Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 40/2024-17 ze dne 11. 7. 2024 a proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 37 A 2/2024-31 ze dne 14. 2. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 8. 1. 2025, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu a usnesení krajského soudu s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, Ústavní soud zpravidla stěžovatele vyzve k odstranění vad v určené lhůtě. Stěžovatele současně poučí, že neodstranění vad v uvedené lhůtě může vést k odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
3. V této souvislosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost trpící řadou formálních a obsahových nedostatků. Ústavní soud uvádí, že stěžovatel zejména není v řízení před zdejším soudem v rozporu se zákonem o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost ovšem obsahuje i další nedostatky podle § 34 a § 72 téhož zákona.
4. Stěžovatel se na Ústavní soud obrací pravidelně, jak je zřejmé z evidence podaných ústavních stížností. Obsah těchto stěžovatelových stížností je obsahově téměř identický a je zatížen stále stejnými vadami, třebaže byl stěžovatel Ústavním soudem mnohokrát patřičným způsobem poučen, jaké náležitostí zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 3286/15, sp. zn. I. ÚS 2065/16 nebo sp. zn. II. ÚS 412/16).
5. Stěžovatel však i nyní pokračuje v postupu, který nerespektuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
6. Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jelikož se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Ústavní soud zároveň u České advokátní komory telefonicky ověřil, že stěžovatel nepodal žádost o určení advokáta.
7. Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro vady, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3343/23 ze dne 20. 12. 2023 či sp. zn. IV. ÚS 2353/22 ze dne 29. 8. 2022).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2025
Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka