Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Ing. Jaromíra Houžvičky a b) Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, č. j. 23 Cdo 3535/2024-37, unesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 3 Co 68/2024-27, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2024, č. j. 16 C 34/2022-11, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu bylo dne 29. 4. 2025 doručeno podání stěžovatelů označené jako ústavní stížnost, kterou napadají výše označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a shledal, že stěžovatelé nejsou v řízení zastoupeni advokátem (viz § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a ústavní stížnost nesplňuje ani náležitosti ústavní stížnosti (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
2. Ze své rozhodovací praxe je Ústavnímu soudu známo, že se na něj stěžovatelé opakovaně obrací s ústavními stížnostmi bez právního zastoupení (např. usnesení ze dne 21. 11. 2023, sp. zn. III. ÚS 2873/23, ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. I. ÚS 985/25, ze dne 15. 4. 2025, sp.zn. IV. ÚS 953/25). Opakovaného poučování o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, jakož i o obligatorní povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, a to již při podání ústavní stížnosti, však stěžovatelé nadále nedbají. Protože Ústavní soud stěžovatele v minulosti již mnohokrát poučoval jak o povinném zastoupení, tak o dalších náležitostech návrhu, bylo by zbytečné a neefektivní, aby tak v nynější věci činil znova.
3. Stejně jako v minulosti i nyní Ústavní soud konstatuje, že námitka podjatosti všech jeho soudkyň a soudců je formulována pouze obecně, postrádá odůvodnění, a tudíž nesplňuje požadavky stanovené v § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Nadto, je-li taková námitka vznesena vůči všem soudkyním a soudcům Ústavního soudu, nemá o ní kdo rozhodnout.
4. Z výše uvedených důvodů proto soudce zpravodaj návrh odmítl pro neodstranění vad podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, aniž by byli stěžovatelé opakovaně a marně vyzváni k odstranění vad jejich podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2025
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj