Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky nezl. Petra K. (jedná se o pseudonym), t. č. vazební věznice Ostrava, zastoupené JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem Hlavní náměstí 46/14, Krnov, proti usnesení Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež, č. j. 0 Ntm 3/2024-13 ze dne 16. 11. 2024, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, č. j. 1 Tmo 22/2024-22 ze dne 12. 12. 2024, za účasti Okresního soudu v Bruntále a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, proti stěžovatelce bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu usnesením policejního orgánu sp. zn. KRPT-285124/TČ-2024-070071 ze dne 15. 11. 2024 zahájeno stíhání pro skutek kvalifikovaný jako provinění vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku. Stěžovatelka byla následně napadeným usnesením Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež, za použití § 68 odstavce 1 trestního řádu a § 46 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen "zákon o soudnictví ve věcech mládeže"), vzata do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu. Okresní soud dále podle § 49 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže za použití ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu nepřijal písemný slib nabídnutý stěžovatelkou. Zároveň okresní soud rozhodl, že se podle § 49 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže za použití § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu nad stěžovatelkou nestanoví dohled probačního úředníka. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka stížnost. Namítala, že se okresní soud měl náležitě vypořádat s tím, proč nestanovil dohled probačního úředníka.
3. Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, stěžovatelčinu stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí soudů nejsou v souladu s právem. Uvádí, že se okresní soud řádně nevypořádal s tím, proč nestanovil dohled probačního úředníka. Konstatuje, že pokud je rozhodováno i o opatření nahrazující vazbu, musí se soud pro mladistvé vypořádat s tím, proč nestanoví dohled probačního úředníka, nikoli pouze odmítnutí tohoto opatření konstatovat. Krajský soud se podle stěžovatelky s touto námitkou také řádně nevypořádal, pouze doplnil své rozhodnutí o události, které nastaly až po vyhlášení původního rozhodnutí.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ochrana osobní svobody nepochybně představuje jedno z nejvýznamnějších základních lidských práv a zásahy do něj musí být činěny citlivě a přiměřeně. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon, a podle čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Výklad zákonem stanovených pravidel, upravujících vzetí do vazby či jejího nahrazení institutem nahrazujícím vazbu, je pak v každém konkrétním případě třeba provést ústavně konformním způsobem.
7. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že na rozhodnutí o vazbě se vztahují všechny obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti existenci vazebního důvodu ani nerozporuje. Její argumentace směřuje výlučně vůči způsobu, jakým se oba soudy vypořádaly s jejím návrhem na stanovení dohledu probačního úředníka.
9. Ústavní soud však dospěl k závěru, že v posuzovaném případě okresní i krajský soud v napadených rozhodnutích dostatečně popsaly důvody, které je k závěru nemožnosti nahrazení vazby vedly. Okresní soud nejprve uvedl, že shledal návrh na vzetí stěžovatelky do (předstižné) vazby návrhem důvodným. K tomu konstatoval, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo trestní stíhání zahájeno, byl spáchán, tento má znaky provinění vraždy, a že je zde podezření, že skutek spáchala stěžovatelka. Dodal, že s ohledem na závažnost trestného činu nelze dosáhnout účelu vazby jinak. Okresní soud v odst. 14 napadeného usnesení uvedl, že s ohledem na charakter stíhané trestné činnosti nepovažuje písemný slib učiněný obviněnou mladistvou za dostatečný, a to i s ohledem na její osobnost a nerespektování autorit, kterou pro ni nepředstavuje ani policejní orgán. V napadeném usnesení uvedl, že z výpovědi stěžovatelky vyplynulo, že nemá žádný vztah ke svým sourozencům, ani ke svému otci. Dodal, že v minulosti na nejmladšího bratra vytáhla nůž, projevovala znaky agresivity i vůči zasahujícím policistům a že se agresivity dopouštěla i v minulosti vůči poškozené. Doplnil, že nemohl vyhovět požadavku na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, když tato skutečnost by znamenala návrat mladistvé domů, což je podle názoru soudu (z výše uvedených důvodů) prozatím vyloučeno.
10. Ústavní soud tak konstatuje, že okresní soud své rozhodnutí o nemožnosti užití institutu nahrazujícího vazbu odůvodnil konkrétními skutečnostmi, vysvětlujícími, proč je v daném případě vazba opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a proč v trestním řízení nelze tohoto účelu dosáhnout jinak, přičemž se zabýval osobou stěžovatelky i povahou projednávaného činu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2698/22 ze dne 14. 2. 2023).
11. Stížnostní argumentací stěžovatelky se krajský soud zabýval a reagoval na její námitku tím, že primárně odkázal na vypořádání se s návrhem na stanovení dohledu probačního úředníka okresním soudem. K tomu dodal, že ani zadržení a následné vzetí do vazby (následující po vzetí do vazby) nezabránilo stěžovatelce v agresivním jednání vůči svému okolí. Ústavní soud nemá takovým závěrům z ústavněprávního hlediska co vytknout, a to ani ve smyslu porušení principu užití vazby jako institutu ultima ratio.
12. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu