I. ÚS 3336/25

Odůvodnění

1. Ústavní soud v nyní řešeném případě posuzuje zejména, zda obecný soud porušil právo stěžovatele na bezplatnou pomoc obhájce. Obecný soud přihlédl při zkoumání majetkových poměrů i k majetkové potencialitě stěžovatele.

Vymezení věci

2. Předmětem řízení před obecnými soudy je žádost stěžovatele o bezplatnou obhajobu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 79/2025. Stěžovatel je obžalován pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Tvrdil, že nemá prostředky na odměnu obhájce v trestním řízení. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 10. 2025 č. j. 1 T 79/2025-121 rozhodl, že stěžovatel nemá nárok na bezplatnou obhajobu [podle 33 odst. 2 trestního řádu].

3. Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou. Stěžovatel nedoložil náležitým způsobem své majetkové poměry. Okresní soud tedy nepochybil, když rozhodl na základě majetkové potenciality stěžovatele. Krajský soud se proto ztotožnil s odůvodněním okresního soudu.

Argumentace stěžovatele

4. Podle stěžovatele krajský soud napadeným usnesením porušil jeho právo na bezplatnou právní pomoc dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na právní pomoc v řízení před soudem (čl. 37 odst. 2 Listiny).

5. Vzhledem k povaze trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel stíhán, mu byl zadržen řidičský průkaz, což mu brání ve výkonu jeho povolání. Okresní soud shledal, že nemajetnost stěžovatel doložil, ale návrh zamítl s ohledem na příjmovou potencialitu. Stěžovatel podle okresního soudu může nastoupit za minimální mzdu do práce v místě svého bydliště. Krajský soud výrok okresního soudu potvrdil, ale podle stěžovatele odůvodnění podstatně změnil tak, že stěžovatel prvotně neosvědčil nemajetnost. Krajský soud prezentoval úvahu, že stěžovatel může vlastnit další bankovní účty.

6. Stěžovatel s odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvedl, že v řízení o žádosti o bezplatnou obhajobu se má posuzovat míra doložení nemajetnosti a reálná majetková potencialita ve vztahu k době, kde trestní stíhání probíhá. Okresní soud rozhodl v rozporu s touto judikaturou. Své rozhodnutí o tom, že stěžovatel nemá nárok na bezplatnou obhajobu, založil na hypotetických příjmech, které by stěžovatel mohl získat někdy v budoucnosti. Takovým rozhodnutím zasáhl do samotné podstaty práva na bezplatnou pomoc obhájce.

7. Krajský soud si podle stěžovatele musel být vědom neudržitelnosti posuzování majetkové potenciality. Proto podle stěžovatele důvody pro zamítnutí návrhu změnil tak, že stěžovatel vůbec neosvědčil návrh na přiznání bezplatné obhajoby. Tím současně popřel závěr okresního soudu a zasáhl do stěžovatelova práva na soudní ochranu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k novému projednání.

Vlastní posouzení věci Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřehodnocuje skutkové a právní závěry obecných soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva pouze tehdy, jestliže aplikace tohoto práva v konkrétním případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. listopadu 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03 (N 138/31 SbNU 227) a navazující judikatura].

11. Ústavní soud k otázce nároku na bezplatnou obhajobu přistupuje velmi zdrženlivě, neboť její posouzení do značné míry závisí na uvážení trestních soudů [nález ze dne 1. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 3501/20 (N 12/110 SbNU 115), bod 15]. Úkolem Ústavního soudu není jejich činnost v tomto směru nahrazovat. Důvod k zásahu Ústavního soudu nastane teprve v situaci, kdy jsou závěry trestních soudů v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zatíženy zjevným logickým rozporem, případně svévolné (nejsou opřeny o konkrétní skutková zjištění či srozumitelná kritéria). Samo o sobě nestačí, že by Ústavní soud hodnotil relevantní skutečnosti odlišně (nález z 10. 6. 2024 sp. zn. II. ÚS 483/23, bod 12, či usnesení z 20. 11. 2018 sp. zn. III. ÚS 3495/18, bod 9).

12. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že okresní soud postavil své rozhodnutí na tzv. majetkové potencialitě stěžovatele. Toto kritérium sice starší judikatura Ústavního soudu, obsažená ovšem jen v usneseních, bez dalšího akceptovala, v poslední době je však v některých případech upozadila (citovaný nález II. ÚS 483/23, bod 16; též nálezy ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 3582/20 nebo ze dne 31. 1. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2198/22). Při rozhodování o tom, zda má obviněný dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, jsou soudy povinny vycházet ze skutkového stavu v době rozhodování; podmínka vztahující se ke vzdálenější budoucnosti, která může, ale také nemusí nastat, nemá oporu v zákoně (nález z 8. 10. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2590/19). Založí-li tedy soudy závěr o nepřiznání nároku na bezplatnou obhajobu na hypotetických příjmech, které by obviněný někdy v blíže neurčené budoucnosti mohl získat, poruší tím jeho právo na bezplatnou pomoc obhájce ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny. Takový postup zasahuje do samotné podstaty práva na bezplatnou pomoc obhájce, protože obviněný potřebuje efektivní obhajobu právě v době probíhajícího trestního řízení.

13. Je však třeba zdůraznit, že Ústavní soud hodnocení majetkové potenciality obviněného do budoucna zcela neodmítl, o čemž svědčí již citovaný nález sp. zn. III. ÚS 3501/20 (zejména body 19 a 20). V něm Ústavní soud zdůraznil, že majetkovou potencialitu je třeba hodnotit na základě konkrétních a aktuálních skutkových zjištění. Finanční perspektivu lze dovozovat z takových okolností jako jsou zdravotní stav, vzdělání, schopnosti a dosavadní příjmy obviněného (obdobně například usnesení ze dne 24. července 2024 sp. zn. I. ÚS 1356/24). Není ovšem možné vycházet z pouhých hypotéz, které by nebyly založeny na učiněných zjištěních. Nelze také možnost získání dostatečného množství finančních prostředků vztahovat až k velmi vzdálené budoucnosti. Majetkovou potencialitu je potřeba hodnotit komplexně. Ze schopnosti obviněného obstarat si do budoucna finanční prostředky prací nelze mechanicky vyvodit závěr o nepřiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Při rozhodování o nároku na bezplatnou obhajobu tedy soudy musí vycházet primárně z aktuální majetkové situace a výdělkových možností obviněného. Budoucí vývoj mohou zohlednit také, avšak nikoli v rovině ničím nepodložených domněnek či spekulací.

14. Výše popsaným povinnostem obecné soudy v nynějším případě dostály. Zejména okresní soud se ve svém rozhodnutí podrobně věnoval aktuální majetkové situaci stěžovatele a jeho výdělkových možností. Konstatoval, že stěžovatel neuvedl svoje měsíční výdaje, ani zda vlastní rodinný dům, ve kterém bydlí. Chybějící informace pro rozhodnutí soudu, které stěžovatel neuvedl, nemohly být zjištěny výslechem v rámci hlavního líčení. Stěžovatel se k němu nedostavil. Okresní soud si proto dodatečně opatřil potřebné podklady pro své rozhodnutí. Vzal v úvahu, že stěžovatel bydlí v rodinném domě s manželkou. Vzal v potaz příjmy stěžovatele, zejména mzdu, kterou pobíral od společnosti A. a F. Zjistil, že stěžovatel uzavřel se společností A. dohodu, v níž se zavázal na vzniklou škodu hradit 14 000 Kč měsíčně (bod 7 rozhodnutí okresního soudu).

15. Za účelem zjištění možností uplatnění stěžovatele na trhu práce s přihlédnutím k jeho vzdělání okresní soud z veřejně dostupné evidence (webové stránky Úřadu práce v K.) pořídil výpisy volných pracovních míst, která jsou vhodná pro uchazeče bez kvalifikace (s ukončeným základním vzděláním). Okresní soud přihlédl k věku stěžovatele, jeho zdravotnímu stavu, jeho dosavadním příjmům a k jeho dalším osobním poměrům. Nedá se tedy říct, že by své rozhodnutí založil na pouhé hypotetické možnosti. Naopak své závěry opřel o konkrétní a aktuální skutková zjištění v souladu s judikaturou Ústavního soudu.

16. Lze dát stěžovateli částečně za pravdu, že krajský soud velkou část svého poměrně stručného odůvodnění věnoval odůvodnění závěru, že stěžovatel nedostatečně doložil své majetkové poměry. Ve smyslu judikatury ESLP stěžovatel však nemusí prokázat nedostatek prostředků nade všechny pochyby, ale postačí, že neexistují téměř žádné indicie o tom, že by nezbytné prostředky mohl mít (srov. zejména rozsudky ESLP ve věci Twalib proti Řecku, ve věci Maksimenko proti Ukrajině nebo ve věci Pakelli proti Německu). Právní úpravu v § 33 odst. 2 trestního řádu, podle níž obviněný před rozhodnutím o tom, že má nárok na obhajobu bezplatnou či za sníženou odměnu, musí osvědčit, že nemá dostatek prostředků na úhradu nákladů obhajoby, je potřeba v souladu s čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy vykládat tak, že není potřeba prokázat nemajetnost nade všechny pochyby, ale postačuje, pokud ze všech indicií předložených obviněným a zahrnutých ve spise plyne, že obviněný je nemajetný.

17. Je však podstatné, že v bodě 4 napadeného usnesení krajský soud uvedl, že indicie zahrnuté ve spisu jsou protichůdné a nelze z nich jednoznačně dovodit, že stěžovatel je nemajetný. Ve svém odůvodnění se krajský soud odkázal na odůvodnění okresního soudu, se kterým se ztotožnil. Z obou těchto rozhodnutí plyne, že (a) ze všech indicií předložených stěžovatelem a založených ve spise neplyne, že stěžovatel je nemajetný a (b) z konkrétních a aktuálních skutkových zjištění plyne, že stěžovatel má budoucí majetkovou potencialitu. Na tomto odůvodnění v rovině právních závěrů ani skutkových zjištění Ústavní soud neshledává nic protiústavního. Postup obecných soudů v posuzované věci je v souladu s výše citovanou judikaturou Ústavního soudu.

18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2026

Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu