I. ÚS 626/25

Odůvodnění

1. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení svého práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s právem na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Stěžovatelka v roce 2018 přihlásila dvě obrazové ochranné známky, které tvořil portrét Mikuláše Dačického s uvedením jeho jména v podobě "MIKULÁŠ DACZICKÝ Z HESLOWA". Úřad průmyslového vlastnictví přihlášky ochranných známek zamítl na základě námitek vedlejší účastnice, která má od roku 2000 zapsanou slovní ochrannou známku "DAČICKÝ". Dospěl totiž k závěru, že z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou vedlejší účastnice a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení stěžovatelky a ochranná známka vedlejší účastnice vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti [§ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách].

3. Městský soud v Praze žalobám stěžovatelky proti rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví nejprve vyhověl a rozsudkem ze dne 30. května 2023 č. j. 15 A 51/2021-62 tato rozhodnutí zrušil. Vyšel z toho, že stěžovatelka přihlašovala ochranné známky pro výrobky ve třídě 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb s konkretizací pro piva, minerální a sycené vody a jiné nealkoholické nápoje, ovocné šťávy, sirupy a jiné přípravky pro přípravu nápojů a ve třídě 33 s konkretizací alkoholické nápoje (s výjimkou piv), zatímco namítaná ochranná známka vedlejší účastnice je zapsána pro výrobky ve třídě 32 s konkretizací piva všeho druhu. Městský soud dospěl k závěru, že piva a jiné alkoholické nápoje jsou podobné pivům všeho druhu, avšak mezi pivy všeho druhu na straně jedné a nealkoholickými nápoji a výrobky určenými k jejich přípravě na straně druhé neshledal podobnost.

4. Tento rozsudek však zrušil Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že mezi piva všeho druhu patří i nealkoholická piva. Důležitější než obsah alkoholu je z pohledu Nejvyššího správního soudu složení, způsob výroby a chuť. Alkoholická i nealkoholická piva se vyrábí ze stejných základních surovin, výrobní postup je také v podstatě stejný (liší se hlavně v tom, že u nealkoholických piv je třeba v určité fázi zamezit tvorbě alkoholu nebo jej následně odstranit) a v obecné rovině (znalci prominou) chutnají alkoholická a nealkoholická piva stejně. S ohledem na to pak Nejvyšší správní soud shledal, že piva všeho druhu jsou podobná všem kategoriím výrobků, pro něž stěžovatelka přihlašovala ochrannou známku. Poukázal na rozhodovací praxi orgánů Evropské unie, které považují piva za více či méně podobná obecné kategorii nealkoholických nápojů. Důraz položil na účel použití. Pivo je sice spojeno se společenským prožitkem, jeho další účel však je společný s nealkoholickými nápoji (zahnání žízně či osvěžení). Pivo a nealkoholické nápoje si tak ve spoustě myslitelných situací konkurují a veřejnost se může domnívat, že pokud jsou označeny toutéž či podobnou ochrannou známkou, pocházejí ze stejného nebo ekonomicky propojeného podniku. Nejvyšší správní soud též poukázal na změnu situace na trhu v posledních dvou desetiletích, zejména na uvedení nových značek nealkoholických piv a ochucených piv.

5. Městský soud následně - vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu - stěžovatelčiny žaloby zamítl napadeným rozsudkem. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítl Nejvyšší správní soud napadeným usnesením jako nepřípustnou, neboť městský soud rozhodl poté, co bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno u Nejvyššího správního soudu, a stěžovatelka netvrdila, že by se neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadená rozhodnutí jsou projevem libovůle, soudy věc posoudily selektivně a bez hlubšího odůvodnění a zcela neopodstatněně ignorovaly její námitky. Právní názor Nejvyššího správního soudu a městského soudu je v rozporu s celkovým chápáním rozdílů mezi produkty. Hledisko běžného spotřebitele by mělo brát v úvahu celkový kontext věci a prostředí, ve kterém se spotřebitel pohybuje, soudy nezohlednily specifický postoj Čechů k pivu. Stěžovatelka trvá na tom, že nealkoholické pivo nelze považovat za srovnatelný či zaměnitelný produkt s klasickým pivem či mu je dokonce stavět na roveň, tyto druhy produktů se na relevantním trhu vůbec nepotkávají, a nemohou si tak ani relevantně konkurovat. Klást na roveň všechny produkty ve třídě 32 je absurdní, nemělo by smysl jednotlivé druhy nápojů vyjmenovávat či jakkoli rozlišovat. Stěžovatelka odmítá názor, že pokud se jedná o nápoje, je v podstatě úplně jedno, k čemu a pro jaký okruh spotřebitelů jsou určeny. Hodnocení soudů je formalistické, odtržené od reality a není v souladu s pohledem a chováním běžného spotřebitele.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že proti usnesení o odmítnutí kasační stížnosti proti zamítavému (nyní napadenému) rozsudku městského soudu pro nepřípustnost stěžovatelka neuplatnila žádné námitky (nezpochybňovala závěr Nejvyššího správního soudu, že jde o opakovanou kasační stížnost k otázce, k níž se již vyjádřil ve svém předchozím - nyní též napadeném - rozsudku). Současně nutno poznamenat, že ústavní stížnost je včasná i proti rozsudku městského soudu, neboť Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl dřív, než uplynula dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozsudku městského soudu, a v této lhůtě stěžovatelka stihla napadnout - vedle usnesení Nejvyššího soudu - i rozsudek městského soudu.

9. Nicméně je třeba připomenout roli Ústavního soudu, jenž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli dalším článkem soustavy správního soudnictví. Jeho úkolem není znovu posoudit námitky, které již vypořádaly soudy v řízení podle soudního řádu správního, nýbrž přezkoumat, zda jejich rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Teprve v situaci, kdy správní soudy vybočí z mezí daných ústavním pořádkem, Ústavní soud zasahuje do jejich rozhodovací činnosti (například usnesení ze dne 24. dubna 2018 sp. zn. IV. ÚS 1098/18, U 4/89 SbNU 803).

10. Stěžovatelka ve své argumentaci setrvává zcela v rovině podústavního práva, neboť zpochybňuje výklad zákona o ochranných známkách ze strany správních soudů, respektive aplikaci tohoto předpisu na její případ. Domáhá se tedy opětovného posouzení jejích námitek ze strany Ústavního soudu, ačkoli tak již dostatečně a přesvědčivě učinily správní soudy. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že se správní soudy zabývaly všemi relevantními okolnostmi a námitkami (včetně stěžovatelkou vyzdvihovaného vztahu Čechů k pivu, viz bod 54 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Ostatně stěžovatelka netvrdí, že by soudy některý z jejích argumentů opomněly vypořádat, spíše nesouhlasí s jejich věcným posouzením. Ústavní soud nicméně neshledává v závěrech správních soudů pochybení v interpretaci a aplikaci zákona o ochranných známkách, jež by nesla znaky svévole či byla z jakéhokoli jiného důvodu neústavní. Nejvyšší správní soud svou argumentaci podpořil řadou odkazů na rozhodovací praxi Tribunálu a Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO). Uznal, že v posouzení podobnosti alkoholického a nealkoholického piva není zcela jednotná (bod 39 napadeného rozsudku), zároveň však srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč jsou tyto druhy výrobků z jeho pohledu podobné v míře, která může na straně veřejnosti vyvolat nebezpečí záměny ochranné známky vedlejší účastnice a podobného přihlašovaného označení stěžovatelky. Také své závěry dostatečně odlišil od rozsudku ze dne 17. prosince 2014 č. j. 9 As 197/2014-21, kterým argumentovala stěžovatelka.

11. Ústavní soud tedy neshledal namítané porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Rozhodl tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu