosti dne 18. 11. 2024 přestala existovat újma způsobená napadenými rozhodnutími, která by byla odvratitelná odkladem jejich vykonatelnosti. Jak Ústavní soud zjistil z veřejně dostupné části katastru nemovitostí, sporný spoluvlastnický podíl k pozemku v katastrálním území [k.ú.] je od jara 2025 evidován ve prospěch vydražitelky (druhé vedlejší účastnice). Účinky napadených rozhodnutí tedy v mezidobí již nastaly a nebylo by je možno odložit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2026
Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 2. 4. 2026
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra v řízení o ústavní stížnosti Ing. L. H., zemřelého dne 28. 11. 2024, zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Tománkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. 20 Cdo 3782/2023, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2023 sp. zn. 24 Co 975/2023 a usnesení JUDr. M. U., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9 ze dne 2. 8. 2023 č. j. 098 EX 00529/16-346, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a JUDr. M. U., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9, jako účastníků řízení a 1) BULANA, společnosti s ručeným omezeným (spol. s r.o.) se sídlem [adresa] Nový Jičín, 2) AGRO 2000 s.r.o. se sídlem [adresa] jako vedlejších účastnic řízení, o pokračování v řízení a o procesním nástupnictví, takto:
Výrok
V řízení o ústavní stížnosti se pokračuje.
V řízení o ústavní stížnosti bude po zemřelém stěžovateli nadále pokračováno s jeho procesními nástupci M. B. a Ing. J. H..
Odůvodnění
1. Ústavní soud dne 21. 10. 2024 obdržel ústavní stížnost, kterou stěžovatel dne 18. 11. 2024 doplnil mj. návrhem na odklad vykonatelnosti. Dne 2. 12. 2024 advokát stěžovatele Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatel dne 28. 11. 2024 zemřel, s tím, že je podle něj na místě, aby bylo řízení o ústavní stížnosti přerušeno do skončení pozůstalostního řízení. 2. Následně Ústavní soud zjistil, že řízení o pozůstalosti po stěžovateli vede notářka Mgr. Eliška Černá. Podle jejího sdělení ze dne 21. 1. 2025 přicházely v úvahu jako dědicové stěžovatele jeho dvě pozůstalé děti, které však v té době nebyly poučeny o dědickém právu a nebylo možné odhadnout, kdy pozůstalostní řízení skončí. Ústavní soud proto řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. I. ÚS 2870/25 přerušil usnesením ze dne 5. 2. 2025 do doby určení právního nástupce či právních nástupců zemřelého stěžovatele. 3. Notářka Mgr. Eliška Černá dne 19. 3. 2026 sdělila Ústavnímu soudu, že dědici stěžovatele, kteří neodmítli dědictví, jsou jeho pozůstalé děti: M. B. a Ing. J. H.. Důvod přerušení řízení tak odpadl, Ústavní soud proto rozhodl o pokračování v řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.
4. Podle § 107 odst. 1 občanského soudního řádu (užitého na základě § 63 zákona o Ústavním soudu) jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. 5. Stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, čímž ztratil způsobilost být účastníkem řízení (viz § 19 občanského soudního řádu, § 23 občanského zákoníku). Ústavní soud již v přerušujícím usnesení ze dne 5. 2. 2025 posuzoval, zda může v řízení případně pokračovat s jeho právními nástupci, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Dospěl přitom k závěru, že povaha práva, které bylo předmětem řízení před obecnými soudy a v exekuční věci stěžovatele, není podle hmotného práva vázána na jeho osobu, skutková podstata věci není podmíněna existencí určitého účastníka, smrtí stěžovatele nedošlo k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, a ani nejde o případ, kdy účastník řízení nemá žádné právního nástupce. V projednávané věci se stěžovatel domáhal zrušení soudních rozhodnutí, která navazují na rovněž napadené rozhodnutí soudního exekutora o příklepu. Tím byly vydraženy nemovité věci (resp. spoluvlastnické podíly na nemovitých věcech) stěžovatele v rámci exekuční věci první vedlejší účastnice (oprávněné). Jejich novou vlastnicí má být druhá vedlejší účastnice, která v dražbě uspěla s nejvyšším podáním. 6. Za této situace proto Ústavní soud rozhodl, že v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele bude pokračováno s jeho dědici, pozůstalými dětmi, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2026
Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 5. 2. 2025
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) v řízení o ústavní stížnosti Ing. L. H., zemřelého dne 28. 11. 2024, zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Tománkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. 20 Cdo 3782/2023, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2023 sp. zn. 24 Co 975/2023 a usnesení JUDr. M. U., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9 ze dne 2. 8. 2023 č. j. 098 EX 00529/16-346, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a JUDr. M. U., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9 jako účastníků řízení a 1) BULANA, společnosti s ručeným omezeným (spol. s r.o.) se sídlem [adresa] Nový Jičín, 2) AGRO 2000 s.r.o. se sídlem [adresa] jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění
1. Ústavní soud dne 21. 10. 2024 obdržel ústavní stížnost, kterou stěžovatel dne 18. 11. 2024 doplnil mj. návrhem na odklad vykonatelnosti. Dne 2. 12. 2024 advokát stěžovatele Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatel dne 28. 11. 2024 zemřel, s tím, že je podle něj na místě, aby bylo řízení o ústavní stížnosti přerušeno do skončení pozůstalostního řízení.
2. Ústavní soud dále zjistil, že řízení o pozůstalosti po stěžovateli vede notářka Mgr. Eliška Černá. Podle jejího sdělení ze dne 21. 1. 2025 přicházejí v úvahu jako dědicové stěžovatele jeho dvě pozůstalé děti. Dosud však nebyli poučeni o dědickém právu a nelze zatím odhadnout, kdy pozůstalostní řízení skončí.
3. Podle § 107 odst. 1 občanského soudního řádu (užitého na základě § 63 zákona o Ústavním soudu) jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
4. Stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, čímž ztratil způsobilost být účastníkem řízení (viz § 19 občanského soudního řádu, § 23 občanského zákoníku). Ústavní soud se proto musel zabývat otázkou, zda může v řízení případně pokračovat s jeho právními nástupci, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
5. V projednávané věci se stěžovatel domáhal zrušení soudních rozhodnutí, která navazují na rovněž napadené rozhodnutí soudního exekutora o příklepu. Tím byly vydraženy nemovité věci (resp. spoluvlastnické podíly na nemovitých věcech) stěžovatele v rámci exekuční věci první vedlejší účastnice (oprávněné). Jejich novou vlastnicí má být druhá vedlejší účastnice, která v dražbě uspěla s nejvyšším podáním.
6. Povaha práva, které bylo předmětem řízení před obecnými soudy a v exekuční věci, není podle hmotného práva vázána na osobu stěžovatele, skutková podstata věci není podmíněna existencí určitého účastníka, smrtí stěžovatele nedochází k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, a (přinejmenším prozatím) ani nejde o případ, kdy účastník řízení nemá žádného právního nástupce. Rozhodnutí v řízeních týkajících se vlastnických vztahů jsou nepochybně způsobilá podstatně zasáhnout do majetku účastníka řízení. Z povahy věci tak plyne, že se nejedná o práva, která by nepřecházela na jeho právní nástupce. Ti prozatím nejsou určeni.
7. Ústavní soud vzhledem k těmto okolnostem řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby určení právního nástupce či právních nástupců zemřelého stěžovatele podle § 107 občanského soudního řádu užitého na základě § 63 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu