II. ÚS 140/25

Odůvodnění

1. Okresní soud v Pelhřimově ("okresní soud") v rámci výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti uložil usnesením č. j. 6 Nc 1017/2023-849 ze dne 3. 10. 2024 stěžovatelce jako matce pokutu ve výši 5 000 Kč (výrok I) a stanovil plán navykacího režimu (výroky II až IV). K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ("odvolací soud") napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu ve výroku I tak, že se návrh vedlejšího účastníka d) jako otce na udělení další pokuty matce zamítá (výrok I), a ve výrocích II až IV tak, že stanovil navykací režim mezi otcem a nezletilými na každou sudou středu v roce a na každý lichý čtvrtek v roce na dobu 3 měsíců od právní moci usnesení prostřednictvím Jimedis, z. s. - s tím, že ve stanovených dnech bude kontakt otce s nezletilou M. probíhat vždy od 12:30 do 13:00 hodin, s nezletilou V. vždy od 13:00 do 13:30 hodin a s nezletilým K. vždy od 13:30 do 14:00 hodin; současně stanovil další podmínky navykacího režimu (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 3. Stěžovatelka namítá, že odvolacím soudem stanovený plán navykacího režimu je v rozporu s jejími ústavními právy i právy dětí. Podle ní odvolací soud nerespektoval názory nezletilých dětí, které opakovaně poukazují na nevhodné chování otce (nahrává si je, lže jim, pomlouvá stěžovatelku a ponižuje je samotné) a které se s ním vídat nechtějí. Otec navíc nevykazuje žádné známky změny svého postoje. K posouzení vztahu otce a dětí existuje řada odborných vyjádření či zpráv, a bylo proto žádoucí doplnit dokazování. Odvolací soud si odpovídajícím způsobem nezajistil aktuální stanovisko dětí. Nucený styk s otcem by podle stěžovatelky mohl u dětí dále prohloubit jejich negativní postoj k němu a znamenal by pro ně značnou psychickou zátěž. Plánem navykacího režimu ve stanoveném rozsahu navíc odvolací soud nepřípustně zasáhl do rozvrhu výuky všech tří dětí a ohrožuje též pracovní postavení matky, která by měla setrvávat na pracovišti minimálně do 14 hodin.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Úprava péče o dítě, včetně úpravy styku dítěte s rodičem, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Ústavní soud se proto zaměřuje na zjištění, zda obecné soudy zohlednily všechny okolnosti daného případu a z nich vyplývající zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, který musí být vždy prioritním hlediskem, zda v tomto smyslu rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2943/14 ze dne 16. 6. 2015 (N 110/77 SbNU 607), bod 19]. 6. Jedním ze základních kritérií pro posouzení nejlepšího zájmu dítěte je bezesporu jeho názor a přání, které je třeba vnímat jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Soudy musí názor nezletilých při svém rozhodování vždy pečlivě zvážit, což ale neznamená, že mají rozhodovat pouze tak, jak si dítě přeje, neboť musí přihlédnout i k dalším významným skutečnostem [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 2943/14 ze dne 16. 6. 2015 (N 110/77 SbNU 607)] - tímto způsobem odvolací soud v nyní projednávané věci postupoval. 7. Odvolací soud srozumitelně vysvětlil, že je vhodnější zvolit plán navykacího režimu ve formě asistovaného styku, než učinit extrémní opatření, jako je odebrání dítěte či ukládání dalších pokut stěžovatelce. Podle odvolacího soudu není v nejlepším zájmu nezletilých dětí zcela omezit jejich kontakt s otcem. Vyložil, že vztah dětí s otcem nemůže být tak negativní, jak naznačuje obsah spisu, zvláště vzhledem k tomu, že až do jara 2023 spolu žili v jedné domácnosti bez výrazných problémů. Odvolací soud se také řádně zabýval závěry znalce a dalšími relevantními okolnostmi a na základě toho dospěl k závěru, že pro zdravý vývoj dětí je nutné i přirozené, aby fungoval jejich vztah s každým z rodičů a že vždy je nutné hledat cesty ke zlepšení a narovnání tohoto vztahu. 8. Za nejvhodnější řešení v aktuální situaci považoval odvolací soud navykací režim, který umožňuje každému dítěti setkat se s otcem na 30 minut týdně; tento rozsah je podle soudu přiměřený a nenarušuje významně ani školní povinnosti dětí ani pracovní závazky stěžovatelky, na což znovu poukazuje v ústavní stížnosti. Odvolací soud nepominul ani chování otce a přiléhavě uvedl, že mu žádné rozhodnutí soudů samo o sobě nevrátí důvěru ze strany dětí. Těmto úvahám a závěrům nelze z ústavněprávního hlediska vytknout a za takové situace není výjimečný zásah Ústavního soudu opodstatněný. 9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2025

Pavel Šámal v. r. předseda senátu