I. ÚS 443/25

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného sdělení a výzvy k nástupu trestu s tvrzením, že postupem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 Listiny, právo na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny a právo na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl v roce 2024 odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců. Dne 27. 11. 2024 podal stěžovatel žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody podle § 322 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, k Městskému soudu v Praze, a to z důvodu jeho závažného zdravotního stavu, který doložil lékařskými zprávami. Napadeným sdělením městský soud informoval stěžovatele, že k vyhovění jeho žádosti neshledal důvody a vyzval ho v souladu s § 322 odst. 2 trestního řádu, aby lékařskou dokumentaci předložil věznici při nástupu do výkonu trestu. Městský soud dospěl k závěru, že lékařská dokumentace, kterou stěžovatel předložil, nedokládá stěžovatelův stav neslučitelný s výkonem trestu odnětí svobody. Podle městského soudu, který si k posouzení vyžádal rovněž vyjádření Vězeňské služby ČR, je adekvátní zdravotnickou péči schopná zajistit Vězeňská služba ČR a stěžovatelovo zdraví ani život tak výkonem trestu nejsou ohroženy. Byť je stěžovatelův stav závažný, jeho ohrožení je v podstatě stejné ve výkonu trestu jako mimo něj, proto městský soud neshledal důvody k odkladu výkonu trestu odnětí svobody. V návaznosti na tento postup vydal městský soud stížností napadenou výzvu k nastoupení k trestu.

3. Proti tomuto postupu městského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, jíž se domáhá zrušení obou výše označených písemností městského soudu s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv. Namítá, že se soud nedostatečně zabýval jeho zdravotním stavem, když nevyžádal další lékařskou dokumentaci a nenechal zpracovat znalecký posudek k odbornému posouzení lékařských zpráv a jeho zdravotního stavu. Namísto toho hodnotil předložené lékařské zprávy sám pouze s vyjádřením Vězeňské služby ČR a došel k nesprávnému závěru o nenaplnění podmínek odkladu výkonu trestu. Posouzením těchto odborných otázek soudem namísto znalce došlo k porušení práv stěžovatele. Sdělení městského soudu je také nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje dostatečné odůvodnění toho, jak soud k uvedeným závěrům dospěl.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly napadené sdělení a výzva vydány, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť zákon stěžovateli nepřiznává další procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

6. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (článek 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].

7. Stěžovatel svojí stížností brojí v zásadě pouze proti skutkovému hodnocení jeho žádosti městským soudem. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby vstupoval do polemiky nad skutkovým hodnocením, tím spíše, pokud jde o režim vykonávacího řízení a hodnocení odborné otázky. Může pouze ověřit, zda soud odůvodnil svůj postup dostatečným způsobem a nedopustil se svévole. Tak tomu v této věci bylo, postup městského soudu je odůvodněn řádně v souladu s běžnou praxí rozhodování o žádostech o odklad výkonu trestu. Byť je odůvodnění stručné, je to odůvodněno zejména požadavkem na rychlé vyřízení žádosti a rovněž v souladu s § 322 odst. 2 trestního řádu (soud "vyzve odsouzeného" nikoli rozhodne). Městský soud vycházel ze stěžovatelem poskytnutých podkladů, které vyhodnotil jako dostatečné a po vyžádání sdělení Vězeňské služby ČR o možném dopadu výkonu trestu na jeho zdraví žádosti nevyhověl. Stěžovatel sám v žádosti připouštěl, že souhlas s vyžádáním další lékařské dokumentace poskytuje soudu pro případ potřeby - není tedy namístě trvat na jejím vyžádání, pokud ji soud k rozhodnutí nepotřeboval. Městský soud tedy dostál svým závazkům stran řádného zákonného postupu, nejednal svévolně a nedopustil se porušení základních práv stěžovatele.

8. Stěžovatel má rovněž i po nevyhovění své žádosti další možnosti, jak v případě zhoršení zdravotního stavu usilovat o další přezkum. Jednou z nich je posouzení jeho zdravotního stavu samotnou věznicí v okamžiku nástupu k výkonu, jak ostatně vyplývá z výzvy v napadeném sdělení městského soudu. Další možností je žádat o přerušení výkonu trestu podle § 325 trestního řádu, neboť stěžovatel se ve výkonu trestu již nachází. Stěžovatel se tak nenachází bez možnosti právní ochrany svého zdraví stran dopadů výkonu trestu, navíc je péče o jeho zdraví zajišťována Vězeňskou službou ČR.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem Městského soudu v Praze nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu