Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2024 č. j. 33 Cdo 2019/2024-43, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2023 č. j. 4 Co 285/2022-776 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. září 2023 č. j. 16 C 56/2023-13, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Stěžovatelka též uvedla, že odmítá všechny soudce Ústavního soudu, neboť tu jsou důvody "pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto ‚údajně' právním státě".
2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), a shledal, že stěžovatelčino podání trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).
3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byla zastoupena advokátem. Stěžovatelka byla opakovaně poučována o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, jakož i o tom, že musí být před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Přesto stěžovatelka nedbá poučení ze strany Ústavního soudu a nadále postupuje nekvalifikovaným způsobem. Protože Ústavní soud stěžovatelku v minulosti již mnohokrát poučoval jak o povinném zastoupení, tak o dalších náležitostech návrhu, bylo by zbytečné, aby tak v nynější věci činil znova. Bylo by to neefektivní (srov. jen z minulého roku usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 312/24, nebo ze dne 1. 2. 2024 sp. zn. III. ÚS 208/24, včetně tam uvedeného výčtu řízení, ve kterých Ústavní soud stěžovatelku, byť marně, poučoval).
4. Podobně jako již v minulosti i nyní Ústavní soud podotýká, že stěžovatelkou vznesená námitka podjatosti všech soudkyň a soudců Ústavního soudu je jen obecná a neodůvodněná a nesplňuje tak náležitosti § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. A konečně Ústavní soud uvádí, opět stejně jako dříve, že odmítá-li stěžovatelka všechny soudkyně a soudce Ústavního soudu, nemá o její námitce kdo rozhodnout (srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 11. 2023 sp. zn. III. ÚS 3022/23, nebo ze dne 3. 1. 2024 sp. zn. II. ÚS 3309/23).
5. Soudkyně zpravodajka proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítla pro neodstranění vad podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Učinila tak obdobně jako v dalších stěžovatelčiných věcech.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2025
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka