Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti R. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Lidická 960/81, Brno, proti usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 308/2024 ze dne 17. 9. 2024 a Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 2 T 48/2022-445 ze dne 3. 7. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a 1. Městského státního zastupitelství v Praze, 2. Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 a 3. J. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Obvodní soud pro Prahu 2 v odsuzujícím rozsudku ze dne 3. 8. 2023 uložil 3. vedlejšímu účastníkovi jako odsouzenému zaplatit stěžovateli jako poškozenému bolestné 45 045 Kč a náhradu nemajetkové újmy 30 000 Kč. Zmocněnec poškozeného se posléze domáhal rozhodnutí o povinnosti 3. vedlejšího účastníka nahradit stěžovateli náklady potřebné k uplatnění nároku ve výši 68 764 Kč.
2. Obvodní soud v záhlaví uvedeným usnesením uložil 3. vedlejšímu účastníkovi nahradit stěžovateli 32 464 Kč. Obvodní soud shledal, že navržená výše náhrady sice odpovídá výpočtu podle advokátního tarifu, nicméně je zjevně nepřiměřená. Podle obvodního soudu požadovaná částka neodpovídá aktivitě a náročnosti funkce zmocněnce poškozeného; navíc několikanásobně převyšuje náklady obhájce a současně téměř dosahuje výše bolestného a náhrady újmy. Obvodní soud poukázal na zákonnou podmínku účelnosti vynaložených nákladů, jakož i na související nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1033/21 ze dne 16. 11. 2021 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 3103/17 ze dne 29. 5. 2018. Za přiměřenou soud považoval náhradu za účelně vynaložené náklady v částce, kterou by mohl nárokovat obhájce.
3. Městský soud v Praze ke stížnosti stěžovatele v záhlaví uvedeným usnesením doplnil usnesení obvodního soudu pouze tak, že ve zbylé požadované částce se návrh zamítá. Městský soud souhlasil s rozhodnutím obvodního soudu a zdůraznil, že soud správně neupřednostnil čistě formalistický výpočet odměny zmocněnce podle advokátního tarifu.
4. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení pro tvrzené porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Namítá, že Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3103/17 mj. uvedl, že význam zmocněnce poškozeného a obhájce nelze poměřovat, protože jejich úloha se liší. Soudy údajně své závěry blíže neodůvodnily; rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a svévolná. Situace má být obdobná jako v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3152/21 ze dne 23. 5. 2022. Stěžovatel tvrdí, že městský soud nezohlednil, že stěžovatel předložil důkazy o úkonech absentujících ve spise, kvůli čemuž obvodní soud náhradu za dva úkony nepřiznal.
5. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným a advokátem zastoupeným stěžovatelem, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
6. K problematice náhrad nákladů řízení se Ústavní soud staví nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení tzv. nákladového výroku přistupuje výjimečně. Byť i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatelů (např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004). Obdobné východisko platí pro přezkum rozhodnutí o tzv. bagatelních částkách, ve kterých je už z jejich podstaty - s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu - důvodnost ústavní stížnosti vyloučena (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004). Pro zrušení napadených rozhodnutí by tak musely svědčit vskutku mimořádné důvody.
7. Napadená rozhodnutí právě uvedeným postulátům vyhovují. Spočívají na výkladu a aplikaci podústavního práva. Ústavní soud je totiž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli běžné zákonnosti, natožpak zákonnosti nákladových výroků. Obecné soudy se stěžovatelovými námitkami zabývaly a jejich odůvodnění jsou prismatem omezeného přezkumu dostatečná. Vyjma dále uvedeného na ně proto Ústavní soud odkazuje.
8. Stěžovateli lze částečně přisvědčit v tom, že řešení zastávané v napadených rozhodnutích se odvíjí od pojmu účelnosti nákladů, při jehož výkladu je soudům dán značný prostor k uvážení. Avšak v posuzované věci soudy svůj právní názor racionálně odůvodnily, a to s odkazy na zásady přiměřenosti, spravedlnosti a mravnosti. Zohlednily také přiměřenost potenciální majetkové zátěže 3. vedlejšího účastníka.
9. Ústavní soud je podle setrvalého výkladu čl. 89 odst. 2 Ústavy vázán právními závěry obsaženými v jeho nálezech, majícími všeobecnou povahu. Stěžovatelův poukaz na nález sp. zn. IV. ÚS 3152/21 není k posuzované věci přiléhavý. V tomto rozhodnutí naopak Ústavní soud výslovně aproboval přístup zastávaný v nyní napadených rozhodnutích. V konkrétní věci však přistoupil ke zrušení tam napadeného rozhodnutí proto, že neobsahovalo odůvodnění zvoleného postupu (obdobně srov. nález sp. zn. III. ÚS 1033/21). Při vědomí těchto přesvědčivých právních závěrů, jakož i pouze omezeného přezkumu (viz výše), Ústavní soud nepovažuje za nutné se blíže zabývat soudy a stěžovatelem zmíněnými usneseními Ústavního soudu. Nosné důvody usnesení nejsou na rozdíl od nálezů závazné, neboť jde o rozhodnutí nejvýše kvazi-meritorní, přičemž v tomto případě ani prima facie neobsahují důvod se od nálezů odchýlit. Zbylé námitky Ústavní soud samostatně nehodnotil, neboť vzhledem k nákladové a bagatelní podstatě případu nemohlo jakékoli jejich řešení změnit výsledek řízení.
10. Ústavní soud neshledal porušení základních práv nebo svobod stěžovatele. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jeho ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2025
Tomáš Langášek předseda senátu