Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky a) Družstvo zahrádkářů Jahodnice, sídlem Doležalova 1023/5, Praha 9, stěžovatele b) Jakub Kolín a stěžovatelky c) Bc. Lucie Kolínová, zastoupených advokátem Mgr. Jakubem Horkým, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2025 č. j. 24 Cdo 1520/2025-95, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka a) se domáhala povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí. Jako vkladovou listinu předložila písemnou nabídku k využití předkupního práva, kterou jí zaslali stěžovatelé b) a c). V nabídce bylo uvedeno, že pokud bude mít stěžovatelka a) zájem předkupní právo využít, bude mezi nimi uzavřena kupní smlouva za stejných podmínek jako s koupěchtivým (včetně specifikace ceny). K této listině byla mechanicky připojena další listina, která obsahovala přijetí nabídky ze strany stěžovatelky a). Katastrální úřad návrh zamítl s tím, že se nejedná o kupní smlouvu, protože zde zcela chybí projevy vůle dle § 2079 občanského zákoníku. Navíc musí být projevy vůle na stejné listině, což nejsou. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé bránili žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl. Stěžovatelé se odvolali a Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Stěžovatelé rozsudek Vrchního soudu v Praze napadli dovoláním. Nejvyšší soud dovolání zamítl (napadený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025 č. j. 24 Cdo 1520/2025-95).
2. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že postupem Nejvyššího soudu došlo k porušení jejich práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů. Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí, že se Nejvyšší soud odmítl zabývat předloženou právní otázkou, která dosud nebyla v jeho rozhodovací praxi vyřešena, přesto, že v tomto rozsahu shledal dovolání přípustné.
6. Vrchní soud v Praze založil svou argumentaci na závěru, že nebyla uzavřena kupní smlouva. Obsahem předložených listin podle něj nebyla kupní smlouva, ale pouze projev vůle, že pokud stěžovatelka a) využije svého předkupního práva, bude v budoucnu kupní smlouva uzavřena. Otázka, kterou stěžovatelé předložili Nejvyššímu soudu, směřovala k objasnění toho, zda za daných skutkových a právních okolností k uzavření kupní smlouvy skutečně došlo. Nejvyšší soud však považoval za nutné nejprve posoudit, jaký je vztah § 561 odst. 2 a § 2147 odst. 1 občanského zákoníku za okolností, které popsali stěžovatelé. Dospěl k závěru, že v případech dispozice s právem k nemovité věci je § 561 odst. 2 ve vztahu speciality k § 2147 odst. 1 občanského zákoníku. Z toho dovodil, že požadavek podpisů na téže listině ve smyslu § 561 odst. 2 občanského zákoníku se uplatní také vzhledem k nabídce i přijetí nabídky na využití předkupního práva, pokud má tato nabídka být sama způsobilá zřizovat nebo převádět věcné právo k nemovité věci.
7. Jinými slovy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřena nebyla. Pokud by uzavřena být měla, pak by musela být nabídka i akceptace využití předkupního práva (za daných skutkových okolností) projevena na jedné listině. Otázkou, kterou předložili stěžovatelé, a jejím významem pro podstatu soudního sporu se tedy v kontextu učiněných skutkových zjištění zabýval. Ústavní soud proto uzavírá, že postupem Nejvyššího soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených procesních práv stěžovatelů.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2026
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu