Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti Karoliny Tesařové, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem, sídlem Václavské náměstí 1, Praha 1 - Nové Město, proti výroku III. usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. února 2025 č. j. 11 C 77/2019-465, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Jindřicha Tesaře, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla výrok III. v záhlaví citovaného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného rozporu s jejími základními právy podle čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejich příloh se podává, že mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem probíhá řízení o vypořádání společného jmění manželů. Jedinou spornou položkou v rámci tohoto řízení je rodinný dům s přilehlými pozemky. K určení hodnoty nemovitostí byla soudem ustanovena znalkyně, která ke dni 21. 6. 2023 vypracovala znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí. Jelikož o vypořádání společného jmění manželů doposud nebylo rozhodnuto a jelikož (pravděpodobně) došlo v mezidobí ke změně hodnoty nemovitostí, stěžovatelka a vedlejší účastník požádali o vypracování doplňku znaleckého posudku.
3. Okresní soud uložil oběma účastníkům, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili k osobě jiného soudem ustanoveného znalce (výrok I.) a aby se vyjádřili k úkolu znalce přezkoumat závěry původního znaleckého posudku a určit obvyklou cenu nemovitostí (výrok II.). Následně napadeným výrokem uložil stěžovatelce, aby složila zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 25 000 Kč (výrok III.). Stran napadeného výroku soud ve stručnosti konstatoval, že stěžovatelka je povinna složit zálohu, neboť znalecký posudek bude vypracován v její prospěch ve smyslu § 141 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Současně ji poučil, že nebude-li záloha složena, důkaz nebude možné provést.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že výrok III. usnesení okresního soudu je v rozporu s jejím právem na ochranu majetku a právem na spravedlivý proces. Předně poukazuje na to, že provedení (doplňku) znaleckého posudku nenavrhovala pouze ona, nýbrž také vedlejší účastník. Doplnění znaleckého posudku přitom bude v zájmu obou účastníků, nejen v jejím. Považuje proto za spravedlivé, aby náklady na složení zálohy nesli oba účastníci stejným dílem.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Řízení o ústavní stížnosti nicméně ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Tento pojem přitom znamená nejen povinnost předem uplatnit všechny příslušné procesní prostředky, nýbrž i dosáhnout rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud proto ustáleně judikuje, že řízení o ústavní stížnosti je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1470/24 ze dne 4. 6. 2024; nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243); nález sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53)].
7. Ústavní soud z týchž důvodů ustáleně vychází z předpokladu, že rozhodnutí týkající se nákladů na provedení důkazů jsou rozhodnutími nemeritorní povahy. Jejich vydáním proto nemůže dojít k zásahu do ústavně zaručených práv či svobod jednotlivce. Mohlo by se tak stát až teprve uložením povinnosti k náhradě těchto nákladů. O povinnosti k náhradě nákladů řízení přitom rozhoduje soud zpravidla až v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí. Teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv tohoto účastníka (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 292/05 ze dne 29. 9. 2005; usnesení sp. zn. II. ÚS 3460/12 ze dne 30. 11. 2012; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3693/16 ze dne 24. 1. 2017). Ústavní soud pro úplnost připomíná také závěry plynoucí ze stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.), bodu 34, dle nichž je ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou; ještě závažnější okolnosti by pak musely být dány v případě, kdyby sporná výše nákladů řízení nepřesahovala ani hranici bagatelnosti. Podle uvedeného stanoviska pléna by stěžovatelkou muselo být tvrzeno a prokázáno, že věc má naléhavý ústavněprávní význam a přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. 8. V nynější věci stěžovatelka brojí proti rozhodnutí, jímž jí okresní soud uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 25 000 Kč. Toto rozhodnutí ale nepředstavuje konečné rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Navíc jím ani není předjímáno, jak obecné soudy konečným rozhodnutím rozhodnou o povinnosti k náhradě nákladů řízení.
9. Stěžovatelce je nutno přisvědčit v tom, že okresní soud patrně přehlédl, že návrh na doplnění původního znaleckého posudku vznesly obě strany, tj. stěžovatelka i vedlejší účastník. Jeho závěr stran toho, že šlo o stěžovatelčin důkazní návrh, který bude navíc k prospěchu pouze jí, nekoresponduje s vyjádřeními stran, jak jsou zaznamenány v protokolu o jednání před soudem prvního stupně ve věci sp. zn. 11 C 77/2019 ze dne 10. 6. 2024. To ovšem nic nemění na tom, že uvedené pochybení je v této fázi pořád napravitelné v řízení před obecnými soudy. Stěžovatelka bude mít možnost uplatnit tyto námitky v dalších fázích soudního řízení, ať před soudem prvního stupně nebo následně v rámci opravných prostředků. Ústavní soud k tomu pouze pro úplnost dodává, že dle jeho konstantní judikatury má řízení o vypořádání společného jmění manželů povahu tzv. iudicium duplex, což se musí řádně projevit i při rozhodování o nákladech řízení (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2148/23 ze dne 10. 1. 2024).
10. Ústavní soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že nynější ústavní stížnost je předčasná, a tedy nepřípustná (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1470/24; usnesení sp. zn. III. ÚS 1005/22 ze dne 28. 4. 2022; usnesení sp. zn. II. ÚS 2547/22 ze dne 26. 9. 2022; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3373/22 ze dne 3. 5. 2023).
11. Soudkyně zpravodajka proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2025
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka