Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Ing. V. P., zastoupené Ladislav Ejemem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2354/2024-186 ze dne 29. 8. 2024, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se po vedlejší účastnici domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 306 625 Kč s příslušenstvím. Tvrzená újma měla vzniknout nesprávným úředním postupem vedlejší účastnice, konkrétně nevydáním rozhodnutí v přiměřené době v insolvenčním řízení, do něhož stěžovatelka přihlásila svou pohledávku.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobě částečně vyhověl a vedlejší účastnici uložil zaplatit stěžovatelce 45 563 Kč, ve zbytku žalobu zamítl. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze změnil vyhovující výrok rozsudku obvodního soudu tak, že se žaloba zamítá. Současně v poučení uvedl, že proti rozsudku není dovolání přípustné. Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu dovolání, které Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl. Podle Nejvyššího soudu bylo dovolání objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť předmětem řízení bylo v době rozhodování městského soudu peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
3. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Namítá, že předmětem žaloby byla částka celkem 306 625 Kč s příslušenstvím, nikoli 45 563 Kč, jak v napadeném usnesení tvrdí Nejvyšší soud. Stěžovatelka se domnívá, že jí městský soud nesprávně poučil o nepřípustnosti dovolání a Nejvyšší soud nesprávně posoudil výši žalované částky, která ve skutečnosti převyšuje 50 000 Kč.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
5. Stěžovatelka přehlíží, že v době rozhodování městského soudu byla předmětem řízení pouze částka 45 563 Kč. Žalobní nárok na zbytek žalované částky ve výši 261 062 Kč byl rozsudkem obvodního soudu zamítnut. Z rozsudku městského soudu se podává, že proti rozsudku obvodního soudu se odvolala pouze vedlejší účastnice. Městský soud odůvodnil, že zamítavý výrok rozsudku obvodního soudu (261 062 Kč) nebyl odvoláním dotčen, tudíž samostatně nabyl právní moci. V době rozhodování městského soudu tak bylo předmětem řízení skutečně plnění nepřevyšující 50 000 Kč, neboť o zbytku žaloby již bylo pravomocně rozhodnuto. Dovolání proti rozsudku městského soudu tudíž nebylo přípustné, a městský soud účastníky řízení poučil správně. Stejně tak rozhodl v souladu se zákonem i ústavním pořádkem Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání.
6. Ústavní soud neshledal porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu