I. ÚS 526/24

Odůvodnění

Napadené rozhodnutí

1. Okresní soud v Příbrami - soud pro mládež ("okresní soud") určil usnesením č. j. 2 Tm 8/2022-316 ze dne 18. října 2023 stěžovateli jako zmocněnci poškozené v trestním řízení odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 86 595,07 Kč. Ke stížnosti odsouzeného Krajský soud v Praze ("krajský soud") zrušil usnesení okresního soudu a stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů celkem 53 665,82 Kč včetně DPH.

Skutkové okolnosti případu

2. V trestním řízení proti mladistvému, jenž byl uznán vinným ze spáchání provinění znásilnění podle § 185 odst. 1 a 2 písm. a) a b) trestního zákona, stěžovatel zastupoval nezletilou poškozenou, které byla přiznána náhrada nemajetkové újmy 50 000 Kč; se zbytkem svého nároku byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Jako zvlášť zranitelná oběť měla poškozená nárok na právní pomoc poskytovanou bezplatně (§ 151 odst. 2, 3 a 6 trestního řádu). Okresní soud stěžovateli přiznal vyúčtovanou odměnu za právní služby v požadované výši, krajský soud ji ale snížil s tím, že odůvodnění okresního soudu nebylo dostatečné, dále nepřiznal odměnu za některé úkony, část cestovného, promeškaný čas a za přiměřenou nepovažoval ani sazbu za jednotlivé úkony.

Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníka

4. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

5. Napadené usnesení považuje stěžovatel za překvapivé a odporující pravidlům spravedlivého procesu. Bylo-li usnesení okresního soudu vadné, měla mu věc být vrácena k dořešení. Stěžovatel dále tvrdí, že mu nebyl přiznán prostor vyjádřit se ke stížnosti a případně doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy - krajský soud odměnu krátil i z jiných důvodů, než byly uvedeny ve stížnosti. Krajský soud rovněž nevzal v úvahu okolnosti věci, důvody pro porady v místě bydliště poškozené (věk, potřebná míra empatie), přestože nemajetková újma byla odčiněna teprve v důsledku efektivního odvolání a vysoké aktivity stěžovatele při zastupování poškozené.

6. Stěžovatel odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 2334/23 ze dne 10. ledna 2024 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz), podle kterého může být odměna nepřiznána zcela výjimečně a účastníkům musí být dán prostor se k věci vyjádřit. Jen takový postup obecného soudu je předvídatelný a splňuje požadavek na kontradiktorní řízení, má-li být moderována odměna zmocněnce.

7. Při určení výše odměny za jeden úkon právní služby je podle stěžovatele třeba vycházet z § 10 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud však při rozhodování dospěl k blíže neodůvodněnému závěru, že činnost zmocněnce je méně náročná než činnost obhájce; nepřihlédl ani k závažnosti trestné činnosti vůči nezletilé, jejíž zastoupení je důležité i z hlediska generální prevence. Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 2334/23 je krácením výše tarifní hodnoty pro sazbu odměny zmocněnce vytvářen nedůvodný rozdíl v odměňování advokáta prosazujícího soukromoprávní nárok poškozeného v adhezním řízení oproti tomu, jak by byl advokát honorován při uplatňování téhož nároku v civilním řízení (viz nález IV. ÚS 2137/23 ze dne 5. prosince 2023).

8. Stěžovatel uplatnil odměnu za jeden úkon ve výši 3 100 Kč (§ 10 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu) odpovídající náhradě nemajetkové újmy podle § 8 odst. 1, ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu, případně § 9 odst. 4 advokátního tarifu. Krajský soud odměnu nedůvodně snížil a způsobil nerovnost mezi odměnou advokáta v civilním a trestním řízení vedeném o stejném nároku. Proto stěžovatel navrhuje napadené usnesení krajského soudu zrušit.

9. Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení a spis okresního soudu. Za účastníka řízení se vyjádřila předsedkyně senátu 13 Tmo, která předně uvedla, že stížnost stěžovatel z datové schránky "vyzvedl" v pondělí dne 20. listopadu 2023. Při analogií se lhůtou k podání stížnosti (tři dny podle § 143 trestního řádu) bylo možné očekávat, že i vyjádření bude učiněno v téže lhůtě; krajský soud rozhodl o stížnosti v úterý 28. listopadu 2023, stěžovatel však své vyjádření krajskému soudu zaslal až v pátek 1. prosince 2023 v 18.10 hod. a jeho tvrzení, že neměl možnost vyjádřit se ke stížnosti, není opodstatněné. Účastník odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, v němž respektoval obecná východiska, sazbu za úkon a celkovou výši náhrady nákladů ve vztahu k výši přiznané náhrady nemajetkové újmy tak, aby nepřiměřeně vysokou náhradou nákladů nebyl trest umocněn. Stěžovatelem požadovaná náhrada nákladů představovala 173 % přiznané náhrady nemajetkové újmy. Podle účastníka nebyl stěžovatel napadeným usnesením zkrácen ve svých základních právech, a proto navrhl ústavní stížnost odmítnout.

10. V replice stěžovatel setrval na své ústavní stížnosti v plném rozsahu. Výši přiznané náhrady nemajetkové újmy považuje stěžovatel za nepřiměřeně nízkou. Poškozené nebyla přiznána celá požadovaná náhrada (250 000 Kč), čímž nebyla zkrácena jen poškozená, ale i stěžovatel ve své odměně, která zahrnuje DPH (15 092,07 Kč) a cestovné (7 467 Kč).

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Řádně zastoupený stěžovatel (advokát) podal ústavní stížnost včas, jeho podání splňuje i další požadavky zákona o Ústavním soudu, který je k projednání ústavní stížnosti příslušný, a stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud není další instancí v soustavě (trestních) soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (viz čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů, kterým přísluší posoudit podmínky pro jejich aplikaci a své závěry stanoveným postupem odůvodnit. Ústavní soud zasáhne jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole.

13. K problematice nákladů adhezního řízení se Ústavní soud ve své konstantní judikatuře staví rezervovaně a podrobuje ji toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Rozhodnutí o odměně a náhradě hotových výdajů zmocněnce poškozeného může nabýt ústavněprávní dimenze (podobně jako věci týkající se tzv. bagatelní částky) pouze v případě skutečně extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 2119/11 ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3)].

14. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele, resp. jeho majetkové poměry.

15. Podle občanského soudního řádu nelze podat dovolání proti rozhodnutím o částkách nepřevyšujících 50 000 Kč a jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedené neplatí v případech, v nichž jsou přítomny mimořádné okolnosti (například přesah vlastního zájmu stěžovatele), které ji v ústavní rovině činí významnou [například nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20 ze dne 6. dubna 2021 (N 72/105 SbNU 260)]. Takové okolnosti v projednávané věci Ústavní soud nezjistil.

16. Zdrženlivost Ústavního soudu se v posuzované věci projevila rovněž v tom smyslu, že ač měl jisté výhrady k napadenému rozhodnutí a jeho odůvodnění, nedospěl k závěru, že by byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele způsobem, který by vyžadoval jeho kasační zásah. Zejména jej k tomu vedly následující důvody: Krajský soud sice v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (viz nálezy sp. zn. IV. ÚS 2334/23, sp. zn. III. ÚS 2835/23 či IV. ÚS 2137/23) vycházel ze sazby 2 300 Kč, ačkoliv měl správně vycházet ze sazby 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Současně však v posuzované věci bylo vykonáno větší množství úkonů právní služby (11 z 15) s časovou dotací na úkon až 2 hodiny, z nichž však pouze dva trvaly přes hodinu, jeden trval hodinu a zbylých osm trvalo méně než hodinu. Celkem šlo jen o jen necelých 10 hodin oproti limitním 22 hodinám. I vzhledem k uvedenému celkově přiznaná částka z ústavního hlediska obstojí, neboť odráží nižší časovou náročnost podstatné části honorovaných úkonů.

17. Krajský soud usnesení okresního soudu dále přezkoumal v souladu s revizním principem (§ 147 trestního řádu) i nad rámec stížnosti odsouzeného, zabýval se některými úkony (porady s poškozenou - odst. 13), náhradou za promeškaný čas a cestovným (odst. 17 a 18) a vysvětlil, proč některé úkony nepovažoval za účelné a nepřiznal za ně odměnu. Podrobné odůvodnění usnesení se nevymyká principům spravedlnosti, nevybočuje z mezí ústavnosti, je srozumitelné a přezkoumatelné.

18. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2025

Jan Wintr v. r. předseda senátu