Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Jozef Sochul'ák Autodoprava, Porubská 943/1, Ostrava, zastoupeného Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 7, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 80/2024-33 ze dne 22. 8. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Generálního ředitelství cel jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se domáhal obnovy řízení ve věci žádosti o vrácení peněžních prostředků k úhradě spotřební daně. Správní orgány i správní soudy však neshledaly naplnění předpokladů pro obnovu řízení podle § 117 odst. 1 daňového řádu, a proto stěžovateli nevyhověly. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu kasační stížnost, neboť podle něj opíral důvody obnovy řízení o důkazy, jež se netýkaly původního předmětu řízení, tj. otázky, zda celní úřady evidují přeplatek, který lze stěžovateli vyplatit. Týkaly se řízení o zajištění a stanovení daně, o což však v řízení, které stěžovatel žádá obnovit, nešlo.
2. Stěžovatel napadl rozsudek Nejvyššího správního soudu ústavní stížností, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Správní orgány i správní soudy se podle stěžovatele dopustily přepjatého formalismu a nedostatečně se zabývaly novými důkazy.
3. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze jinými slovy opakuje, jak správní orgány i správní soudy postupovaly nepřípustně formalisticky, čímž porušily jeho právo na soudní ochranu. Kromě tohoto tvrzení a zjevného nesouhlasu s právními závěry vyslovenými v napadeném rozsudku však nevysvětluje, v čem přesně je výklad správních soudů formalistický (kromě toho, že tento výklad nevede ke kýženému výsledku).
5. Přepjatý formalismus skutečně může v extrémních případech vést až k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu. V posuzovaném případě jsou však závěry Nejvyššího správního soudu odůvodněné a opírají se o jeho judikaturu (potvrzenou také usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 822/21, bod 12). Znaky přepjatého formalismu podle Ústavního soudu nevykazují a stěžovatelovo právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy bylo v posuzované věci naplněno.
6. Ústavní soud stěžovateli připomíná, že není další odvolací instancí, není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistupuje pouze výjimečně v případě porušení základních práv jednotlivce (viz čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky).
7. Protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne února 2025
Tomáš Langášek předseda senátu