Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele P. T., a stěžovatelky J. T., bez advokátního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 7. 2025 č. j. 10 Co 298/2025-414, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé podali bez zastoupení advokátem blanketní ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí.
2. Ústavní soud se může zabývat ústavní stížností věcně pouze tehdy, pokud splňuje náležitosti podle zákona o Ústavním soudu (viz § 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Nyní podaná ústavní stížnost je však nesplňuje.
3. Stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem, jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Ani jeden z nich není sám činný jako advokát (pak by nemuseli být zastoupeni - viz stanovisko ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Jejich ústavní stížnost kromě toho nesplňuje obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení, ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (§ 34 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
4. Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
5. Pokud však Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby jej o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. Opětovně vadnou ústavní stížnost lze proto odmítnout i bez dalších výzev. K tomuto postupu Ústavní soud přistoupil i v této věci.
6. Stěžovatel byl Ústavním soudem již mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti má ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem (tato poučení mu byla dána např. v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 1188/24, IV. ÚS 2215/23, IV. ÚS 21/22, IV. ÚS 2564/20 nebo III. ÚS 3348/24). Ačkoli si stěžovatel musel být těchto zákonných požadavků vědom, ani nyní posuzovaná ústavní stížnost je nesplňuje. Co se týče druhé stěžovatelky, ta byla rovněž účastnicí několika řízení, v nichž bylo rozhodováno obdobně (např. I. ÚS 842/25, III. ÚS 2646/24 nebo II. ÚS 2682/24), a byla rovněž adresátkou poučení o náležitostech ústavní stížnosti (naposledy v řízení pod sp. zn. I. ÚS 1598/25).
7. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatelů odmítl pro vady.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 31. 10. 2025
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj