I. ÚS 3445/24

Odůvodnění

1. Stěžovatelčina dcera podlehla zraněním po sražení automobilem. Orgány činné v trestním řízení nedospěly k závěru, že by řidička spáchala trestný čin.

2. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň-venkov, 1. oddělení obecné kriminality ("policejní orgán"), usnesením č. j. KRPP-136634-57/TČ-2022-031171-J-ŠAM ze dne 27. března 2023 odložila trestní věc proti řidičce automobilu, neboť nešlo o podezření z trestného činu a věc nebylo na místě vyřídit jinak. Okresní státní zastupitelství Plzeň-jih ("státní zastupitelství") zamítlo stížnost stěžovatelky usnesením č. j. ZN 1190/2022-30 ze dne 22. května 2023. Krajské státní zastupitelství v Plzni ("vyšší státní zastupitelství") pod č. j. 1 KZN 1077/2023-21 ze dne 5. září 2023 vyhodnotilo podnět k dohledu jako důvodný a uložilo státnímu zastupitelství vydat policejnímu orgánu pokyn věcí se dále zabývat - s tím, že je nezbytné pečlivěji objasnit, zda nemohla dopravní nehodu zapříčinit řidička nepřiměřenou jízdou. Po doplnění šetření policejní orgán usnesením č. j. KRPP-136634-90/TČ-2022-031171-J-ŠAM ze dne 9. května 2024 trestní věc odložil; stěžovatelčinu stížnost státní zastupitelství usnesením č. j. ZN 1190/2022-59 ze dne 18. července 2024 zamítlo jako nedůvodnou. Vyšší státní zastupitelství vyrozuměním č. j. 1 KZN 1077/2023-43 ze dne 1. listopadu 2024 zástupci stěžovatelky sdělilo, že jeho podnět k provedení dohledu není důvodný, neboť skutkový stav již byl zjištěn v dostatečném rozsahu.

3. Řádně zastoupená stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá, že orgány činné v trestním řízení popsaným postupem porušily její práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

4. Stěžovatelka brojí proti závěru, že její dcera vběhla na přechod pro chodce v době, kdy na to řidička již nemohla zareagovat. Podle stěžovatelky je usmrcení člověka porušením práva na život, a proto není na volné úvaze veřejné moci, zda a jakým způsobem je bude postihovat. Podle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/10 ze dne 28. června 2011 (N 123/61 SbNU 767, 232/2011 Sb.) jsou dostatečně účinnou formou ochrany pouze trestněprávní prostředky (bod 61). Je přesvědčena, že bylo porušeno její právo na účinné vyšetřování tím, že věc byla odložena, v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení a uvádí, že provedený znalecký posudek nebyl správný, logický a neodpovídal kamerovému záznamu, z něhož znalec nesprávně dovodil, že dcera stěžovatelky na přechod vběhla (rychlostí cca 4 m/s). Podle stěžovatelky je naopak z kamerového záznamu zjevné, že řidička porušila své právní povinnosti, a to i pro případ, kdy by se chodkyně pohybovala rychleji než běžný chodec; poukazuje rovněž na původní závěry policejního orgánu, že se řidička dostatečně nevěnovala řízení, mohla spáchat přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, a proto bylo zahájeno trestní řízení.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti hodnotí provedené důkazy, poukazuje na povinnosti řidiče [§ 4, 5 a 18 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů] a tvrdí, že jediným důvodem nehody bylo chování řidičky, která se nevěnovala řízení a neregistrovala osoby vstupující na přechod. Řidička rovněž nepřizpůsobila rychlost stavu vozovky, špatnému počasí, viditelnosti a jela nepřiměřenou rychlostí. Závěry orgánů činných v trestním řízení nepovažuje stěžovatelka za správné, a proto navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

6. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími i dalšími materiály a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Z lustra Ústavního soudu se podává, že proti usnesení policejního orgánu a státního zastupitelství z roku 2023 již stěžovatelka brojila ústavní stížností vedenou pod sp. zn. I. ÚS 1937/23, která byla odmítnuta jako nepřípustná. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tehdy nezmínila, že v té době již probíhal přezkum jejího podnětu u vyššího státního zastupitelství.

8. Po odmítnutí uvedené ústavní stížnosti vyšší státní zastupitelství zrušilo původní usnesení policejního orgánu a státního zastupitelství z roku 2023, která byla nahrazena rozhodnutími novými (z roku 2024). Ve vztahu ke zrušeným usnesením policejního orgánu ze dne 27. března 2023 a státního zastupitelství ze dne 22. května 2023 proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť není příslušný - nemůže je zrušit podruhé.

9. Stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti brojí výhradně proti usnesením policejního orgánu a státního zastupitelství, ale z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že její námitky směřují rovněž proti nepříznivému vyrozumění vyššího státního zastupitelství.

10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoli dalším orgánem veřejné moci, povolaným přezkoumávat všechny okolnosti konkrétního případu; proto zasáhne jen tehdy, zjistí-li pochybení spočívající v porušení ústavně zaručených práv, zejména jsou-li napadená rozhodnutí hrubě nepřiléhavá nebo jde-li o projev libovůle. Ústavní soud obecně nepřezkoumává rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení z podnětu poškozených, například jde-li o opodstatněnost a důvodnost zahájení nebo nezahájení trestního stíhání, ale přísluší mu pouze posouzení, byl-li postup orgánů činných v trestním řízení v souladu s požadavky kladenými na účinné vyšetřování. Také z těchto důvodů Ústavní soud ruší rozhodnutí pro porušení práva na účinné vyšetřování pouze výjimečně [viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. března 2015 (N 51/76 SbNU 691) nebo sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. května 2016 (N 91/81 SbNU 485)].

11. Z usnesení policejního orgánu vyplývají okolnosti, za nichž se stala šetřená dopravní nehoda. Zkoumáním kamerových záznamů byly vypočteny rychlosti pohybu poškozené i vozidla řidičky a bylo zjištěno, že poškozená vběhla na přechod 1,2 s před střetem, což byl čas, v němž řidička již nemohla na její přítomnost zareagovat z fyziologických i technických důvodů, neboť k bezpečnému zastavení by při rychlosti cca 41 km/h (11,4 m/s) potřebovala minimálně 3 s. Na základě objektivního posouzení okolností dopravní nehody policejní orgán věc odložil.

12. Po přezkoumání celého řízení státní zastupitelství uzavřelo, že policejním orgánem vyslovené závěry jsou logické a správné; v řízení nebylo prokázáno, že dopravní nehoda nastala v důsledku nepřiměřeného způsobu jízdy podezřelé nebo jejím porušením zákonné povinnosti - naopak poškozená nerespektovala své povinnosti a na přechod vběhla. Státní zástupkyně vyššího státního zastupitelství v napadeném vyrozumění uvedla, že skutkový stav byl zjištěn v potřebném rozsahu i v intencích předchozího pokynu, a proto lze na základě provedených zjištění uzavřít, že nebyly naplněny znaky trestného činu, odložení věci nebylo pochybením a podnět k dohledu nebyl důvodný.

13. Stěžovatelka brojí proti nezahájení trestního stíhání proti třetí osobě. Posouzení, zda je konkrétní jednání trestným činem či nikoli, vychází ze zákonné definice toho kterého trestného činu a z objektivního a nezávislého posouzení věci příslušným orgánem veřejné moci (orgánem činným v trestním řízení), nikoliv od očekávání účastníka řízení (stěžovatelky). Nárokem na trestní stíhání jiné osoby se Ústavní soud opakovaně zabýval a judikoval, že charakteristickým znakem moderního státu je vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí "vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" [viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96 ze dne 26. února 1997 (U 5/7 SbNU 343)].

14. Účinné vyšetřování je procesní povinností tzv. náležité péče, která se vztahuje k postupu daného orgánu veřejné moci a nelze ji vztahovat k výsledku [viz též nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Ústavní soud nekontroluje opodstatněnost zahájení či nezahájení trestního stíhání, ale zjišťuje, zda orgány veřejné moci provedly účinné vyšetřování a neporušily zaručená práva účastníků řízení. Je-li o nesprávnosti závěrů orgánů veřejné moci subjektivně přesvědčena pouze stěžovatelka, protože očekávala jiné rozhodnutí, neznamená to, že vyšetřování nebylo účinné.

15. Ústavní soud chápe stěžovatelčino rozpoložení a vnitřní přesvědčení, že nelze bez dalšího přijmout nenahraditelnou újmu, kterou je ztráta dcery. Ústavní soud však uvedl již v nálezu sp. zn. III. ÚS 2065/15 ze dne 31. května 2016 (N 98/81 SbNU 565), že nelze závěr o trestněprávním zavinění "nikdy dovozovat z pouhého faktu, že došlo ke škodlivému následku za účasti třetí osoby. K událostem, majícím objektivně nešťastnou nebo i tragickou povahu, dochází i bez cizího zavinění, jako je tomu v případech tzv. vis maior ... Zanedbání potřebné míry opatrnosti jako předpoklad nedbalostního zavinění je třeba vyvozovat z konkrétních skutkových okolností, řádně zjištěných důkazním postupem před obecnými soudy." Nastal-li škodlivý následek, automaticky to neznamená, že jiná osoba nutně zanedbala potřebnou míru opatrnosti.

16. Podle Ústavního soudu byly stanovené standardy vyšetřování věci zajištěny, orgány činné v trestním řízení neporušily svá zákonem vymezená práva; jejich postup byl v rámci jim zákonem svěřených kompetencí a jejich rozhodnutí byla dostatečně a srozumitelně odůvodněna (čl. 4 odst. 4 Listiny). Podle čl. 2 odst. 2 Listiny mohou orgány veřejné moci uplatňovat státní moc jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem. Nemohou tedy zahájit trestní stíhání (pokračovat v něm), nejsou-li splněny zákonné důvody. Orgány činné v trestním řízení mají úřední povinnost zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 4 a 5 trestního řádu). Z ústavního principu presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) vyplývá povinnost zvažovat vzhledem ke skutkovým okolnostem rovněž takovou verzi případu, že škodlivý následek mohl vzniknout bez zavinění.

17. Právo na přístup k orgánu veřejné moci (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny) ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) nezaručují účastníku řízení jím očekávaný výsledek, ale "jen" to, že řízení bude před nezávislým orgánem veřejné moci probíhat podle zákonem stanovených pravidel, což se v tomto případě stalo. Z napadených usnesení i vyrozumění jsou patrné důvody, pro které bylo trestní řízení odloženo a proč takový postup považují státní zastupitelství za správný. Za ústavně konformní je považuje i Ústavní soud.

18. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu