Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Bytového družstva X, zastoupeného Alexandrem Petričkem, advokátem, sídlem Chrastavská 188/27, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ? pobočky v Liberci ze dne 29. ledna 2024 č. j. 35 Co 258/2023-416, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Vojtěcha Sodomky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v roce 2010 stěžovatel předepsal nájemcům jednotek úhrady spojené s placením příspěvku do fondu oprav a dalšími platbami za služby spojené s užíváním bytu. Podle stěžovatele žalovaná (právní předchůdkyně vedlejšího účastníka) úhrady neprováděla řádně a za rok 2009 jí měl vzniknout dluh.
3. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") se stěžovatel domáhal, aby vedlejšímu účastníkovi, resp. jeho právní předchůdkyni, byla uložena povinnost zaplatit částku v celkové výši 28 543 Kč, její příslušenství a vzniklé náklady řízení. Okresní soud usnesením ze dne 10. 7. 2023 č. j. 12 C 69/2011-407 stěžovatelovu žalobu odmítnul. Uvedl, že žaloba je vzhledem k nedostatečnému odlišení v ní uplatněných nároků neprojednatelná, přičemž tuto vadu stěžovatel ani po výzvě neodstranil.
4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel dne 16. 10. 2023 blanketní odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci (dále jen "krajský soud") a uvedl, že jej do deseti pracovních dnů odůvodní nebo vezme zpět. Odvolání však v jím avizované lhůtě doplněno nebylo, zasláno bylo až dne 31. 1. 2024. Napadeným usnesením krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelovo odvolání proti výroku o odmítnutí žaloby není důvodné. Důvody pro změnu usnesení okresního soudu shledal pouze u nákladů řízení.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel zejména namítá, že soudy porušily princip předvídatelnosti soudního rozhodování. Současně s žalobou proti právní předchůdkyni vedlejšího účastníka podal stěžovatel obdobnou žalobu i proti jiné člence družstva (spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 25 C 2/2011). Této žalobě okresní soud vyhověl a krajský soud následně jeho rozsudek potvrdil. Nároky v žalobě proti vedlejšímu účastníkovi přitom byly podle něj rozlišeny rozsáhleji a detailněji než v případě uvedené obdobné žaloby. Okresní soud i krajský soud měly spis sp. zn. 25 C 2/2011 k dispozici, proto jim měl sloužit jako indicie k tomu, jak v řízení o žalobě proti vedlejšímu účastníkovi postupovat a rozhodnout. Rozdílný přístup obou soudů ve skutkově shodných věcech je zjevně překvapivý, svévolný a narušuje právní jistotu účastníka řízení. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
8. V souvislosti s námitkami stěžovatele Ústavní soud připomíná, že požadavek na vyčerpání všech zákonných prostředků k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování jednotlivých námitek v ní uvedených. Materiálně nepřípustná je taková námitka obsažená v ústavní stížnosti, která nebyla uplatněna v předcházejícím řízení, ačkoli jejímu uplatnění nic nebránilo, a to způsobem, který by umožnil soudu ji obsahově posoudit [srov. nález ze dne 2. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 377/20, bod 22].
9. Stěžovatel podal dne 16. 10. 2023 tzv. blanketní odvolání, tedy aniž by vymezil odvolací důvody, s tím, že jej do deseti pracovních dnů odůvodní nebo vezme zpět. Učinil tak však až 31. 1. 2024, přičemž tvrdil, že k dřívějšímu vypravení nedošlo technickým nedopatřením. Zároveň uvedl, že zjistil, že spis byl krajskému soudu předložen již 30. 10. 2023, aniž by jej okresní soud vyzval k doplnění odvolání v souladu s § 209 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.").
10. Se stěžovatelem lze souhlasit, že o. s. ř. v § 209 vyžaduje, aby soud prvního stupně vyzval odvolatele k odstranění vad odvolání. Jde-li však o odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé, musí jej odvolací soud přezkoumat bez ohledu na to, zda odvolatel odvolání doplní. Podle § 212a odst. 1 o. s. ř. totiž lze rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, takový postup není možný jen proti rozhodnutím ve věci samé. To však není případ stěžovatele, neboť rozhodnutí okresního soudu, které odvoláním napadl, bylo procesní povahy.
11. Účelem výzvy je poučit účastníka řízení, že jeho podání má nedostatky, a poskytnout mu k jejich odstranění přiměřenou lhůtu (srov. např. usnesení ze dne 12. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 1738/18). Stěžovatel byl v řízení zastoupen advokátem, přičemž z blanketního odvolání je nepochybné, že věděl, že odvolání má být odůvodněno. K doplnění odůvodnění si nadto sám stanovil lhůtu, kterou překročil o více než dva měsíce, a odůvodnění doplnil dokonce až po vydání napadeného usnesení, takže k němu krajský soud ani nemohl přihlížet. Nesplněním zákonné povinnosti okresního soudu proto i z těchto důvodů nedošlo k porušení základních práv stěžovatele.
12. S jistou mírou benevolence by za přípustnou mohla být považována námitka stěžovatele, podle níž krajský soud rozhodl v rozporu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí ve skutkově a právně obdobných věcech. V této souvislosti je nicméně podstatné, že k odmítnutí žaloby došlo v důsledku neodstranění vad. (Ne)splnění náležitostí (§ 79 odst. 1 ve spojení s § 42 odst. 4 o. s. ř.) je vždy nutné posuzovat individuálně s ohledem na konkrétní obsah žaloby, případně jejího doplnění, což krajský soud učinil. Úplnost, určitost a srozumitelnost náležitostí nelze hodnotit či domýšlet podle obsahu jiného podání (žalobního návrhu) v jiném řízení, byť věcně podobném a se stejným účastníkem řízení (osobou žalobce). Navíc stěžovatel byl s názorem okresního soudu na vadnost žaloby seznámen a mohl na něj opětovně reagovat, a to i v odvolacím řízení.
13. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů porušení základních práv stěžovatele neshledal (viz bod 1 tohoto usnesení), a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu