Výrok
Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 1995, č.j. Nt 5189/95-5, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 18. 12. 1995, sp. zn. 1 To 678/95, se z r u š u j í .
Odůvodnění
napadeného usnesení okresního soudu. Praví se v něm, že "za účelem zjištění subjektivního postoje a motivu obviněného jednání ... bude nutno v dalším řízení vyslechnout svědky." I z této formulace lze usuzovat na to, že v době uvalení vazby byla i podle názoru obecného soudu subjektivní stránka trestného činu prakticky neznámá, takže stěží bylo možné dovozovat existenci skutečností, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán tento úmyslný trestný čin. Za této situace tedy zřejmě nebyly splněny zákonné podmínky zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu.
Ostatně, tomuto závěru nasvědčuje i dopis okresního státního zastupitelství stěžovateli a jeho obhájkyni ze dne 16. 2. 1996, sp. zn. 4 Zt 2153/95. Vyplývá z něho, že podle dosavadních provedených vyšetřovacích úkonů došlo (rozuměj: u stěžovatele) k porušení pracovních (interních) předpisů, avšak " k objasnění otázky naplnění dalších znaků skutkové podstaty trestného činu, spočívajících v jednání ... v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřovat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, byly ... vyšetřovateli ... dány v souvislosti s přezkoumáním trvání ... vazby závazné pokyny k dalšímu vyšetřování".
Lze přisvědčit krajskému soudu, pokud obecně uvádí, že "bližší okolnosti", týkající se subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, mají být v průběhu vyšetřování blíže doloženy výslechy svědků, kteří dosud vyslechnuti nebyli. Je zřejmé, že na počátku trestního stíhání neexistuje přesný důkazní materiál a teprve probíhající přípravné řízení slouží k tomu, aby byl shromážděn potřebný podklad k podání obžaloby. Z těchto skutečností však ale nelze dovozovat možnost zahájit trestní stíhání, sdělit obvinění a uvalit vazbu v případě, kdy se subjektivní stránka činu obviněného rýsuje jen v nejasných a mlhavých obrysech. Ústavní soud plně souhlasí s tím, že "bližší okolnosti" - týkající se úmyslu obviněného způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch - mohou být prokázány až v průběhu přípravného řízení, zastává však názor, že okolnosti základní, nasvědčující tomu, že se obviněný (stěžovatel) dopustil úmyslného trestného činu, musí existovat již v době, kdy je trestní stíhání zahajováno, a že musí být uvedeny i v záznamu o sdělení obvinění. K tomu však podle obsahu trestního spisu nedošlo. V souzené věci bylo proto porušeno základní právo stěžovatele, obsažené v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Napadenými usneseními obou soudů však došlo k vzetí stěžovatele do vazby, aniž byla splněna zákonná podmínka sdělení řádného obvinění. Rovněž byl porušen čl. 90 Ústavy, podle něhož jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti v celém rozsahu vyhověl a napadená usnesení zrušil (§ 82 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 6. června 1996