I. ÚS 3140/24

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily její základní práva zaručená především v čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Okresní soud v Jablonci nad Nisou ("nalézací soud") v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (výrok I.), připustil změnu návrhu na vstup vedlejšího účastníka AREXIS spol. s r. o., IČO 447 414 13, na straně žalobkyně (stěžovatelky), nikoliv na straně žalované (vedlejší účastnice v řízení o ústavní stížnosti) [výrok II.] a rozhodl, že vstup vedlejšího účastníka společnosti AREXIS na straně stěžovatelky se nepřipouští (výrok III.). K odvolání stěžovatelky a společnosti AREXIS Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí ve výrocích I. a III. potvrdil. Nejvyšší soud následně odmítl jako nepřípustné dovolání stěžovatelky proti výroku III. usnesení odvolacího soudu (viz ústavní stížností napadená usnesení).

3. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelka namítá, že soudy protiústavně vyřešily otázku oprávněnosti zájmu společnosti AREXIS jako vedlejšího účastníka na vstupu do řízení. Podle stěžovatelky má tato společnost zájem na výsledku soudního sporu proto, že se chce stát vlastníkem nemovitostí, jež jsou předmětem meritorního řízení; uvedená společnost má totiž zájem na jejich nabytí od osoby, která je jejich skutečným vlastníkem. Stěžovatelka tvrdí, že ačkoli je žalovaná (vedlejší účastnice) zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí, vlastníkem ve skutečnosti být nemůže, neboť stěžovatelka byla oprávněnou osobou ze zástavního práva. Kupní smlouva, jíž bylo vlastnické právo na vedlejší účastnici převedeno, je absolutně neplatná: podpis jednatele původního převodce (WINTER - HAAS, spol. s. r. o.) byl zfalšovaný a uvedená osoba již jednatelem ve skutečnosti nebyla (to podle stěžovatelky vyplývá i z rozsudku vydaného v rámci trestního řízení proti vedlejší účastnici). Stěžovatelka tvrdí, že společnost AREXIS má zájem na tom, aby v nyní projednávaném sporu byla procesně úspěšná právě stěžovatelka a aby bylo určeno, že je společnost WINTER - HAAS spol. s r. o. v likvidaci byla ke dni výmazu z rejstříku vlastníkem nemovitostí.

4. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 553/03 ze dne 8. 12. 2004 dovodil, že vedlejší účastenství neslouží pouze k ochraně zájmů vedlejšího účastníka, ale zároveň k ochraně zájmů procesní strany, na jejíž podporu intervenient do řízení vstoupil. Při posuzování otázky právního zájmu proto nelze akcentovat pouze úzké hledisko hmotněprávní, nýbrž je třeba zájem posuzovat rovněž z širšího hlediska přirozenoprávního a hodnotového. Nelze tedy tvrdit, že majetkový zájem není dostačující (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2036/08 ze dne 5. 8. 2009). Podle stěžovatelky je zřejmé, že zájemce o koupi nemovitostí hodlá mít jasno v tom, že jeho vlastnické právo nebude v budoucnu třetími osobami zpochybňováno. Stěžovatelka konečně namítá, že soudy v její věci vůbec neměly hodnotit, zda je vedlejší účastenství přípustné: soudy totiž ex officio nezkoumají, zda je vedlejší účastenství přípustné; to činí jen, namítne-li jeho nepřípustnost některý z účastníků.

5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Pro úplnost lze uvést, že z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka zpochybňuje rozhodnutí nalézacího soudu a odvolacího soudu pouze v části týkající se nepřipuštění vedlejšího účastenství, tj. výroku III. usnesení nalézacího soudu.

6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje argumentaci, kterou uplatnila již v dovolacím řízení. Nejvyšší soud ovšem stěžovatelce ústavně konformním způsobem vysvětlil, proč soudy vedlejší účastenství společnosti AREXIS nepřipustily. Konkrétně uvedl:

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že o právní zájem na výsledku řízení jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý "morální", "majetkový" nebo jiný "neprávní" zájem na výsledku řízení nepostačuje. Nastalá změna se musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů.

Podle Nejvyššího soudu je zákonný závěr odvolacího soudu, že shledává-li společnost AREXIS původ právního zájmu ve svém postavení jakožto zájemce o koupi nemovitostí, ve vztahu k nimž probíhá spor, je nutno tento argument odmítnout, jelikož v případě úspěchu stěžovatelky by tato skutečnost neměla žádný vliv na práva a povinnosti společnosti AREXIS vyplývající z hmotného práva. Jakožto zájemce o koupi má tato společnost pouze majetkový a neprávní zájem na výsledku řízení, což pro potřeby vedlejšího účastenství nepostačuje.

8. Uvedenému posouzení naplnění zákonných podmínek vedlejšího účastenství nemá Ústavní soud z ústavněprávního hlediska co vytknout.

9. Odkazuje-li stěžovatelka obecně na závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 553/03 (a navazujícího nálezu I. ÚS 2036/08), pomíjí, že v něm šlo o skutkově odlišnou situaci. Spor o ochranu osobnosti, v němž byl dán "hodnotový" zájem vysoké školy na hájení akademických práv a svobod a na ochraně politických práv bývalých studentů v rámci událostí v roce 1989, nelze s majetkovým zájem společnosti AREXIS kvalitativně srovnávat.

10. Za zjevně neopodstatněnou lze konečně označit i námitku stěžovatelky, že soudy v její věci vůbec neměly hodnotit, zda je vedlejší účastenství přípustné. Jak uvedl Nejvyšší soud v napadeném usnesení, stěžovatelka "přehlíží, že v dané věci žalovaná [vedlejší účastnice] na jednání dne 5. 10. 2022 vyslovila nesouhlas se vstupem žalobkyní [stěžovatelkou] navrženého vedlejšího účastníka do řízení.".

11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu