Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. H., zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 25 Cdo 2846/2022-394, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 3 Co 105/2018-377 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 37 C 83/2012-260, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti BAUER MEDIA v.o.s., sídlem Rohanské nábřeží 678/29, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti, takto:
Výrok
Vykonatelnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 25 Cdo 2846/2022-394, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 3 Co 105/2018-377 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 37 C 83/2012-260 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka požádala o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť vedlejší účastník vůči ní zahájil řízení o vydání bezdůvodného obohacení, konkrétně částky 2 860 000 Kč, kterou stěžovatelce zaplatil na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019 č. j. 3 Co 105/2018-328 jako náhradu nemajetkové újmy za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti. Uvedený rozsudek byl však následně zrušen a napadenými soudními rozhodnutími byla původní žaloba stěžovatelky v dané částce zamítnuta.
3. Ústavní soud žádost stěžovatelky o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí zaslal vedlejší účastnici k vyjádření. Vedlejší účastnice se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
4. Zásadně platí, že ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Ústavní soud se v souvislosti s návrhem stěžovatelky musel zabývat otázkou, zda odložení vykonatelnosti přichází v úvahu, jestliže napadená rozhodnutí, resp. výroky, jimiž byla původní žaloba stěžovatelky částečně zamítnuta, neukládají žádnou povinnost, kterou by měla stěžovatelka splnit. Ústavní soud nicméně již v minulosti vyložil, že odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí je nutné chápat v širším smyslu jako vytvoření procesního prostoru pro rozhodování Ústavního soudu a poskytnutí efektivní ochrany základním právům a svobodám. Ve své podstatě tedy má jít o odložení účinků (sistaci) napadených rozhodnutí, která z formálního hlediska zůstanou i nadále pravomocná, ex tunc se však pozastavují ty jejich účinky, které pozastavit lze (srov. např. usnesení ze dne 28. 11. 2019 sp. zn. III. ÚS 3752/19; ze dne 3. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2263/24.
6. Ve světle uvedených východisek tedy Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky a dospěl k závěru, že podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v posuzované věci naplněny. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebrání žádný důležitý veřejný zájem. Jejich výkon (účinek) by naopak mohl pro stěžovatelku představovat závažný a obtížně zvrátitelný zásah do její majetkové sféry, a to i s ohledem na časový odstup od zaplacení předmětné částky. Naopak vedlejší účastnici může na základě dostupných informací dočasným odložením vykonatelnosti vzniknout nepoměrně menší újma.
7. Ústavní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že dopady napadených rozhodnutí v řízení o vydání bezdůvodného obohacení by v případě věcného vyhovění ústavní stížnosti mohly být pro stěžovatelku fakticky obtížněji zvrátitelné, a proto jejímu návrhu na odložení jejich vykonatelnosti vyhověl. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2024
Pavel Šámal v. r. předseda senátu