I. ÚS 868/25

Odůvodnění

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení v návětí uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 36 odst. 1, 2 a 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že se stěžovatel v řízení před obecnými soudy domáhal podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), určení lhůty k nařízení jednání ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 14 C 325/93. Návrh odůvodňoval tím, že je okresní soud nečinný ve věci jeho návrhu na vydání rozhodnutí o postupu okresního soudu při doručování stejnopisu platebního rozkazu, který podal 14. února 2024.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích zamítl. Uvedl, že ve věci vedené pod sp. zn. 14 C 325/93 u okresního soudu žádné řízení neprobíhá, věc je pravomocně skončena, a návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu proto nelze vyhovět. Krajský soud aproboval postup okresního soudu, který s odkazem na § 2, § 6 a § 41a odst. 3 občanského soudního řádu ke zmíněnému podání stěžovatele ze 14. února 2024 nepřihlédl.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že krajský soud dostatečně nezjistil skutkový stav, nezohlednil předložené listinné důkazy a zamítnutí návrhu na určení lhůty založil na vyjádření okresního soudu, aniž by se zabýval podstatou věci. Dále poznamenal, že napadeným rozhodnutím krajský soud přispěl k nepřiměřené době řízení, které trvá již 31 let. Následně stěžovatel poukázal na řadu chyb, jichž se měl dopustit okresní soud v řízení sp. zn. 14 C 325/93.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti (usnesení ze dne 21. února 2024 sp. zn. IV. ÚS 82/24, usnesení ze dne 12. dubna 2022 sp. zn. I. ÚS 703/22) známo, že se stěžovatel snaží různými procesními postupy zvrátit výsledek věci vedené pod sp. zn. 14 C 325/93 u okresního soudu. Také v nynější věci se stěžovatel brání proti údajné nečinnosti okresního soudu v řízení sp. zn. 14 C 325/93. Jak ovšem vyplývá z citovaných usnesení a z napadeného rozhodnutí krajského soudu, toto řízení již pravomocně skončilo, což Ústavní soud ověřil v databázi infoSoud. Platební rozkaz, o který v původním řízení šlo, je pravomocný. Stejně tak bylo pravomocně skončeno řízení o žalobě pro zmatečnost (viz citované usnesení sp. zn. IV. ÚS 82/24, bod 6).

7. Ústavní soud proto shledal stěžovatelovy námitky zjevně neopodstatněnými. Ústavní soud připomíná, že při rozhodování o návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci dochází k průtahům v řízení. Účelem návrhu není umožnit účastníkovi řízení, aby přiměl rozhodující soud k provedení úkonů v souladu s jeho přáním, a to i bez vazby na existenci průtahů v řízení. Příslušný soud může toliko stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu, avšak není oprávněn procesní postup měnit nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení (usnesení Ústavního soudu ze dne 31. května 2022 sp. zn. I. ÚS 741/22). V souladu s tím lze uzavřít, že napadené rozhodnutí krajského soudu nevybočuje z ústavních mantinelů. Bylo též řádně odůvodněno a odpovídá zjištěnému procesnímu ději.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2025

Tomáš Langášek v. r. předseda senátu