I. ÚS 3121/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti a napadená rozhodnutí

1. Stěžovatelka v letech 2018 až 2022 odebírala od vedlejší účastnice plyn. Proti vedlejší účastnici se domáhala určení existence právního poměru, týkajícího se ceny plynu a výše měsíčních záloh, a to na základě smlouvy a dodatku, kterými si účastnice sjednaly individuální cenu dodávek plynu. Dále se stěžovatelka domáhala určení neplatnosti navýšení záloh vedlejší účastnicí ze dne 2. 12. 2021, jakož i uložení povinnosti vedlejší účastnici vystavit a doručit stěžovatelce vyúčtování nákladů na dodávky plynu ve znění smlouvy a dodatku. Obvodní soud pro Prahu 6 žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. (K podrobné specifikaci jednotlivých žalobních nároků srov. výrok I až IV rozsudku obvodního soudu.)

2. Mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí bylo nesporné, že v roce 2018 uzavřely smlouvu o sdružených dodávkách plynu a v roce 2020 dodatek k této smlouvě. Obvodní soud dále zjistil, že vedlejší účastnice s účinností od 7. 2. 2022 zvýšila cenu plynu, jakož i zálohy, avšak stěžovatelka měla za to, že cena plynu a výše záloh byly smlouvou ve znění dodatku ujednány fixně, pročež je vedlejší účastnice neměla právo jednostranně zvýšit. Vedlejší účastnice naopak tvrdila, že podle obchodních podmínek měla právo zvýšit ceny plynu v případě změn na trhu s energiemi. Obvodní soud se nejdříve zabýval tím, panuje-li na určení existence daného právního poměru a neplatnosti daných právních jednání naléhavý právní zájem podle § 80 občanského soudního řádu ("o. s. ř."). Za tímto účelem stěžovatelku obvodní soud při jednání (podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů, v čem onen naléhavý právní zájem spatřuje, a poučil ji o neúspěchu žaloby v případě nesplnění této výzvy. Stěžovatelka požádala o poskytnutí lhůty ke splnění výzvy. Této žádosti soud nevyhověl, neboť k tvrzení a doložení naléhavého právního zájmu již byla stěžovatelka písemně vyzvána před jednáním. Nato stěžovatelka uvedla, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje v nejistotě o povinnosti plnit vůči vedlejší účastnici, která stěžovatelce předložila zmatečné vyúčtování, panuje zde tedy nejistota o výši nároků vedlejší účastnice. Stěžovatelka měla za to, že je nutno postavit najisto, jaká měla být cena plynu a výše záloh, až poté je případně možno uplatnit škodu. Pokud jde o výši škody, tak vyúčtování od aktuálního dodavatele stěžovatelce dosud nebylo doručeno, pročež nemohla určit výši škody. Stěžovatelka se domnívala, že i kdyby mohla žalovat na náhradu škody, tak bude stále panovat nejistota o nárocích vedlejší účastnice na plnění.

3. Obvodní soud stěžovatelce při jednání dne 22. 5. 2023 sdělil, že neshledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Konstatoval, že obě strany mohou žalovat na plnění, přičemž z jejich přednesů bylo podle obvodního soudu zřejmé, že také žalovat budou. V této fázi řízení stěžovatelka navrhla změnu žaloby, a to tak, že by nově požadovala také náhradu škody ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím. Soud návrh na změnu žaloby při jednání zamítl, a to z důvodu procesní ekonomie, neboť sama stěžovatelka uvedla, že výše škody jí známa není, pouze ji odhaduje, neboť jí dosud nebylo doručeno vyúčtování od aktuálního dodavatele plynu. Nadto při jednání účastnice uvedly, že stěžovatelka po určitou dobu odebírala plyn u dodavatele poslední instance za vysoké ceny, a v řízení o náhradu škody tak kromě oprávněnosti základu nároku bude třeba vyjasnit přiměřenost postupu stěžovatelky stran přechodu k novému dodavateli, což je klíčové pro vyčíslení škody. To se však neobejde bez dalšího dokazování, což by spor v této věci, který jinak bylo možné ukončit, nepřiměřeně zatížilo. S ohledem na hospodárnost řízení a fakt, že stěžovatelka měla dostatečný časový prostor na změnu žaloby již před prvním jednání ve věci, soud návrh na změnu žaloby zamítl. S ohledem na právní názor soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu pak soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy obou stran (zejména smlouvou, dodatkem, výpisy z bankovního účtu aj.).

4. V návaznosti na výše uvedené soud také zamítl celou žalobu na určení. Dospěl k závěru, že jakékoli věcné rozhodnutí by neeliminovalo riziko dalších sporů o plnění mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí. Pokud by totiž soud žalobě věcně vyhověl, podala by následně stěžovatelka proti vedlejší účastnici žalobu na náhradu škody, u níž bude třeba řešit otázku platnosti jednostranného zvýšení ceny plynu jako otázku předběžnou. Pokud by soud naopak žalobu věcně zamítl, uplatnila by následně vedlejší účastnice vůči stěžovatelce svůj tvrzený nárok z titulu nedoplatku za dodávky plynu. Za takové situace však soud neshledává naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť obě účastnice řízení mohou žalovat na plnění, v rámci čehož se budou předmětné otázky zkoumat jako předběžné. Obvodní soud zamítl také žalobní nárok na vystavení a doručení vyúčtování, neboť měl z tvrzení a komunikace obou stran za prokázané, že vedlejší účastnice stěžovatelce sporné vyúčtování vystavila a doručila.

5. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem ve věci samé potvrdil rozsudek obvodního soudu. Městský soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním posouzením obvodního soudu. Podle městského soudu obvodní soud při hodnocení existence a naléhavosti právního zájmu stěžovatelky dodržel požadavky podle judikatury Nejvyššího soudu. Dále mimo jiné uvedl, že tato žaloba by nemohla plnit preventivní funkci určovací žaloby, neboť z nárokovaného určení ceny plynu a výše záloh nelze dovodit právní závěr o tom, zda vedlejší účastnice mohla v souladu se smlouvou a zákonem cenu změnit.

6. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl pro nepřípustnost. Nejvyšší soud shledal, že rozhodnutí městského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; případně stěžovatelka předestřela otázky skutkového charakteru, které dovolacímu přezkumu nepodléhají.

Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, in eventum také rozsudků městského soudu a obvodního soudu (viz dále), a to pro tvrzené porušení čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.

8. Stěžovatelka namítá, že pokud by podle soudů žádné rozhodnutí o žalobě na určení neeliminovalo spory mezi účastníky do budoucna, měl obvodní soud tím spíše připustit změnu žaloby na určení na žalobu na plnění. Stěžovatelka však nyní čelí žalobě vedlejší účastnice na plnění údajných pohledávek. Podle stěžovatelky byla právě změna žaloby nejhospodárnějším řešením. Nejvyšší soud se pak měl nesprávně vypořádat s odkazy na jeho rozhodnutí, s nímž má být rozsudek městského soudu v rozporu.

9. Obvodnímu a městskému soudu stěžovatelka vytýká, že nebyla splněna zákonná podmínka nepřipuštění žaloby, neboť výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Pokud by soud v souladu se stěžovatelčiným tvrzením provedl důkazy, které provést měl, zjistil by, že důkazní povinnost stěžovatelky byla naplněna i ve vztahu k navrhované žalobě na plnění. Ostatně i tvrzená částka podle návrhu na změnu petitu ve výši 30 000 Kč plyne z předložených důkazů. Jedním z důkazů by navíc bylo žádané vyúčtování, nárok na jehož vydání však obvodní soud bezdůvodně zamítl. Je proto nepochopitelné, proč soud hned na prvním jednání ve věci měl za to, že změna žaloby by byla nehospodárná. Spolu s nedostatečně odůvodněným závěrem o nedostatku právního zájmu na určení práva v tom stěžovatelka spatřuje svévolné odepření spravedlnosti a porušení práva na přístup k soudu. Jelikož vedlejší účastnice stěžovatelce odmítla dodávku plynu do jejích prostor, namítá stěžovatelka také zásah do jejího práva na nedotknutelnost obydlí.

10. Obecné soudy měly pochybit také neprovedením či opomenutím důkazů, z nichž měl plynout naléhavý právní zájem stěžovatelky na určení právního poměru. Nesprávně byl údajně zjištěn a Nejvyšším soudem převzat např. závěr o ukončení smlouvy dne 23. 7. 2022, jelikož ukončení dodávek plynu nemůže automaticky znamenat ukončení smluvního vztahu. Z rozsudku městského soudu se přitom nepodává důvod potvrzení rozsudku obvodního soudu. Neprovedení důkazů smlouvou a dodatkem mělo mít za následek také neústavní závěr o tom, že vedlejší účastnice stěžovatelce doručila řádná vyúčtování. Stěžovatelka nadto nebyla obvodním soudem poučena podle § 118a o. s. ř., ač byl následně její žalobní návrh překvapivě zamítnut. Námitku proti tomuto postupu městský soud pominul. Soudy navíc na nesprávně zjištěný skutkový stav aplikovaly nesprávnou právní normu podle tzv. energetického zákona.

Posouzení procesních předpokladů a opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

12. Stěžovatelka podle petitu ústavní stížnosti napadla usnesení Nejvyššího soudu, eventuálně také rozsudky městského a obvodního soudu. Předmět řízení, tedy i napadená rozhodnutí, však musí vymezit navrhovatel. Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, především četným námitkám vůči rozsudkům městského a obvodního soudu, jakož i s ohledem na titulní stranu ústavní stížnosti, podle které stěžovatelka napadá všechna tři rozhodnutí, Ústavní soud za napadená rozhodnutí považuje všechna v téže věci vydaná rozhodnutí obecných soudů.

13. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nevykonává dozor nad jejich rozhodovací činností. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli běžné zákonnosti. Proto je v řízení o ústavní stížnosti oprávněn do rozhodovací činnosti soudů zasáhnout pouze při porušení ústavně zaručených základních práv či svobody stěžovatelky, a musí tak bedlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu ústavou.

14. Nutno tudíž vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat tehdy, je-li napadené rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Proces výkladu a použití běžného zákona je stižen takovou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, potažmo odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních zásad a institutů (viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007).

15. Ústavní soud pouze pro dokreslení hledisek posouzení ústavní stížnosti podotýká, že předmětem přezkumu sice jsou rozhodnutí o určovací žalobě (vyjma nároku na vystavení vyúčtování), avšak stěžovatelka se fakticky chtěla domáhat náhrady škody ve výši cca 30 000 Kč. Přestože o této částce formálně nebylo rozhodováno, nelze zcela pominout, že jde o částku svou výší bagatelní. U bagatelní částky je - už z její podstaty - podle dlouhodobé judikatury Ústavního soudu důvodnost ústavní stížnosti vyloučena až na případy zjevného excesu obecného soudu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004).

16. V posuzované věci je stěžejní, zda obvodní soud ústavně souladně posoudil návrh na změnu žaloby a neexistenci naléhavého právního zájmu, neboť od řešení těchto otázek se odvíjí relevance ostatních námitek. V prvé řadě soudy v souladu s ústavním pořádkem rozhodly, že pro posouzení změny žaloby je relevantní také hledisko hospodárnosti. Hodnotí-li soudy podmínku podle § 95 odst. 2 o. s. ř. - zda mohou být výsledky dosavadního řízení podkladem pro řízení o změněném návrhu - je logické, že se zabývají i tím, do jaké míry lze dosavadní výsledky použít, a nakolik by naopak musely být tyto výsledky rozšířeny o jiné. Stěžovatelka v tomto ohledu pouze polemizovala s právními názory obecných soudů, aniž by poukázala na ústavněprávní důvod, který by vylučoval kritérium hospodárnosti.

17. Dále stěžovatelka tvrdí, že soudy měly změnu žaloby připustit tím spíše, že by nově navržený nárok na náhradu škody předešel potenciální nové žalobě na plnění. Této námitce v obecnosti nelze upřít určité ratio, avšak stěžovatelka pomíjí několik podstatných okolností. Za prvé se její námitka v kontextu posuzované věci odchyluje od jednoznačného znění zákona, neboť pro rozhodování a změněném žalobním nároku bylo jen z malé části možno využít výsledky dosavadního řízení. Jestliže nově navrhla nárok na plnění (náhradu škody), nezprotivil se obvodní soud ústavnímu pořádku v tom, že vycházel z dosavadních zjištění, která nemohla být podkladem pro rozhodnutí o náhradě škody. Za druhé stěžovatelka pomíjí, že soud konstatoval a odůvodnil, že jí při jednání tvrzená výše škody nemohla být přesně spočítána a že stěžovatelka sama při jednání uvedla, že pro přesnou kalkulaci nedisponuje patřičným vyúčtováním. Rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby lze na základě odůvodnění napadeného rozsudku obvodního soudu interpretovat také tak, že dosavadní zjištění nemohla být podkladem pro rozhodování o novém nároku a současně ani nebyl tento nárok specifikován tak, aby se jím soud mohl účelně zabývat. V souhrnu tak Ústavní soud nepovažuje řešení, které obvodní soud zvolil, za přepjatě formalistické či bránící stěžovatelce v přístupu k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

18. Nepřipustil-li z výše uvedených důvodů obecný soud změnu žaloby, je pochopitelné, že pro nadbytečnost neprováděl další důkazy, neboť ty nesměřovaly k předmětu řízení, jak byl žalobou vymezen. Tyto závěry přitom obvodní soud řádně odůvodnil, pročež Ústavní soud neshledal opomenuté důkazy.

19. Zjevně neopodstatněnou je také námitka o neústavním posouzení naléhavého právního zájmu na určení existence právního poměru. Obecné soudy srozumitelně vysvětlily smysl a účel této podmínky, a to i se zřetelem k přiléhavé judikatuře Nejvyššího soudu. Stěžovatelka svůj zájem odůvodnila - zjednodušeně řečeno - pouze tak, že mezi ní a vedlejší účastnicí panuje stav nejistoty. K písemné výzvě soudu, která o více než půl roku předcházela ústnímu jednání, na němž byla stěžovatelka vyzvána znovu, nedoplnila tvrzení ani důkazy k vyvrácení názoru soudu o tom, že věcným rozhodnutím o žalobě na určení se nesníží riziko vzájemného sporu o plnění mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, neboť obě účastnice už ve sporu fakticky byly. Pominout nelze také dílčí poznatek městského soudu, že stěžovatelka v prvé řadě žalovala na určení výše ceny plynu a zálohy, avšak z takového určení nelze dovodit právní závěr o tom, zda vedlejší účastnice mohla v souladu se smlouvou a zákonem cenu změnit.

20. Nejvyšší soud zhodnotil soulad rozsudku městského soudu se svou konstantní judikaturou ústavně konformně. Obecné soudy pregnantně shrnuly smysl a preventivní funkci určovací žaloby oproti žalobě na plnění. Ústavní soud odkazuje především na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, který se touto otázkou dostatečně a srozumitelně zabýval.

21. Tvrdí-li stěžovatelka, že obvodní soud nesprávně uzavřel, že jí byla vyúčtování vystavena a doručena, pak je i tato námitka zjevně neopodstatněná. Z bodu 24 odůvodnění rozsudku obvodního soudu je zřejmé, že stěžovatelka sama potvrdila vystavení daných vyúčtování, avšak nesouhlasila s jejich obsahem - cenou dodávek plynu. Otázku správné ceny plynu však vzhledem k posouzení předchozích otázek nemohly soudy řešit. Proto z hlediska ústavního pořádku ani není sama o sobě rozhodná další stěžovatelčina námitka, že soud aplikoval nesprávnou právní normu (viz výše bod 10 in fine), neboť na jejím použití nezávisely právní závěry soudů rozhodné pro posouzení ústavní stížnosti. Co se týká další námitky uvedené v bodu 10 výše, tak Ústavní soud toliko dodává, že stěžovatelka podle § 118a o. s. ř. poučena byla.

22. Námitkou o porušení práva na nedotknutelnost obydlí se Ústavní soud samostatně nezabýval, neboť je s předmětem řízení prima facie mimoběžná, a stěžovatelka k ní podrobnější argumentaci nesnesla.

23. Ústavní soud neshledal kvalifikovanou vadu napadených rozhodnutí (viz výše bod 14), tedy ani porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2025

Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu