Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele L. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. března 2025 č. j. 77 Co 40/2025-96, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2025 č. j. 77 Co 51/2025-649 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24. března 2025 č. j. 83 Nc 2352/2025-106, spojené s návrhem na zrušení § 30 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých základních práv a práv svých nezletilých dětí (konkrétně práva na soudní ochranu, práva na ochranu rodinného života, práva dětí na ochranu a zastoupení a práva na účinný opravný prostředek) výše specifikovanými rozhodnutími Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně.
2. Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení ve věci péče soudu o stěžovatelovy nezletilé děti, jež jsou v péči matky. Krajský soud jako soud odvolací napadenými usneseními zrušil usnesení městského soudu o přenesení příslušnosti ve smyslu § 5 zákona o zvláštních řízeních soudních. Napadeným usnesením městského soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření v podobě zákazu změny trvalého bydliště stěžovatelových nezletilých dětí bez souhlasu soudu a zákazu změny jejich školy a svěření nezletilých dětí do péče stěžovatele.
3. Podle § 75 odst. 1 zákona o č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva (ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
4. V citovaném ustanovení má právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž logicky plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva a nastupuje až tehdy, kdy již není možná náprava standardním postupem před těmito orgány. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, ve kterých již případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ochrana základních práv (čl. 4 Ústavy České republiky) je svěřena primárně obecným soudům. Ústavní stížnost má místo teprve po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků ochrany (stanovisko ze dne 4. března 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, ST 38/72 SbNU 599, vyhlášené pod č. 40/2014 Sb., bod 15 a tam citovaná judikatura).
5. Jak již bylo uvedeno, stěžovatel napadá dvě usnesení krajského soudu, jimiž bylo vyhověno jeho odvolání proti usnesením městského soudu o přenesení příslušnosti. V takové procesní situaci však má stěžovatel stále otevřenou cestu k ochraně svých práv v řízení před obecnými soudy (konkrétně před městským soudem). Ústavní stížnost coby subsidiární prostředek ochrany práv stěžovatele zde (prozatím) nemá místo.
6. I proti usnesení městského soudu o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření se stěžovatel může bránit jinými procesními prostředky, konkrétně odvoláním, o čemž byl v tomto řádně rozhodnutí poučen. Ani v této části tudíž není ústavní stížnost přípustná.
7. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud "doporučil Krajskému soudu v Brně, aby ve věci rozhodl v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. bez dalšího vracení věci Městskému soudu v Brně, a to s ohledem na akutnost situace a nejlepší zájem nezletilých dětí" a "doporučil vyloučení JUDr. Libora Nováčka z dalšího rozhodování v předmětné věci pro důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti". K projednání takového návrhu, respektive vydání takových rozhodnutí (doporučení) však Ústavní soud není příslušný (srov. vymezení pravomoci Ústavního soudu v čl. 87 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky a její konkretizaci v zákoně o Ústavním soudu).
8. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu. Tím je odmítnut i návrh na zrušení § 30 zákona o zvláštních řízeních soudních, neboť je k ústavní stížnosti akcesorický, a sdílí tak její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2025
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj