Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti Alexe Šolce, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou, sídlem K. J. Erbena 1266, Nová Paka, proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. září 2024 č. j. 29 EXE 135/2024-63, za účasti Okresního soudu v Jičíně, jako účastníka řízení, a Adély Bilcové a JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, sídlem Ringhofferova 115/1, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že proti stěžovateli byla prováděna exekuce za účelem splnění povinnosti stanovené pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 100 000 Kč. V třicetidenní lhůtě od doručení výzvy soudního exekutora ke splnění vymáhané povinnosti stěžovatel jistinu uhradil.
2. Následně soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 1. srpna 2024 č. j. 144 EX 85/24-51, podle něhož měl stěžovatel v plné výši uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a rovněž náklady vedlejší účastnice. Stěžovatel podal proti příkazu k úhradě námitky, neboť se domníval, že exekutorovi náleží odměna a paušální částka náhrady hotových výdajů snížená o 50 %. Okresní soud v Jičíně (dále jen "okresní soud") zamítl námitky stěžovatele napadeným usnesením. Uvedl, že stěžovatel sice ve lhůtě zaplatil jistinu v plné výši, avšak nezaplatil zálohu na náklady exekuce ve snížené výši (a to ani do dne vydání napadeného usnesení), a nebyly proto splněny podmínky pro stanovení odměny exekutora ve snížené výši.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti označuje postup soudního exekutora za svévolný. Přiznává, že v dané lhůtě neuhradil snížené náklady exekuce a náklady oprávněné, plnil však dobrovolně. Vymáhanou pohledávku po vydání exekučního příkazu uhradil, exekutor tedy neprovedl žádný úkon k přímému provedení exekuce. Obecný soud tyto skutečnosti nezohlednil, pouze formálně a vadně aplikoval právní předpis, čímž zasáhl do stěžovatelova práva na ochranu majetku (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"). Stěžovatel tvrdí, že již složení jistoty ve lhůtě stanovené § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zakládá nárok na snížené náklady exekuce. Tento postup podle stěžovatele odpovídá názoru Ústavního soudu, že je třeba zohlednit jistý stupeň dobrovolnosti ve splnění vymáhané povinnosti, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením. Z uvedených důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, a to pro porušení jeho základních práv zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že se k otázce nákladů exekuce staví rezervovaně. Výjimku představují situace, kdy se rozhodnutí obecného soudu vyznačuje kvalifikovanými vadami (excesem, nepředvídatelností, libovůlí, absencí rozumného odůvodnění apod.) intenzity dosahující ústavněprávní roviny (např. usnesení ze dne 9. listopadu 2021 sp. zn. III. ÚS 2038/21, bod 11). Nic takového však v nyní posuzovaném případě Ústavní soud neshledal.
6. Náhradou nákladů exekučního řízení při dobrovolném plnění povinného se Ústavní soud zabýval v řadě rozhodnutí, včetně situací, kdy povinný plnil po nařízení exekuce, avšak před jejím nuceným provedením. K tomu Ústavní soud uvedl, že poskytnutí vymáhaného plnění, jakož i uhrazení zálohy na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného povinným ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti (§ 46 odst. 6 exekučního řádu) je třeba promítnout do výpočtu odměny soudního exekutora sníženou sazbou (ve výši 50 % u plnění peněžitých), jak předpokládá § 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. (např. nález ze dne 11. srpna 2020 sp. zn. I. ÚS 2757/18). Nesplní-li povinný podmínky § 46 odst. 6 exekučního řádu, tedy plní-li později nebo jen na vymáhanou částku (nikoli již na snížené náklady exekuce), snížení odměny či její úplné vyloučení se neuplatní (usnesení ze dne 15. května 2018 sp. zn. I. ÚS 3358/16 či citované usnesení sp. zn. III. ÚS 2038/21).
7. S tímto závěrem Ústavního soudu napadené usnesení okresního soudu zcela koresponduje. Stěžovatel sám uvedl, že splnil pouze jednu ze zákonem stanovených podmínek pro snížení nákladů na polovinu, splnění vymáhaného nároku. Nerozporuje ovšem, že druhou podmínku, uhrazení zálohy na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného, nesplnil. S odkazem na právní zásadu, podle níž práva patří bdělým, Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel nemůže v řízení o ústavní stížnosti důvodně namítat porušení svých práv, jestliže sám všechny podmínky pro beneficium snížených nákladů exekuce nesplnil. Ústavní soud tudíž neshledal v napadeném usnesení pochybení, které by porušilo základní práva stěžovatele.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu