Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Pohoriljaka, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 29 Co 360/2025-44, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. listopadu 2025 č. j. 31 C 36/2025-32, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2025 č. j. 68 Co 201/2025-58 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. září 2025 č. j. 16 C 172/2024-47 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v návětí uvedených rozhodnutí, protože podle něj odporují Listině základních práv a svobod. Podstatou napadených usnesení bylo, že obecné soudy neustanovily stěžovateli zástupce z řad advokátů pro účely dovolacích řízení, jelikož jde podle soudů ze strany stěžovatele o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
2. Ústavní soud se touto ústavní stížností nemůže blíže zabývat, neboť nesplňuje předpoklady podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jmenovitě zastoupení advokátem (§ 30 odst. 1). Ústavní soud dne 14. ledna 2026 stěžovatele vyzval k odstranění vad návrhu s poučením, že neodstraní-li vady ve stanovené lhůtě tří týdnů od doručení výzvy, bude ústavní stížnost odmítnuta. Též byl výslovně upozorněn, že Ústavní soud není oprávněn mu ustanovit advokáta.
3. Stěžovatel na tuto výzvu bezprostředně reagoval a doložil, že zažádal u České advokátní komory o přidělení advokáta. V poslední den lhůty pro odstranění vad pak Ústavnímu soudu sdělil, že mu byl advokát přidělen, ale po osobní schůzce se stěžovatelem tento advokát zřejmě odmítl převzít zastoupení stěžovatele pro řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud následně stěžovateli připomenul, že na zastoupení advokátem je potřeba trvat, jelikož se jedná o požadavek plynoucí ze zákona. Lhůtu pro odstranění této vady prodloužil stěžovateli ještě do 23. února 2026.
4. Stěžovatel však ani v této prodloužené lhůtě nebyl s to vadu odstranit a zajistit si právní zastoupení advokátem. Ústavnímu soudu pouze zaslal (opět v poslední den lhůty) přípis, ze kterého především plyne, že České advokátní komoře nedůvěřuje a že její nelegální postup je právě meritem ústavní stížnosti. Přestože požádal Českou advokátní komoru o přidělení jiného advokáta, ta "i tuto druhou šanci odmítla". Ústavní soud toto vyjádření stěžovatele nemůže chápat jinak, než že mu Česká advokátní komora napodruhé advokáta nepřidělila. Stěžovatel měl dostatečný prostor zajistit si advokáta. Ústavní soud přitom nemůže nyní nahrazovat roli právního zástupce stěžovatele a provádět ho jednotlivými kroky vedoucím k řádnému podání ústavní stížnosti.
5. Jelikož stanovená lhůta pro odstranění vad (i po jejím prodloužení) marně uplynula, odmítl soudce zpravodaj ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2026
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj