Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele B. S., zastoupeného Mgr. Martinem Bugajem, advokátem, sídlem Komenského 12/1, Bruntál, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře č. j. 15 Co 110/2024-963 ze dne 23. července 2024 a rozsudku Okresního soudu v Táboře č. j. 14 Nc 57/2020-884 ze dne 21. února 2024, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Táboře, jako účastníků řízení, a A. P. a nezletilé E. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel (otec) tvrdí, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále porušily základní práva nezletilé vedlejší účastnice (dcera) podle čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. Ústavní stížností a jejím doplněním se domáhá zrušení rozhodnutí pouze Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře.
2. Okresní soud v Táboře svěřil dceru do péče vedlejší účastnice (matka) (výrok I), otci uložil vyživovací povinnost od 1. ledna 2020 částkou 3 000 Kč a od právní moci rozsudku 6 000 Kč a vyčíslil nedoplatek na výživném (výroky II a III). Rozhodl o úpravě běžného styku včetně místa a času převzetí dcery otcem - nejpozději do 16.00 hodin ve školském zařízení a předání matce - v 15.00 hodin na Hlavním nádraží v Praze. Dále upravil prázdninový styk a styk o státních svátcích a ředitelských volnech včetně místa a času předání a převzetí (v 15.00 hodin na Hlavním nádraží v Praze) (výroky IV až VI). Matce přiznal osvobození od soudních poplatků ve výši 50 % a rozhodl o nákladech řízení (výroky VII až X).
3. Okresní soud vedl rodiče ke zmírnění rodičovského konfliktu jak prostřednictvím rodinné terapie a mediace, tak zatímní úpravou formou nařízených předběžných opatření. Nakonec pro složitost rodinných vztahů zadal znalecký posudek. Z něj vyplynulo, že výchovné schopnosti matky jsou obecně dobré, otce obecně dostatečné; míra ovlivňování dcery oběma rodiči je matkou nepřímo, otcem přímo. Znalec považoval silně narušený vztah rodičů a rodičovský konflikt za rizikový faktor psychického poškození dcery s dlouhodobými následky. Zásadní změnu prostředí měl znalec za enormní psychickou zátěž pro dceru. Okresní soud vzal zjištění znalce za souladné s dalšími provedenými důkazy (pohovory s dcerou, její deníky, komunikace rodičů, účastnické výpovědi, lékařské zprávy). Upustil proto od výslechu znalce, neboť s námitkami otce se znalec písemně vypořádal a obsahově byl posudek dostatečným podkladem pro rozhodnutí. Okresní soud zvážil nejvhodnější formy péče, přičemž vzal v potaz míru konfliktu mezi rodiči a rozpor v základních životních zásadách, opakovaně vyslovenou preferenci dcery zůstat s matkou (od opuštění společné domácnosti na podzim 2019) a dcerou popisovanou zátěž cestováním, vazbu na polorodého bratra, střídání škol a dojezdovou vzdálenost. Negativa spojená s realizací styku rozdělil rovnoměrně mezi oba rodiče tak, že místem převzetí dcery matkou určil na Hlavním nádraží v Praze jako průsečík na trase mezi bydlišti rodičů.
4. Krajský soud rozsudek okresního soudu v odstavci I výroku o svěření dcery do péče matky potvrdil (výrok I). Ve výrocích II a III o určení výživného a nedoplatku jej změnil tak, že zvýšil vyživovací povinnost otce k dceři od 1. ledna 2020 na 4 000 Kč a od 1. července 2024 na 7 000 Kč a vypočítal nedoplatek do 23. července 2024 (výrok II). V odstavcích IV až VI o úpravě styku potvrdil rozsudek okresního soudu s tím, že čas předání dcery matce v poslední den kteréhokoli styku určil do 16.00 hodin (výrok III). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky IV až VI).
5. Krajský soud považoval za značně nepochopitelné a věcně nepodložené tvrzení otce o nepřezkoumatelnosti znaleckého posudku. Zhodnotil, že znalec zodpověděl všechny zadané otázky, posudek je přesvědčivý, přehledný, pečlivý, objektivní a podložený. Akceptoval, že okresní soud zamítl důkaz výslechem znalce, jestliže se znalec vypořádal s každou jednotlivou námitkou otce převážně procesního charakteru i v následném písemném vyjádření a posudek nebyl v rozporu se stavem věci. Krajský soud s ohledem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu k podmínkám střídavé péče blíže rozvedl úvahy o nejvhodnější formě péče ve vztahu ke skutkovým zjištěním, ať ve vztahu k zachování rodinných vazeb včetně posouzení osobnosti obou rodičů, tak přání dítěte, tak i ohledně absence sebemenšího pozitivního posunu ke zlepšení vztahu rodičů i přes snahy okresního soudu. Ztotožnil se tak s obsahem a způsobem vyhodnocení situace okresním soudem jak ohledně svěření do péče matky, tak stran úpravy styku. Závěry okresního soudu považoval za věcně podložené, podrobné a srozumitelně odůvodněné. Výživné zvýšil jak z důvodu odpadnutí další vyživovací povinnosti otce, tak pro nárůst potřeb dcery od počátku stanovení vyživovací povinnosti.
6. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec tvrdí, že obecné soudy porušily právo na spravedlivý proces a zásadu volného hodnocení důkazů, nevyslechly-li znalce a přesto se o jeho závěry opřely. Okresnímu soudu vytýká, že se nezabýval vším podstatným a učinil nesprávné skutkové a právní závěry. Krajský soud podle otce poté pochybení okresního soudu nenapravil, rozsudek dostatečně neodůvodnil, s řadou námitek otce se nevypořádal, a rozsudek je tak nepřezkoumatelný. Důvody, proč považovaly obecné soudy závěry znaleckého posudku za jasné a úplné a proč nepřistoupily k doplnění posudku, dostatečně a přesvědčivě podle názoru otce soudy neosvětlily. Výslech znalce a vysvětlení obsahu znaleckého posudku bylo tudíž pro spolehlivé zjištění skutkového stavu nezbytné a významné. Pochybení soudů spatřuje i v ustanovení a ponechání kolizního opatrovníka, který zůstal pasivní. Napadená rozhodnutí proto nejsou v souladu s nejlepším zájmem dcery.
7. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel na základě výzvy Ústavního soudu z 13. listopadu 2024 k odstranění vad jeho původního podání doložil plnou moc a je řádně zastoupen advokátem. Ohledně částí výroku rozsudku okresního soudu, které byly rozsudkem krajského soudu změněny, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno, popř. odklizeno. Ve zbývající části Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný je.
8. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinně-právních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně-právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. září 2022 či sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. února 2023; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Těmto požadavkům obecné soudy dostály.
9. Stěžovateli lze přisvědčit, že jde-li o upuštění od výslechu znalce, je takový procesní postup výjimečný. Znalecký posudek je důkazní prostředek zásadně založený na prvku ústnosti (výslechu znalce). Výslech znalce není nicméně vždy obligatorní. Přímo procesní předpis předpokládá, že v odůvodněných případech se soud může spokojit toliko s písemným vyhotovením znaleckého posudku (§ 127 odst. 1 věta pátá občanského soudního řádu). V posuzované věci okresní soud, který byl s věcí obeznámen jistě nejintenzivněji, podrobně v bodu 12 odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, proč výslech znalce neprovedl. Na připomínky otce nerezignoval, předložil je znalci a ten je vypořádal písemně. Současně z rozhodnutí je zřejmé, že soud zjištění ze znaleckého posudku a jeho doplnění posuzoval ve vzájemné souvislosti s dalšími zjištění a skutkový stav pro své rozhodnutí měl za spolehlivě zjištěný i bez výslechu znalce, včetně názoru dcery a přihlížení k němu v míře odpovídající jejímu věku. Odůvodní-li soudy svůj postup, může i z ústavního hlediska obstát, že důkaz je proveden jen písemným znaleckým posudkem, aniž by znalec byl vyslechnut. Takovou situací může být i rozsah dokazování k dané problematice (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1928/19 ze dne 10. září 2019 či sp. zn. I. ÚS 977/22 ze dne 3. května 2022). Ta nastala i v posuzované věci.
10. Obecné soudy znalecký posudek kriticky hodnotily především s ohledem na zájmy dcery a konfrontovaly jej s dalšími provedenými důkazy. Otec v ústavní stížnosti sice uvádí námitky proti posudku a otázky, které chtěl položit znalci, jež měly přispět k objasnění věci, s těmito námitkami a charakterem otázek se však krajský soud podrobně v odůvodnění rozsudku vypořádal (body 16 až 18). Krajský soud současně přesvědčivě a detailně zhodnotil formální náležitosti posudku a vysvětlil, proč se s postupem okresního soudu, který se spokojil jen s písemným vyhotovením znaleckého posudku doplněného písemným vypořádáním připomínek stěžovatele, ztotožnil.
11. Rozhodnutí soudů obstojí i ve světle zjištění z dalších důkazů a nevyvolávají pochybnost o tom, že by nebyl respektován nejlepší zájem dítěte. Soudy rozhodovaly nejen o péči, ale upravily i styk otec s nezletilou a otec tak má zaručeno právo na styk vykonatelnou formou.
12. Namítá-li otec, že se obecné soudy nezabývaly vším podstatným, blíže nespecifikuje, co dalšího obecné soudy opomněly. Jde-li o výhrady k neobjasnění matčiny motivace a postojů k ukončení partnerství, formě komunikace otce s dcerou či formě péče, je třeba připomenout, že soudní řízení o péči soudu o nezletilé neslouží k objasňování každé jednotlivosti v životě účastníků řízení, ale k úpravě jejich práv a povinností, pokud nejsou sami rodiče schopni se dohodnout. Odůvodnění napadených rozsudků je vyčerpávající a koherentní, oba soudy zohlednily všechna podstatná kritéria jak u péče, tak úpravy styku a výživy. Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.
13. Ani otcem tvrzená pasivita kolizního opatrovníka dcery nemůže způsobit, že by rozsudky obecných soudů nebyly ústavně souladné. A to proto, že - i při pasivitě opatrovníka - je úkolem soudu zvažovat nejlepší zájem dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Z rozsudků je přitom zjevné, jakým způsobem soudy nejlepší zájem dcery do úvah nad výchovným modelem a úpravou styku promítly. Sama skutečnost, že dospěly k jiným než stěžovatelem preferovaným závěrům, důvodnost ústavní stížnosti založit nemůže. Právo na soudní ochranu není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatele.
14. K výrokům vztahujícím se k vyživovací povinnosti a styku, stejně jako k nákladovým výrokům, otec žádnou argumentaci nevznesl. Zjevný exces Ústavní soud v těchto výrocích nespatřuje, více se jimi nezabýval, neboť není úkolem Ústavního soudu za stěžovatele domýšlet argumentaci.
15. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetence dané mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. ledna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu