I. ÚS 3286/24

Odůvodnění

1. Vedlejší účastník a) mezitímním rozhodnutím č. j. MHMP 1911177/2023 ze dne 14. 12. 2023 odňal vlastnické právo ke specifikovaným pozemkům stěžovatelky ve prospěch České republiky za účelem provedení veřejně prospěšné stavby na dálnici D7, označené jako mimoúrovňová křižovatka Aviatická - Ruzyně. Rozhodnutí vedlejšího účastníka a) zrušil Městský soud v Praze ("městský soud") rozsudkem č. j. 11 A 121/2023-90 ze dne 14. 12. 2023 a uložil vedlejšímu účastníkovi, aby se věcně zabýval námitkami proti znaleckému posudku vyvlastnitele [vedlejšího účastníka b)] předložené v rámci kontraktačního procesu. Následně vedlejší účastník a) mezitímním rozhodnutím č. j. MHMP 696592/2024 opět rozhodl o odnětí vlastnického práva k vyvlastněným pozemkům. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka správní žalobu, kterou městský soud rozsudkem č. j. 14 A 24/2024-74 ze dne 4. 9. 2024 zamítl. Kasační stížnost proti rozsudku městského soudu zamítl Nejvyšší správní soud ("NSS") napadeným rozsudkem.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

3. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení § 3b odst. 1 a § 3b odst. 2, věty čtvrté, ve slovech "podle jejich skutečného stavu", zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění účinném do 31. 12. 2023 ("liniový zákon"). 4. Stěžovatelka namítá, že nabídkový proces, který předcházel vyvlastnění jejích pozemků, byl stižen nezhojitelnou vadou. Vyvlastněné pozemky se totiž již před umístěním stavby mimoúrovňové křižovatky nacházely v zastavitelné ploše, a proto je bylo nezbytné ocenit jako pozemky zastavitelné, tedy jako pozemky s vysokým stavebním potenciálem a tržní hodnotou. Znalecký posudek vyvlastnitele je ocenil jako zemědělské, tj. pouze ve výši 2 % jejich skutečné hodnoty, a tomu odpovídala i nabízená výkupní cena. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem NSS, že pro ocenění vyvlastňovaných pozemků je rozhodující jejich faktický stav, nikoliv jejich vymezení v územním plánu obce; stěžovatelka tak byla vyvlastněna bez adekvátní náhrady. Stěžovatelka může získat spravedlivou a přiměřenou náhradu až v následném soudním řízení, jehož trvání ale nelze přesně odhadnout. Zadržování majetku po řadu let bez odpovídající náhrady je neústavní. Jiné srovnatelné pozemky přitom obec nabízí za cenu mnohonásobně vyšší. Není-li možný ústavně konformní výklad liniového zákona, je podle stěžovatelky namístě zrušení jeho části. Liniový zákon předpokládá, že každý zemědělský pozemek má stejnou hodnotu, aniž by zohledňoval jeho konkrétní využití či potenciál pro budoucí rozvoj. Dělení pouze na pozemky ostatní a stavební ve smyslu § 3b odst. 1 liniového zákona je v rozporu s ústavním pořádkem. Rovněž je neústavní část § 3b odst. 2 liniového zákona ve slovech "podle jejich skutečného stavu", neboť se zohledňuje pouze jejich "faktický" stav ke dni jejich ocenění.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním řízení a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a správních soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. 7. Vyvlastňování je obecně přezkoumáváno jednak v řízení před správními soudy, jednak v řízení před civilními soudy. Pravomoc správních soudů je dána veřejnoprávní povahou zásahu do vlastnického práva; oproti tomu civilní soudy řeší spory o výši a případném rozdělení náhrady za tyto zásahy [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 26/08 ze dne 7. 4. 2009 (N 82/53 SbNU 33; 171/2009 Sb.) či usnesení sp. zn. III. ÚS 2759/21 ze dne 9. 11. 2021, body 10 a 11; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Liniový zákon umožňuje "rychlé" vyvlastnění na základě mezitímního rozhodnutí podle § 4a liniového zákona, aniž by byla určena výše náhrady za vyvlastněný majetek. Správní soudy v takovém případě pouze posuzují, zda kontraktační proces proběhl jako podmínka zahájení vyvlastňovacího řízení v souladu se zákonem. 8. V projednávané věci se tak NSS mohl zabývat pouze otázkou zákonnosti kontraktačního procesu před vyvlastňovacím řízením. Stěžovatelčiny výtky ohledně vad znaleckého posudku a výše poskytnuté náhrady, které tvoří podstatu její argumentace, proto posuzoval z hlediska toho, zda znalecký posudek z kontraktačního procesu neobsahuje cenu excesivně odlišnou od ceny obvyklé či cenu zjevně nespravedlivou. NSS řádně odůvodnil, že v tomto ohledu proběhl kontraktační proces v souladu se zákonem (viz body 37 až 47 napadeného rozsudku). Neshledal důvodnou ani námitku stěžovatelky, že vyvlastňované pozemky byly určeny jako zastavitelné. Ústavní soud přitom již minulosti nepovažoval za protiústavní právní názor, který vykládá podmínku stanovení obvyklé ceny na základě skutečného stavu dle § 3b odst. 2 liniového zákona bez ohledu na označení v územně plánovací dokumentaci (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2313/24 ze dne 9. 10. 2024 či usnesení sp. zn. I. ÚS 1606/23 ze dne 13. 12. 2023). 9. NSS dále srozumitelně vysvětlil, že vyvlastňované pozemky jsou dlouhodobě určeny k výstavbě mimoúrovňové křižovatky Aviatická - Ruzyně, a to ještě před nabytím vlastnického práva k nim stěžovatelkou. Dále řádně vyložil, proč nemůže přihlédnout k některým skutečnostem, které stěžovatelka uplatnila poté, kdy bylo vydáno kasační stížností napadené rozhodnutí, a proč nejsou relevantní další okolnosti, na něž stěžovatelka znovu poukazuje v ústavní stížnosti. 10. Skutečnost, že náhrada není s konečnou platností vyřešena již v mezitímním rozhodnutí o vyvlastnění podle § 4a liniového zákona, odpovídá jeho smyslu, jímž je zjednodušení a urychlení majetkoprávního vypořádání u klíčových staveb dopravní infrastruktury. Není porušením ústavně zaručených práv stěžovatelky, je-li otázka výše náhrady řešena až v navazujícím řízení, v rámci něhož mohou být zjištěny skutečnosti, které budou odůvodňovat odlišnou - vyšší cenu. Nevedla-li intepretace a aplikace napadených ustanovení k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatelky, není důvod pro postoupení návrhu na jejich zrušení plénu Ústavního soudu. 11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. S ústavní stížností spojený návrh na zrušení ustanovení zákona Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu