I. ÚS 32/25

Odůvodnění

Obsah napadených rozhodnutí a námitky stěžovatelky

1. Prostřednictvím návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Podle napadených rozhodnutí je stěžovatelka vlastníkem pozemku p. č. st. X1 (jehož součástí je stavba č. p. X2, rodinný dům) a pozemku p. č. X3 v k. ú. K. Dne 21. 4. 2022 obdržel Katastrální úřad pro Jihočeský kraj (dále jen "katastrální úřad") žádost vlastníků sousedního pozemku p. č. X4 o prověření a opravu zákresu v katastrální mapě. Dne 13. 6. 2022 oznámil katastrální úřad provedení opravy. Stěžovatelka vyjádřila s touto opravou nesouhlas, neboť ztratila přístup ke svým pozemkům. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 31. 8. 2022 nesouhlasu stěžovatelky nevyhověl. Odvolací orgán postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád") odvolání stěžovatelky zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil.

3. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu podala stěžovatelka žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud zamítl rovněž jako nedůvodnou.

4. Bližší obsah napadených rozhodnutí není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jejich obsah stejně jako průběh řízení je účastníkům řízení dostatečně znám.

5. Stěžovatelka namítá porušení svého vlastnického práva spočívající v tom, že správní orgány i soudy v odůvodnění napadených rozhodnutí uvádí, že předmětnou opravou nedošlo ke změně vlastnického práva, avšak část zemského povrchu o výměře přesahující 100 m2 byla před opravou podle stavu katastrální mapy ve vlastnictví stěžovatelky. Po opravě se tato část zemského povrchu stala součástí pozemku č. parc. X4. Před opravou byla stěžovatelka v legitimním přesvědčení, že tato část zemského povrchu je v jejím vlastnictví. V důsledku opravy bylo podle stěžovatelky zasaženo do jejího vlastnického práva i tím, že pozemky stěžovatelky přestaly mít společnou hranici s pozemky č. parc. X5, č. parc. X6 a č. parc. X7, přes které má zajištěn prostřednictvím věcného břemene přístup až na svůj pozemek.

6. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž má vyplývat, že oprava chyb v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, by měla být provedena pouze tehdy, pokud jejím provedením nebude vyvolán spor mezi vlastníky dotčených pozemků o průběh hranice. V daném případě tomu tak zjevně není a oprava neměla být provedena. Stěžovatelka též argumentuje tím, že v žalobě, kasační stížnosti, a správním řízení, které podání žaloby předcházelo, opakovaně tvrdila, že z rozhodnutí katastrálního úřadu vyplývá, že oprava vyžadovala podrobné zkoumání právní a skutkové stránky případu, a netýkala se chyby způsobné zřejmým omylem.

Procesní předpoklady řízení

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

9. Ústavní soud předesílá, že není dalším instančně nadřízeným stupněm soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je podle čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti, z čehož plynou omezení v jeho přezkumné činnosti. Do rozhodnutí obecných soudů zasahuje jen tehdy, došlo-li k porušení ústavou chráněných práv stěžovatele. Řízení před Ústavním soudem tedy neslouží k pokračování v polemice s rozhodnutími obecných soudů v rovině podústavního práva, jestliže nemá přesah do roviny ústavou chráněných práv.

10. Převažujícím obsahem ústavní stížnosti však je právě pokračující polemika se závěry napadených rozhodnutí, a to nejen soudních, ale i správních. Stěžovatelka sice označuje své námitky jako porušení ústavních práv, konkrétně práva na ochranu vlastnictví a práva na soudní ochranu, nicméně po obsahové stránce je podstatou její argumentace opakující se nesouhlas s odůvodněním všech napadených rozhodnutí vedený zejména v rovině práva podústavního. Co se týče dílčích námitek, stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí s argumentací a závěry Nejvyššího správního soudu, který se vyjadřoval k řadě otázek, které zahrnula též do ústavní stížnosti. Právě Nejvyššímu správnímu soudu přitom přísluší výklad zákonodárství v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, být oprávněn výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 173/02).

11. Argumentace stěžovatelky postrádá ústavněprávní rozměr věci. Stěžovatelka nesprávně předpokládá, že Ústavní soud na základě její ústavní stížnosti podrobí napadená rozhodnutí dalšímu "instančnímu" přezkumu, a to v podstatě "paralelně" k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který však již její námitky v podstatě vypořádal.

12. Konkrétně se ztotožnil s právním závěrem krajského soudu, potažmo i se závěry správních orgánů, že provedená oprava se vlastnického práva stěžovatelky k pozemkům nedotkla a katastrální úřad pouze opravil zákres pozemku parc. č. st. X1 v katastrální mapě tak, aby odpovídal podkladovým listinám. Stěžovatelce vysvětlil, že pokud vychází z původního zákresu parcel v katastrální mapě a na základě něj se domnívá, že jí svědčilo vlastnické právo k nezastavěné části pozemku nacházející se severně od budovy stodoly, neboť byla tato část pozemku součástí parcely č. st. X1, tak tento původní zákres parcely v katastrální mapě byl chybný a daná část pozemku nikdy součástí parcely č. st. X1 nebyla. Stěžovatelka tudíž ani nebyla jejím vlastníkem. Podrobně Nejvyšší správní soud vypořádal další stěžovatelkou předloženou námitku, že opravou chyby bylo zasaženo do věcného práva stěžovatelky spočívajícího ve zřízení věcného břemene zajišťujícího stěžovatelce přístup k pozemku parc. č. st. X1. Opravou chyby v posuzované věci nedošlo k založení, změně či zrušení vlastnických a jiných práv k nemovitostem. Stěžovatelce stále svědčí věcná práva v totožném rozsahu jako před provedením opravy. Na tom nic nemění skutečnost, že stěžovatelka se dříve mylně domnívala (na základě zákresu v katastrální mapě, který byl však chybný, jelikož neodpovídal podkladovým listinám), že pozemky, jichž se věcná práva týkají, mají jiné geometrické a polohové určení.

13. Ústavní soud konstatuje, že v daném případě neshledal žádný exces či mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, ani vybočení z pravidel ústavnosti. Jak Nejvyšší správní soud, tak i krajský soud se s námitkami stěžovatelky řádně vypořádaly. Při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily přiléhavě a v souladu s ustanoveními soudního řádu správního či katastrálního zákona.

14. Ústavní soud respektuje právní závěry soudů i postup katastrálního úřadu. Jak vyplývá z již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, účel řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí spočívá v uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici, tzn. odstranění nesprávností, resp. "zřejmého omylu" ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona při vedení a obnově katastru, o což v dané věci šlo. Mění se jím evidované údaje, aniž by se tak mohlo založit či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji.

15. Právo na soudní ochranu, respektive právo na spravedlivý (řádný) proces, kterého se stěžovatelka dovolává, nelze vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky. Uvedené základní právo zajišťuje jen právo na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3341/16 ze dne 20. 3. 2018). Okolnost, že stěžovatelka se závěry napadených rozhodnutí nesouhlasí, tedy nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

16. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu