Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., t. č. ve Věznici Rýnovice P. O. BOX 14, Jablonec nad Nisou, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 4 Tdo 439/2025-335 z 24. 6. 2025, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 383/2024-203 z 16. 1. 2025 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 23 T 44/2024-175 z 8. 11. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 10. 11. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena Mgr. Lucií Pospěchovou, advokátkou, sídlem Jeseniova 55/1151, Praha 3 (dále jen "obhájkyně"), ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím trestních soudů z důvodu porušení čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Uvedená ústavní stížnost trpěla zjevnou vadou, neboť k ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc prokazující právní zastoupení obhájkyně pro řízení před Ústavním soudem. K telefonické výzvě Ústavního soudu obhájkyně zaslala Ústavnímu soudu usnesení Okresního soudu Praha-východ č. j. 0 Nt 3034/2024-6 z 12. 4. 2024, kterým byla ustanovena jako obhájkyně stěžovatele pro řízení před trestními soudy.
3. Jelikož řízení o ústavních stížnostech vedené před Ústavním soudem nepředstavuje pokračování trestního řízení, nemohl zdejší soud akceptovat obhájkyní zaslané rozhodnutí o jejím ustanovení. Dne 21. 11. 2025 ji proto vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů doplnila stěžovatelovu plnou moc ověřující její právní zastoupení pro řízení o ústavní stížnosti.
4. Dne 22. 12. 2025 obhájkyně Ústavní soud informovala, že se opakovaně pokusila stěžovatele kontaktovat, avšak nebyla úspěšná. Informovala, že věznice Rýnovice potvrdila, že mu dopisy byly předány, že stěžovatel se v této věznici nachází, avšak ve stanovené lhůtě žádným způsobem nereagoval. Uvedla přitom, že stěžovatel nereagoval ani na již předchozí dopis, který mu byl doručen v září 2025, a týkal se rozhodnutí Nejvyššího soudu a dalšího postupu v jeho věci.
5. V návaznosti na tuto skutečnost Ústavní soud dne 5. 1. 2026 vyzval k reakci a k doplnění plné moci přímo stěžovatele. Poučil jej, že případné neodstranění uvedené vady do 30 dnů od doručení bude znamenat odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 8. 1. 2026 a lhůta k jejímu splnění marně uplynula dne 9. 2. 2026.
6. Stěžovatel nicméně v uvedené lhůtě a ani do dnešního dne na výzvu žádným způsobem nereagoval a obdobně ani Ústavnímu soudu nedošla žádná informace od obhájkyně o případném obnovení komunikace mezi ní a stěžovatelem.
7. Vzhledem k uvedeným důvodům soudkyně zpravodajka stěžovatelovu ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2026
Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka