Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2024 č. j. 25 Cdo 1523/2024-93 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2024 č. j. 53 Co 397/2023-70, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a společnosti Generali Česká pojišťovna a.s., sídlem [adresa] Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. V této věci stěžovatel napadá závěr obecných soudů ohledně promlčení jeho nároku. Obecné soudy se podle stěžovatele dostatečně nezbývaly jeho argumentem, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy.
2. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal pojistného plnění na náhradu újmy z titulu ztížení společenského uplatnění v důsledku dopravní nehody. Žalovaná vedlejší účastnice však v reakci na podanou žalobu vznesla námitku promlčení, které Obvodní soud pro Prahu 1 přisvědčil a žalobu zamítl. Tento závěr následně potvrdil i Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") jako soud odvolací. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.
3. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozsudek městského soudu a usnesení Nejvyššího soudu a tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s právem na ochranu tělesné integrity ve smyslu čl. 7 odst. 1 Listiny.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
5. Předně je vhodné připomenout, že posouzení či zhodnocení jednání jako odporujícího dobrým mravům přísluší především obecným soudům, neboť Ústavní soud neplní funkci další přezkumné soudní instance, ale je výlučně ochráncem ústavnosti [viz např. usnesení ze dne 26. února 1998 sp. zn. II. ÚS 249/97 (U 14/10 SbNU 383)].
6. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje. Výjimečně ale mohou nastat situace, kdy je uplatnění této námitky výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik vymahatelnosti práva v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil [viz nález sp. zn. I. ÚS 643/04 ze dne 6. září 2005 (N 171/38 SbNU 367), dále např. nález sp. zn. I. ÚS 1532/16 ze dne 14. září 2016 (N 176/82 SbNU 713), bod 20; nález sp. zn. I. ÚS 3391/15 ze dne 14. listopadu 2017 (N 209/87 SbNU 413), bod 24].
7. Obecné soudy v odůvodnění napadených rozhodnutí podrobně vyložily, proč námitka promlčení nebyla v rozporu s dobrými mravy. Vypořádaly se také se všemi argumenty stěžovatele, které nyní opětovně vznáší v ústavní stížnosti. Obecné soudy tak například odmítly stěžovatelovu argumentaci, že neznal přesnou výši škody a musel čekat na vyhotovení znaleckého posudku, když jej měl jednoznačně k dispozici více než dva měsíce před uplynutím promlčecí lhůty. Obecné soudy též rozumně vysvětlily stěžovateli, proč samotná skutečnost, že je slabší stranou, nemůže postačovat k závěru o nemravnosti námitky promlčení, nebo proč v žádném jednání vedlejší účastnice nespatřily nic, co by stěžovateli znemožňovalo či ztěžovalo včasné uplatnění nároku. Tyto závěry, stejně jako celá odůvodnění napadených rozhodnutích lze označit za přesvědčivá a pro bližší podrobnosti na ně lze v úplnosti odkázat (zejména viz body 6 až 11 usnesení Nejvyššího soudu).
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu