Ústavní soud rozhodl v senátu slouženém z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti J. J., t. č. Vazební věznice Praha Pankrác, zastoupeného advokátem Mgr. Karlem Kolářem, sídlem [adresa] Ústí nad Labem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 106/2025-6338 ze dne 9. prosince 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 47 T 6/2025-6211 ze dne 4. listopadu 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny. K tomu mělo dojít tím, že soudy o jeho žádosti o propuštění z vazby nerozhodly bez zbytečného odkladu.
2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
3. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2575/24 ze dne 6. 11. 2024 vyložil, že procesním prostředkem ochrany práva (ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) stěžovatelů namítajících, že soudy o zákonnosti zbavení jejich osobní svobody nerozhodly bez průtahů, je postup předvídaný zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Tento závěr se uplatní pro řízení o vzetí do vazby i pro řízení o žádosti o propuštění z ní (usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 591/25 ze dne 9. 4. 2025). Dané námitky jsou tak v řízení o ústavní stížnosti proti vazebním rozhodnutím materiálně nepřípustné.
4. Jiné námitky přitom stěžovatel v zásadě nevznáší, neboť i výhrady vůči odůvodnění napadených rozhodnutí spočívají v tom, že soudy namítané průtahy dostatečně nevypořádaly. Za samostatnou relevantně uplatněnou námitku nelze považovat ani povšechnou zmínku, že vrchní soud měl - když už stěžovateli údajně upřel právo na urychlené vyřízení žádosti o propuštění - zohlednit, že někteří ze spoluobviněných ve vazbě nejsou. Jde-li o stěžovatelovy poznámky k navazujícímu usnesení městského soudu ze dne 30. 1. 2026, tak i ty bezprostředně souvisejí s námitkou průtahů, neboť stěžovatelův argument spočívá v tom, že se městský soud daným rozhodnutím, které stěžovatel ústavní stížností nenapadá, snažil předchozí průtahy krýt. Ústavnímu soudu tedy nebyly předloženy námitky, na jejichž základě by mohl přistoupit ke zrušení napadených rozhodnutí. 5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu