ÚS 311/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 38 Ca 252/96-38, ze dne 29. 4. 1997 ve spojení s návrhem na prohlášení zákona č. 143/1947 Sb. za neplatný, případně na prohlášení ustanovení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. v části věty "od 25. února 1948" za neplatná, takto:
Výrok
1. Návrh se odmítá. 2. Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 38 Ca 252/96-38, ze dne 29. 4. 1997, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v Č.K., č. j. 29911/96, ze dne 22. 5. 1996, kterým uvedený pozemkový úřad rozhodl podle
1
I. ÚS 311/97 § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě") tak, že navrhovatelka není vlastnicí nemovitostí v rozhodnutí uvedených. Současně s ústavní stížností podala navrhovatelka podle § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení právních předpisů, resp. jejich částí, jak je uvedeno v návětí tohoto usnesení.
1. Pokud jde o návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., resp. některých jeho ustanovení, Ústavní soud zaujal v předmětné věci stejné stanovisko, které vyslovil již v usnesení, sp. zn. PI. ÚS 43/96, ze dne 13. 5. 1997, vydané v obdobné věci téže navrhovatelky, tj. že ani v tomto případě nejsou splněny podmínky ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť předmětný zákon nebyl v žádném řízení, které předcházelo ústavní stížnosti, přímo aplikován. Pokud se jedná o důvody, které k takovému závěru vedly, odkazuje se v plném rozsahu na odůvodnění citovaného usnesení, sp. zn. PI. ÚS 43/96.
K návrhu na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě, č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v části vyjádřené slovy "od 25. února 1948", Ústavní soud konstatuje, že o tomto návrhu rozhodlo plénum Ústavního soudu již nálezem, sp. zn. PI. ÚS 45/97, ze dne 25. 3. 1998 tak, že návrh byl zamítnut. S ohledem na tuto skutečnost a na základě ustanovení § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považuje ústavní soud opětovný návrh na zrušení uvedené části zákona č. 229/1991 Sb. za nepřípustný, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh na zrušení obou předmětných zákonů, resp. jejich částí, je nutno odmítnout, a to v případě návrhu na zrušení zákona č. 143/1997 Sb., resp. jeho části, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením § 64 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a pokud jde o
2
ÚS 311/97 návrh na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu.
2. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je podle názoru Ústavního soudu ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 252/96, která je především opřena o tvrzení protiústavnosti napadených zákonů, zjevně neopodstatněná.
Jak zjistil Ústavní soud z rozsudku, sp. zn. 28 Ca 252/96, ani Okresní úřad - okresní pozemkový úřad v Č.K., ani Městský soud v Praze přímo neaplikovaly zákon č. 143/1947 Sb. Městský soud v Praze pak přezkoumával správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, které bylo vydáno podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, proto velmi podrobně zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro restituci zemědělského majetku, stanovené v zákoně č. 229/1991 Sb. a v zákoně č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb. Zjistil, že tyto podmínky splněny nejsou, proto rozhodnutí správního orgánu potvrdil.
Ústavní soud přezkoumal ústavnost napadeného rozsudku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že námitky navrhovatelky, uvedené v ústavní stížnosti, nejsou opodstatněné. Městský soud se vyčerpávajícím způsobem zabýval všemi aspekty obsahu opravného prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu v předmětné restituční věci, své právní názory řádně vyložil a odůvodnil. Ústavní soud se ztotožnil s právními závěry Městského soudu v Praze uvedenými v napadeném rozsudku a dospěl k závěru, že městský soud rozhodoval v souladu s citovanými restitučními zákony i s občanským soudním řádem, takže nedošlo k porušení žádného ze základních lidských práv podle Listiny základních práv a svobod a mezinárodních dokumentů, jak uvádí navrhovatelka. 3
I. ÚS 311/97 Na základě uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout. Poučení. Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 27. dubna 1998 prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu